Doba, kdy jsem poprvé nahodil splávek do vody, je již dávno pryč. Tehdy jsme jako malí kluci pobíhali kolem potoka s kolečkem silonu, na kterém jsme měli připevněný splávek a pod ním háček. Chytali jsme drobné rybky. Přesto tyto chvíle nám dokázaly učarovat a rybařina se tak stala pro několik z nás životním koníčkem.
A za všechno může ta drobná věc – splávek. Jak vzrušující je pozorovat tu barevnou špičku, která se houpe na hladině. Rázem se prudce zatřepotá a poté potopí kamsi do hlubiny. Rybář v tomto okamžiku zažívá krásné pocity loveckého štěstí. Jenže já si na tento pocit vzpomenu pouze na jaře, kdy pátrám kolem zarostlých břehů po barevných rybách. Následující měsíce pak patří zejména přívlači. Letos mě ale přepadla ke konci léta nehorázná chuť na plavanou, kdy jsem odložil i mé oblíbené vláčecí nádobíčko. Nešlo jinak!
Historka první
S kamarádem Kubou sedíme na břehu menšího rybníku. Sluníčko zbarvilo vodu do zelena, a ta vydává tu specifickou vůni. Kuba nahazuje na kapra. Já volím jemnější techniku. Vytáhnu krátké pruty, na kterých mám navázané splávky. Na háček napíchnu dva, nebo někdy tři, červíky. Ti se svůdně kroutí jako brazilská tanečnice.
Švih! Splávek letí kousek ode mě. Škub! Škub! Barevná špička se okamžitě začne třepotat. Náhle mizí pod hladinou. Sekám! Jemná špička prutu se trhavě ohýbá při vzdorování drobného protivníka. Po chvilce je u břehu barevný perlín. Boky má zbarvené zeleně s nádechem zlatavé barvy. A ty jeho ploutvičky! Krásně rudé. Tak plav. Rybník je těchto rybek přecpaný. Za chvíli jich mám nachytaných nespočet. Abych řekl pravdu, nemám rád mordování drobných ryb, ale teď jsem zase ten malý kluk. Prostě ta poskakující špička… Nádhera! Začínám být závislý.
Historka druhá
Zase sedím na břehu rybníka se svým kamarádem. Tentokrát jsem si ale nevzal odhozové pruty, vsázím na ještě větší jemnost. Ano, v ruce držím plavačkový bič. S touhle pětimetrovou udicí majestátně švihám vzduchem. Splávek dopadá vždy kousek od břehu. Chytám na místečku pod převislými větvemi. Zrovna tu je hejno perlínů.
Když nahodím, tak okamžitě dostanu záběr. Splávek se začne divoce třepotat, pak se rychle rozjede po klidné hladině a nakonec se potopí. Chytám perlíny, plotice, někdy se objeví i větší kousek. Je mi ale jedno co chytám, důležité je, že špička splávku se nezastaví. Pak cítím to příjemné blaho.
Historka třetí
Na rybník mě to už netáhne. Zkusím větší vodu. S plavačkovým bičem mířím k nedaleké přehradě. Voňavým krmení rozkrmím pod mými nohami místečko. Po chvíli vidím, jak se přede mnou zjevují kolečka od ryb. Švih! Splávek dopadá přímo mezi ně. Fííí! Rozjede se po hladině a pomalu mizí pod hladinou. Sekám. V jemném biči cítím každý pohyb drobné rybky. Po chvíli v rukou držím krásnou ouklej. Je mohutná a docela velká. S touhle rybou jsem se už dlouho nesetkal. Další chvíle u vody mi přináší nespočet perlínů, plotic i ouklejí. Dokonce červy nepohrdne ani pruhovaný okoun.
Pomalu se smráká. Už nevidím úzkou špičku splávku na temné hladině. V šeru si ale všimnu, že volný vlasec se natahuje. Splávek zmizel neznámo kam. Seknu! Něco mám! Ryba jezdí ze strany na stranu, po chvíli se převaluje u břehu. Malý bolen!
Plavaná přináší krásné a pestré zážitky. Pohyb špičky splávku při záběru ryby hladí rybářovu duši a dostává ji do nepopsatelného loveckého transu. Tahle drobná věc je jako kompas ke světu rybářských začátků, které jsou důležitou součástí rybářova života. Díky za to!
Autor: Viktor Krus
Foto: ilustrační, InRybar.cz
