Se splávkem na zapomenutém potoce

Na naší rybářské mapě je celá spousta revírů, kterých si nikdo nevšímá. Jde o nenápadné vody, o kterých toho ani nikdo moc neví. Přitom řada těchto vod je přímo „pod nosem“, stačí se jen dívat. I já jsem jednu takovou vodu letos objevil. No, objevil. Prostě jsem tento revír přehlížel. A to byla chyba! Velká chyba! Protože právě na tomto zapomenutém potoce jsem zažil krásné dobrodružství. Dobrodružství, které bylo plné nádherných ryb a hřejivých zážitků.  

NENÁPADNÝ RÁJ: Tenhle potok je nenápadný revír. Kdekdo by kolem něj přešel bez nejmenšího zájmu. Prostě zapomenutá voda. Člověk zde na jiného rybáře narazí jen zřídkakdy. Proč? Na první pohled prostě nevypadá, že by zde mohly žít nějaké ryby. Ale! Pokud člověk chvíli nehybně stojí na břehu, pak si všimne kroužků na líně se pohybující hladině. Ryby! Co zde ale žije? Pojďme to zjistit!

ZARUČENÁ TAKTIKA: K prozkoumávání těchto nenápadných vod je nejlepší plavaná. Krátký prut, se kterým se dá pohodlně manipulovat i na zarostlém terénu, jemný silon, trocha krmení a nějaká ta nástraha. Víc člověk nepotřebuje! Plavaná je v tomhle perfektní! Se splávkem můžeme prochytat velkou plochu a efektivněji tak pátrat po rybách.

JEDNODUCHÁ MŇAMKA: Na jaře velice rád používám velmi jednoduché krmení. Do míchačky natrhám kusy pečiva, které namočím. Přebytečnou vodu pak vyliju a mokré pečivo zasypu strouhankou. Vznikne tak „zářivě“ bílé krmení, které jde ve vodě krásně vidět. Při použití tohoto jednoduchého krmení jsou ale nezbytností červi! Právě ti dokážou udržet ryby na krmném místě delší dobu.

KLASIKA, KTERÁ NEZKLAME: Červi! Výborná nástraha i perfektní součást krmení. Bez nich by byla plavaná „poloviční“. Pokud nevíte, jak ještě vylepšit krmnou směs, anebo co rybám dát na háček, pak sáhněte po červech! Ti nikdy nezklamou…

MALÝ ŠIKULA: Při plavané na začátku sezóny velice rád používám menší háčky. Ale! Při koupi háčků kladu obrovský důraz na jejich kvalitu. Pokud totiž člověk koupí malé háčky, které jsou nekvalitní, nejenže je rovnou může okamžitě vyhodit, ale zároveň může přijít i o zajímavou rybu. Proto je rozumné vsadit na kvalitní výrobek!

LÁKAVÉ SOUSTO: Tomuhle žádná ryba nemůže odolat! Pokud v zapomenutém potoce žijí nějaké ryby, pak s touhle dobrotou budu slavit úspěch. Tak uvidíme, jestli v tomhle potoce něco je. Pojďme to zjistit…

NEJKRÁSNĚJŠÍ POHLED: Splávek se líně „projíždí“ po klidné hladině. Slabý proud si s ním pohrává. Barevná anténka se tyčí nad hladinu. Potop se! Rázem se nedaleko splávku objeví kolečko. Že by něco přijelo na krmné místo? Ťuk! Ťuk! Splávek se rozkmitá a mizí pod hladinou. Zásek!

PRVNÍ SOUBOJ: Špička prutu se ohýbá pod náporem prvního protivníka. Co to jen bude za rybu? Musím si ještě chvíli počkat. Jemný silon je napružený jako guma a tenký proutek se ohýbá jako namožená záda. Přesto! Po chvíli se u břehu zjeví krásný karas! Super!

DOBOJOVÁNO: Vyhrál jsem! Karas se převaluje u břehu. Nedokázal odolat chutným červům. Tenhle karas je mým prvním úlovkem na tomto zapomenutém potoce. Mám velkou radost! Proč? Zaprvé: Karas je vskutku krásný. A zadruhé: V tomhle zapomenutém potoce žijí ryby! Z toho zjištění si poskočím radostí. Možná jsem objevil ztracený rybářský ráj…

KRASAVEC: Chvíli si tohoto krasavce prohlížím. Karas je vskutku nádherná ryba! A co víc? Jeho „povaha“ je opravdu úctyhodná! Karasi patří k nejodolnějším rybím druhům. Dokážou přežít i v takových podmínkách, které by jiné ryby nepřežily. Karase po chvíli pouštím zpátky do vody. Zaslouží si svobodu!

ŠUPINATÉ PŘEKVAPENÍ: Přikrmuji. Vyměňuji červy a znovu nahazuji. Třeba se ještě něco splete. Přitom se mi ale v hlavě povalují pochybnosti: Můžou tady žít i jiné ryby než karasi? Z „hlubokých“ myšlenek mě vytrhne další záběr! Splávek mizí pod hladinou! Zasekávám. Následuje prudký tah! Co to je? Brzda kvílí. Prut je ohnutý. Beru podběrák a pozorně koukám na hladinu. Ta se po chvíli rozstříkne jako gejzír! Kapr! Nevěřím vlastním očím. Ale je to tak! V tomhle „pidipotoce“ žijí i kapři!

ELEGÁN Z PROUDU: Chytil jsem kapříka a několik karasů. Náhle ale záběry utichají. Malý vracáček je teď „mrtvý“. Ryby asi odjely. Zkouším proto jinou taktiku. Zmenšuji ponor a nahazuji dále od břehu do silnějšího proudu. Ano, nechávám splavávat nástrahu po proudu. Zabere něco? Jasně! Po chvíli se na háček pověsí krásný tloušť!

SPOLEČNICE, KTERÉ NIKDY NEZKLAMOU: Stmívá se. Už přestávám vidět na barevnou špičku splávku. Házím zbytek krmení do vody kousek od břehu. Ať si ryby pošmáknou. Splávek položím do těch míst u břehu a začínám balit. V tom si všimnu, že splávek „tancuje“ po šeřící se hladině. Sekám! Cítím tah! Krásná plotička. A další! A pak ještě další! Nakonec nachytám ještě několik plotic, které jsou luxusní tečkou za dnešním vydařeným dnem.

OBJEVENÍ ZTRACENÉHO RÁJE: Nechytil jsem žádnou velkou rybu. Ale chytil jsem spoustu krásných ryb, které mi udělaly obrovskou radost. A chytil jsem je v revíru, o kterém by si kdekdo pomyslel, že v něm nic nežije. Není tomu tak! Je to krásná voda! Stačí se jen dívat kolem sebe, protože přesně takových revírů je u nás (naštěstí) ještě pořád dost. Osobně jsem za to moc rád, protože takové chvíle mě dělají šťastným…

Autor: Viktor Krus