Hromady odpadků, ohlušivý randál a palčivý zápach. Tak jsem si ve svých myšlenkách představoval rybaření v české metropoli. Jenže jsem se zmýlil, protože mě velice mile překvapila. Praha nabízí krásně pohodové a zajímavé rybaření, jenž má své nenapodobitelné kouzlo. Pokud jste navíc fanoušek jemného rybaření, pak máte vyhráno!
Vltava. Nádherná řeka protéká pod skalnatými kopci, ze kterých ční probouzející se stromy. Ještě ale nejsou pořádně zelené. Není divu. Je teprve druhá půle března. Zima ještě nepříjemně kouše pod vrstvami teplého oblečení. O vodě ani nemluvě. Sotva do ní strčím ruku, chlad mě začne bolestivě ohlodávat. Přesto ale tento den využiji k průzkumu budoucího revíru.
Tip: Nejlevnější rybářské potřeby v Praze
Při prvním kontaktu s řekou jsem příjemně překvapený. Nikde nevidím haldy odpadků. Břehy jsou travnaté, a sytě zelené špičky rostlin naznačují, že jaro se nezadržitelně blíží. Z ještě ztuhlých břehů se k nebi tyčí majestátné listnáče, které podřimují. Sice kousek od břehu je cyklostezka, po které se určitě ve slunných dnech budou prohánět cyklisti a bruslaři, ale není to tak drastické. Jednoduše jsem čekal větší rámus. Takže suma sumárum – jsem mile překvapený.
První seznámení
Sluneční paprsky září vysoko na modrém nebi. Příjemné teplo z nich ale vysává ostrý vítr, který sviští kolem. Přesto už není na co čekat. Pokusím se poprvé na Vltavě něco předvést. Beru si svou plavačkovou sestavu – krátký proutek s malým navijákem. Na kmenovém vlasci o průměru 0,16 mm mám připevněný 2 gramový průběžný splávek. A pod ním se houpe návazec o průměru 0,12 mm. Při jarních vycházkách používám malý háček, sotva se na něj vejdou 2 červi. Aby nástraha (zjara používám v drtivé většině případů právě červy) rychle propadla ke dnu, tak připevňuji těsně nad háček brok. Červi se tak rychleji dostanou ke dnu a uniknou tak ze spárů nenasytných ouklejí.
Sedím na travnatém břehu. Přede mnou se líně točí tmavá voda. Občas na hladině plave nějaká větev nebo chuchvalce trávy. S pomocí splávku měřím hloubku. Nebudu chytat nijak daleko, jen asi 10 metrů od břehu. Hloubka ukazuje něco okolo 120 centimetrů. To je ideální! Nejsem zvyklý moc krmit, proto do vody házím jenom nástrahu. Uvidíme, co se stane. Nic! Dvacet minut uběhlo a splávek se ani nehnul. Tak takhle ne!
Z batohu vytahuji mou tajnou zbraň – černou plotici. Toto krmení patří k naprosté špičce. Je nádherně jemné, přesto silně koncentrované. Jeho nádherná vůně musí zaujmout i probouzející se ryby. Míchám kbelík s krmením a do něj ještě přidávám krabičku červů. Koule házím kousek od břehu. Vidím, jak se ve vodě utvořil koncentrovaný mrak. Tohle musí fungovat! A taky že jo…
Tip: Nejlevnější rybářské potřeby v Praze
Nahazuji. Splávek se posadí do temného mraku. A najednou! Škub! Škub! Červená čepička splávku se rozvibruje. Začne tančit po klidné hladině, a rázem se potopí pod hladinu. Na tohle jsem čekal celou zimu. A teď si to vychutnám! Zásek! Jemný proutek se ohne jako namožená záda. V rukojeti cítím divoké škubání. Není to velká ryba, ale je letos první. Po chvíli se u břehu objeví nádherná plotice. Sezóna je zahájena!
