Na téhle vodě jsem strávil hodně času. A vy, jako čtenáři nebo diváci magazínu InRybar.cz, jste toho byli svědky. Jedná se totiž o můj milovaný potok, který líně protéká industrializovanou krajinou, a ze kterého jsem napsal celou řadu článků a natočil hromadu videí. Přesto, i mezi výrobními a zpracovatelskými halami najdeme kusy přírody. Kus lesa, ve kterém jde slyšet kokrhání bažantů nebo funění ježků. I na takovém místě se prostě člověk může ztratit v kusu přírody. Příroda si prostě poradí i v království betonu a železa! Jenže! Potok dostal další ránu. Tentokrát se do něj zakously bagry. Ach jo!
Pamatuji si na ten první kontakt. Přilákal mě šumivý zvuk nedalekého jezu. Původně jsem ani netušil, že tudy potok protéká, člověk by ho u velké fabriky a rozlehlého parkoviště pro kamiony prostě nečekal. Přesto, nechal jsem se zlákat hučící vodou a šel se podívat blíže. Potok! A nad ním kus lesa. Budou tady ryby?
Prostě jsem to musel vyzkoušet. Sebral jsem krátký proutek se splávkem a nahodil. Zprvu nic! „Tady nic nebude,“ pomyslel jsem si. Pak to přišlo! Ťuk! Ťuk! To je záběr! Sekám! V jemném prutu cítím dravý tah ryby. Co to je? Plotice! Ale jaká! Nádherně zbarvená a krásně zdravá. Tenhle první kontakt mě naprosto zaklel. Jako nějaké čarodějnické zaklínadlo. Chtěl jsem tady zůstat napořád. Koukat se do pomalu tekoucí vody a užívat si tu samotu.
Časem se ukázalo, že tenhle potok není jen domovem nádherných plotic. S postupem času jsem zde ulovil i perlíny, okouny nebo luxusní karasy. Ale hlavně! Ostroretky! Tohle je rybí druh, který naprosto změnil mé vnímání rybařiny. Tyhle ryby z proudu jsou sice vizuálně nenápadné, ale svým chováním při zdolávání se vyrovnají pstruhům. Ostroretky jsou krásně divoké! Rybářovi nedají nic zadarmo.
V potoce se mi povedlo ulovit nádherné kusy! Čas ostroretek na této lokalitě vždycky přicházel při stmívání. Když se sluníčko klouzalo za horizont, přicházely první záběry. A pak souboje „na krev“! Na to prostě nikdy nezapomenu. Na to vzrušení, kdy ostroretka ohýbala jemný proutek jako pružné prkno. Nádhera!
Letošní rok ale nebyl pro tento potok nijak radostný. Zprvu ze začátku sezóny pracovníci zmasakrovali nedaleký les. Prostě ho vykáceli. Jasně, pod stromy prohází stezka, někoho by mohla poranit padající větev. Skřípal jsem zuby a posunul se po proudu několik stovek metrů.
Na konci léta to ale přišlo! Když jsem se vydal k potoku, našel jsem zkázu. Vybagrovaný přírodní břeh, na kterém rostla hustá tráva, která zasahovala až do vody. A v ní ryby hledaly cosi dobrého k snědku. U těch trav jsem měl vždycky nahozeno. Teď po nic nebylo ani památky. Jen bahno! Stovky metrů břehu zmizelo. Škoda!
Bohužel, aby pracovníci mohli pracovat, vždycky museli snížit hladinu. Takže nadzvedli nedaleké stavidlo. A vody v potoce bylo sotva po kotníky! Tohle byl konec! Ryby určitě šly s vodou a zmizely v nenávratnu. Kdesi pryč! Nevím kde! V tu chvíli se ve mně vařilo zoufalství a vztek. Přišel jsem o srdcovou vodu, díky které tolik miluji plavanou. Díky které tolik miluji vodní proud, ve kterém se kolébají říční ryby. Teď je konec…
Na tenhle potok nikdy nezapomenu. Dám tomu chvíli času a jednou se sem vrátím. Bude to ale trvat. Možná rok! Možná dva! Nevím. Teď jsem jenom smutný z toho, že jsem ztratil to, na čem mi opravdu záleželo.
Sbohem, vodo! A díky!
Autor: Viktor Krus
Ilustrační foto: archiv InRybar.cz
Zdravím všechny příznivce Petrova cechu. Přeji všem krásné a klidné prožití svátů Vánoc a vše nej do Nového roku 2020. Nezbývá mi nic jiného než s výše umístěným článkem SOUHLASIT. Kolik již zaniklo takových krásných a tajemných vod. Již se blížím k důchodovému věku. Jako školák jsem jezdil občas do táborů na prázdniny. V jedné vesnici se nacházela říčka,která se pomalu měnila ve větší tok. My kluci jsme se brouzdali chladnou vodou-nic nám to nevadilo-nic jsme necítili-za odměnu nám bylo dopřáno do rukou chytit 30-35 cm pstruhy.Před několika lety jsem se tam byl podívat-břehy vybagrované-tůně plné harampádí-kdo si proboha dovolí tam hodit pneu z TRAKTORU. Kamarád mi ukázal čelist-polovinu spodní ze štiky-od skřelí po špici 48 cm-to už byl krokodýl. Chodilo na ni mnoho rybářů-NIKDY NIKDO ji nedostal. Až při opravách silnic a mostů se na malé cisterně poškodil mírně výpustný ventil-bohužel to byla směs různých postřiků. NIKDY bych nevěřil kolik v malé říčce je i metrových kaprů,štik,candátů i jiných pěkných kousků. Bohužel se vše zachytilo na česlech čističky za městem.Asi 2 roky trvalo než se řeka očistila a znovu ožila. Záměrně nepíši kde se to stalo-ale takových necitlivých zásahů do přírody je moc.Chraňme si naše vody-aby jsme měli kde usednout sudičkou.S pozdravem Petrův zdar bobika.