Jednodílné woblery není v dnešní době nutné od základu popisovat. Každý je zná, dokonce i rybáři, kteří ve vláčení nenašli zalíbení. Vrhněme se tedy rovnou na odbornou terminologii. Jednodílné woblery můžeme rozdělit na „crankbaits“ a „twichbaits“. Jenže existují však i tvary, které těžko zařadíme do těchto dvou základních typů.
Crankbaits
Jsou woblery s velkým „břichem“. Pohyb těchto nástrah je ve vodním prostředí agresivní, díky čemuž nástraha vysílá vysoké hydroakustické vlny. Woblery typu crankbaits můžeme koupit jako potápivé nebo plovoucí.
Jsou vhodné pro lov na rozlehlých vodách. Jejich tvar těla vytváří ve vodním prostředí silný odpor, kvůli čemuž s nimi téměř nelze napodobit prchající rybku před dravcem. Proto jej přitahujeme rovnoměrným tempem. Pro zatraktivnění nástrahy můžeme navíjení krátce přerušit. Jeho ovladatelnost není složitá, a proto jej můžu doporučit všem rybářům, kteří s lovem pomocí wobleru teprve začínají.
Twichbaits
Je štíhlý typ wobleru. Vyrábí se ve dvou verzích – plovoucí (floating) a potápivé (sinking). Z mého pohledu si tvary woblerů typu twichbaits najdou na našich vodách největší uplatnění, protože většina našich revírů je menších rozměrů, a většinou na nich lovíme ryby v příbřežních partiích. Pracovní hloubka těchto woblerů se pohybuje od 0,5 metru až do 1,5 metru, což je pro naše potoky, řeky a rybníky optimální.
Woblery tohoto typu nemají agresivní chod. S pomocí zápěstí s nimi dokážeme perfektně napodobit vyplašenou nebo prchající rybku před hladovým predátorem. U mě je twichbaits rozhodně favorit číslo jedna. Považuji ho za tajnou zbraň v dobách, když už to vypadá, že nic nezabere, ale právě tenhle wobler bývá klíčem k úspěšnému lovu.
Lopatka
Čím více je vyklonění lopatky blíž k ose nástrahy, tím větší bude jeho pracovní hloubka, a naopak. Postavení lopatky nám určuje chod nástrahy. Ten rozlišuji na agresivní a klidný. Agresivního chodu nástrahy docílíme s woblerem, který má širokou lopatku. Platí, že čím je lopatka širší a delší oproti nástraze, tím je její chod agresivnější. V opačném případě, užší a kratší lopatka v poměru s nástrahou vykonává spíše klidnější pohyby.
Chod wobleru také ovlivňuje místo posazení očka. Nástraha, která má očko pro uchycení navazovacího materiálu umístěné ve středu lopatky, se při startu navíjení staví na hlavičku, čímž způsobuje rozlehlejší kolíbání.
Dostupné nástrahy s lopatkou bývají u nás většinou plovoucí. Pro označení plovoucího wobleru se používá slovíčko floating (bývá zvýrazněné na obalu). S těmito woblery můžeme napodobit hned několik přirozených typů pohybu ryb, jako je například krmící se rybka, prchající rybka a rybka bez energie.
Potápivé woblery (sinking) mají u nás minimální využití. Jedná se o nástrahy s kovovou lopatkou či přidaným kovovým tělískem uprostřed nástrahy. Nástraha není vybavená kovem z důvodu vyšší atraktivity, ale kvůli rychlému propadnutí do vodního sloupce. Nejčastěji používaný tvar potápivých woblerů se vyznačuje dlouhým seříznutím hlavičky.
Výše v článku jsem nakousl problematiku vedení wobleru. Pro zvýšení jeho atraktivity můžeme udělat hodně pomocí práce s prutem a navijákem. Naší nástrahu musíme prezentovat tak, aby zaujala predátory, na které máme spadeno. Prozradím vám několik taktik, které se mi osvědčily.
Krmící se rybka
Tohoto pohybu dosáhneme předimenzováním pracovní hloubky nástrahy, anebo s wobblery, které mají očko pro uchycení ve středu lopatky. Díky tomuto typu uchycení má nástraha téměř kolmé postavení, a díky tomu s ní potkáme ve vodě podstatně méně vázek. Pro jistotu ještě ale sundávám středový háček.
Tato taktika má skvělé využití především na vodách, jejichž dno pokrývá mělká vrstva bahna, ale dá se efektivně použít i na pískovnách. Celá finta spočívá v tom, že nástrahu vedeme u dna tak, aby lopatka rozvířila usazeniny. Tím vytváří mrak kalu okolo sebe. Dravec, který nástrahu zpozoruje, zaútočí v domnění, že se jedná o nic netušící rybku, která požírá potravu ležící na dně. Tato metoda funguje na dravce, kteří pobývají u dna. Ideální pro takový to způsob lovu je Rapala Shad-Rap nebo Agresor od Lovec-Rapy.
Prchající rybka
Hlavní pohyb vychází ze zápěstí. Do rytmu tažení nástrahy bez přestávek vložíme pár
krátkých „škubanců“ a úderů. Nástraha nám tak kmitá rychle ze strany na stranu a napodobuje zmatenou rybku, kterou dravec odříznul od hejna, a následně se z ní stává snadné sousto.
Dravec lépe trefí svou kořist v případě, když mu situace dovolí se soustředit na jeden bod. To bývá klíčovým moment zejména u woblerů, které mají na těle výraznou tečku nebo napodobeninu nějakého zranění. Často vidíme okouny, jak vjíždí do hejna za jedinou rybičkou, která vykazuje známky poranění či vyčerpání (zde je tím zmiňovaným bodem právě ona). Nad tímhle způsobem můžeme uvažovat pouze u větších nástrah od 10 cm.
Unavená rybka
Pohyb unavené rybky se liší od předešlého typu jen velmi nepatrně. Navíjení je nepravidelné, s častými přestávkami. Spolu s kombinací krátkého poškubávání wobler připomíná rybku, která je na konci svých sil, což vede ke zmatení dravce, jež si myslí, že pro něj bude ulovení kořisti bez většího výdeje energie, takže na woblera zaútočí jen z principu. Častokrát se nám stane, že vidíme štiku laxně se vznášet vedle nástrahy a nějakou dobu trvá, než se k výpadu odhodlá.
Na řece se vyplácí vést nástrahu po proudu, pokud se nejedná o rychle tekoucí řeku. Dravec totiž loví po proudu přednostně, protože nemusí vyčerpávat energii atakováním potravy proti odporu tekoucí vody.
Ideálními nástrahami pro druhý a třetí typ vedení jsou Ablet, Barbel a Pike od firmy Lovec-Rapy. Z Rapaly pak doporučuji Original Floater.
Autor: Radek Fencl