Krmení zabírá. Ryby berou jako pominuté. Postupně na břeh dostávám celou řadu plotic, perlínů a cejnků. Tohle jsem potřeboval. Nádherná rybařina! Abych ryby udržel na místě, tak neustále přikrmuji krmnou směsí. Jemný mrak láká ryby z celého okolí. Háček s nástrahou mám nastavený tak, aby byl jen kousek nade dnem. Právě na něm se nachází hustý koberec červů z krmení. A vždy se nějaká ryba splete a sebere i ty, které mám napíchnuté na háčku. Den pomalu končí – balím. Děkuji vodě za nádhernou první vycházku, která mi nadělila pestrý úlovek. Uvidíme, co se stane příště…
Setkání s kapry
O týden později. Počasí se moc nezměnilo – jednou připomíná jaro, jindy zase to vypadá, jakoby zima ještě neskončila. Není důvod nějak zvláště měnit taktiku. U jemného vybavení ještě chvíli zůstanu. Krmení rozhazuji ve stejné dálce jako minule. A znova! Na ryby nečekám nijak dlouze. První plotice se dostávají na břeh už po pár chvílích.
Chtělo by to ale už něco většího. Přidávám na háček více červů. Nahazuji. Splávek se vztyčí na hladině, po které se prohání slabé vlnky. Rudá špička se pomalu začíná potápět. Asi mám velký průvěs, a povolený vlasec cosi zachytilo. Jenže náhle špička vystřelí vzhůru a okamžitě mizí v hloubce. Silon se v mžiku napíná. Ne! Žádná vázka! Tohle je ryba!
Sekám! Okamžitě v prutu cítím tah ryby. Protivník se snaží prchnout ke dnu. To nesmím dopustit! Utahuji citlivou brzdu a přitáhnu prut k sobě. Ryba vypadá slušně. Náhle ale tah zvolní. Cítím nějakou neurčitou tíhu, ale zběsilý tah je pryč. Co se to děje? U břehu se ukazuje nádherné zlatavé tělo velkého perlína. Unaveně plácá se svými rudými ploutvičkami. Na toho jsem čekal! Nádherná ryba!
Tip: Nejlevnější rybářské potřeby v Praze
Chci chytit dalšího. Přikrmuji černou ploticí smíchanou s červy. Nahazuji splávek do krmného pole. Teď to přijde! Nic. Špička jen tak mlčky stojí. Kde jsou? Náhle se nad tmavou hladinu vyšvihne kapr. Je to jasné! Menší ryby vytlačila tahle vodní prasátka. Sbírají krmení, které jsem tam naházel. Stmívá se. A žádný kapr se nespletl. Nevadí. Však já na vás něco vymyslím.
Plán B
Zdá se, že kapři už zase mají chuť k jídlu. Proč teda nevyzkoušet, jestli budou brát? Kmenový vlasec nechávám na 0,16 mm, ale návazec vážu z 0,14 mm. To bude na násaďáky stačit. Háček taky dávám větší, a pokusím se na něj nacpat alespoň 4 červy.
Jsem u vody. Jenže ouha! Na fleku, kde jsem kapry spatřil, sedí rybář. Nic se neděje, půjdu kousek vedle. Přicházím na místo, vedle kterého roste husté křoví. Tady budou ryby určitě sbírat! Trochu je ještě ale rozdráždím. Před mírně olistěné větve házím koule šrotu, ve kterých se kroutí šťavnatí červi. Teď se budou dít věci!
A taky že jo! Po vhození krmení vidím na hladině jemné vlnky. To ne! Už mě dostihly! Oukleje! Obrovské hejno stříbrných rybiček se pustí do hustého mraku krmení. Zuřivě sbírají chutnou potravu, až nakonec nikde nezbude jediné soustíčko. Tak, a mám po legraci. Drobné rybičky sbírají i mou nástrahu na háčku. Zkusím novým krmením přitáhnout kapry, aby oukleje vytlačili. Marná snaha. Množství vyhrává nad velikostí. Po hodině lovu, kdy jsem nachytal obrovské množství ouklejí, balím. Nepomáhají žádné fígle, oukleje jsou prostě všude. Vzdávám to!
Tak zase příště…
Autor: Viktor Krus
