Dnešní díl bude patřit trochu neobvyklé sortě woblerů. Tyto modely jsou od těch klasických na první pohled odlišné, což ale nijak neovlivňuje jejich úspěšnost při vláčení. Právě naopak, mnohdy bývají velmi účinnou zbraní při lovu vodních predátorů. Pojďme si tyto nástrahy představit.
Jerky
Jde o nástrahu bez lopatky, kterou známe také pod názvem slider. V severských zemích má tato nástraha již vybudovanou pevnou tradici. U nás ji začali tuzemští rybáři používat v širším měřítku teprve nedávno.
Woblery tohoto druhu používáme k lovu velkých štik. Tento wobler je pro naše vody často velký, protože některé modely mohou měřit i 40 centimetrů. Naštěstí středoevropská poptávka na trhu spustila výrobu i menších jerků.
Jerk sám o sobě nevydá žádný pohyb. Vdechnout život mu musíme my svým vedením, které je podobné jako pří smáčkování (trháním zápěstí). Nástrahu po nahození necháme nejprve klesnout, protože při následném poškubávání má tendenci vyplout zpět k hladině.
(jerk Lovec-Rapy)
Tyto woblery bývají často velmi těžké. Například severští rybáři si jerky velmi často vyrábí sami z balzy. Po vyřezání požadovaného tvaru obrobek provrtají, a následně díry zalijí olovem. Tím docílí charakteristické vlastnosti pro tuto nástrahu – pomalého potápění. Potápivost nástrahy zajistí po mírném překročení plovoucích vlastností balzy. Tlak vody často znemožní proniknutí nástrahy celým vodním 
sloupcem.
Při manipulaci s jerky vyvíjíme velký odpor, který nemusí náš smekací naviják vydržet. Proto pokud se lovu takovýmto způsobem hodláme věnovat i nadále, je lepší si pořídit jerkovací sestavu, které jsou vyrobeny přímo pro tyto nástrahy – odhozový multiplikátor a vhodný jerkovací prut. Tyto speciální pruty jsou kratší a tvrdší oproti našim vláčecím klasikám.
(jerk Doiyo)
Multiplikátor na jerkování
Odhozovacího multiplikátor nepoužíváme jen při lovu s jerky. Využijeme ho i při běžném vláčení s měkkými nástrahami, ale i s wobblery. S tímto navijákem docílíme i delších a přesnějších náhozů, protože odvíjení šňůry nebo vlasce napomáhá roztočený středový válec navijáku. Před dopadem nástrahy na hladinu musíme válec zbrzdit prstem, jinak svou setrvačností dokáže vytvořit pořádně propletený uzel na navazovacím materiálu. Nahazování s tímto navijákem není stejné jako s tím smekacím. Síla vycházející z naší paže nesmí spočívat ve švihu, nýbrž v tahu.
Jako výhodu u odhozovacího multiplikátoru považuji fakt, že nemusíme hledět na podvinutí cívky, protože multiplikátor nemá žádnou hranku, která by bránila vymotávání navazovacího materiálu. Nevýhodou ale je, že s lehčími nástrahami nedokážeme válec roztočit. Hmostnosti ideální nástrahy bývá mezi rybáři odlišná, protože každý je jinak zručný. Obecně lze ale říci, že s nástrahami lehčími jak 10 gramů nám půjde nahazování ztěžka. Jerkovací prut není ideální pro lov menších štik, protože jeho tvrdá konstrukce nám nedává moc velkou šanci na zdolání ryby. U menších jedinců to pak způsobuje značné potrhání tlamy i přes perfektně seřízenou brzdu navijáku.
Poppy
Jsou velmi často zkrášleny střapcem na koncovém trojháčku. Nástrahu vedeme v porovnání s klasickým wobblerem „lopaťákem“ nebo s jerkem rychleji. Díky jejím plovoucím vlastnostem můžeme prochytávat i zarostlá místa.
Hladinové wobblery, též známé pod českým názvem jako pukačky, používáme převážně k lovu okounů a štik. Přehršel záběrů však přichází také od tloušťů a bolenů. Na pukačku můžeme ulovit sumce nebo candáta, ale tyto úlovky jsou spíše dílem náhody.
(popp Lovec-Rapy)
Kouzlo poppů tkví v miskovitém vykrojení v přední části těla, které při rychlém zatočení kličky vytvoří zvuk připomínající puknutí, které připomíná sumcařskou vábničku. Při vedení této 
nástrahy zároveň doslova vystřikujeme vodu nad hladinu. Poppy nabízejí jeden z nejkrásnějších loveckých zážitků, neboť záběry na ně vidíte v přímém přenosu.
Docílit toho správného puknutí je někdy pořádným kumštem. Problém spočívá v onom hladinovém tažení. Rychlejším škubnutím s nástrahou zaviníme to, že nástraha udělá ve vodě kotrmelec, který vede k nevyhnutelnému přimotání nástrahy do kmenového vlasce. Tento nešvar můžeme vyřešit speciálními kovovými tyčinkami určenými pro lov dravců, ale tím si můžeme zadělat na další problém. Menší typy poppů tyčinku neunesou. Ty tahle pomůcka potápí, a nástraha tím ztrácí svůj efekt. Chce to opravdu trpělivost a spoustu odvláčených hodin, než dokážeme vést nástrahu přesvědčivě.
Další komplikace přichází ve chvíli útoku. Předčasným zaseknutím totiž jistojistě přijdeme o rybu. Proto nesmíme panikařit ve chvíli, kdy zaregistrujeme, že naši nástrahu pronásleduje vodní šelma. Například bolen má ve zvyku vpadnout do hejna rybek ukrutnou silou, čímž způsobí rozvlnění vody, ve které se drobné rybky těžko orientují. Vyčůraný dravec pak jen „lehce“ sbírá zděšenou potravu. Tu samou taktiku častokrát zkusí i na naši pukavku. Naopak velké štiky bývají nedůvěřivé. V bezprostřední blízkosti nástrahy obrátí své tělo směrem od ní, následně vzniká vlna, která nás opět může vyprovokovat k záseku, samozřejmě do prázdna. Proto doporučuji začátečníkům při prvních vycházkách, aby se na nástrahu nedívali, ale pouze poslouchali zvuk nástrahy! Záběr určitě nepřeslechnete.
Proppy
I proppy jsou velice rozšířenými hladinovými nástrahami. Spolu s poppy si jsou velmi podobní. Propp od poppu rozeznáme tak, že nemá miskovitě vykrojený tvar v přední části tělíčka, ale pouze zaoblenou nebo mírně šikmou spodní část hlavičky. Díky turbínce umístěné před koncovým háčkem můžeme s proppem mnohem lépe nahazovat. Tuto nástrahu vedeme totožně jako poppa, avšak jeho efekt spočívá v něčem úplně jiném. Vrtule na proppu vytváří hydroakustické vlny a vibrace, které můžeme také vidět u rotačních třpytek. Útoky na tuto vrtulovitou nástrahu přicházejí od stejných ryb jako u poppu.
Autor: Radek Fencl
