Zase na místě činu! Po nějakém čase se vracím na nově objevené místečko, které je schované v zarostlé džungli. Nikde nikdo. Jen silně zarostlé břehy, ve kterých občas zašustí nějaké zvířátko. Ze soustředění na rybaření mě vytrhávají i neustálé závody zdejších ptáků, kteří se předhánějí ve svištění ve vzduchu. Pííííp! Prolétne kolem mě krásný ledňáček! Zase jsem tady sám. Jen já, voda a příroda. Minule jsem na tomhle místě chytil dva krásné kapříky. Co přijde tentokrát?
Nevymýšlím nic složitého. Beru krátký proutek se splávkem, na háček napíchnu několik červíků a nahazuji k potopenému stromu. Splávek se narovná a vztyčí výrazně zbarvenou špičku k nebi. Tenhle pohled prostě nejde nemilovat! Ke splávku ještě přihodím pár kuliček krmení ze strouhanky, které od hladiny ke dnu dělá nádherné, světlé sloupy. Tohohle si zdejší ryby musí všimnout!
Krmení okamžitě zafunguje. Ťuk! Ťuk! Splávek se rozjede po klidné hladině jako vodní skútr a zamíří na širou vodu. Takhle bere jediná ryba! Zaseknu. V jemném proutku cítím divoký tah. Nespletl jsem se. Na druhém konci sebou mrská stříbrná ouklejka. Krmení jich na moje místo natáhlo celé hejno. Takže mám o zábavu postaráno. Splávek ihned po nahození začne tancovat a jezdit po hladině jako vyšinutý. Tohle je prostě velká zábava.
Rázem ale záběry ustanou. Že by se oukleje nakrmily? Přihodím jednu kouli a hned za ní míří můj splávek. Chvíli se nic neděje. Pak se ale špička splávku začne podezřele pohupovat, až nakonec skončí pod hladinu. Sekám! V prutu okamžitě cítím silný tah ryby. Tohle bude něco většího! Bzzzz! Ječící brzda mi dává za pravdu.
S divokou rybou si to rozdávám na férovku. Naštěstí protivník nemíří k potopenému stromu, ale jede okamžitě na volnou vodu. Tady to bude jednodušší. Nechci nic unáhlit, abych malý háček nevyřízl z rybí tlamy. Co to bude? Po chvíli se u hladiny objevuje mně moc dobře známý obrys – KAPR! Překvapuje mě, že v téhle zapomenuté lokalitě jsou tak čilí kapři. Tohle je fakt paráda! I když tohle není má nejoblíbenější ryba na splávek, takový úlovek prostě potěší. Kapra nedávám do podběráku, vypnu jej hned ve vodě. Díky za souboj!
Dávám si chvíli pauzu. Místo je stejně rozplašené. Jen sedím na břehu a užívám si ten klid. Taky to tak milujete? Jen zavřít oči, zhluboka dýhat ten čerstvý vzduch a poslouchat okolní zvuky. Takhle se stávám součástí toho všeho, co tak strašně moc miluji. Konec rozjímání! Na háček napichuji několik červů a přihazuji další krmení. A funguje to! Zase berou menší rybičky, které patří k základům rybí říše. Nedoceněné ryby…
Po další puštěné drobotině znovu nahazuji k potopenému stromu. Splávek stojí jako přikovaný. A najednou buch! Okamžitě mizí pod hladinou. Sekám! Prut se znovu zase krásně ohne! Že by další kapr? Ryba se drží u dna, takže si musím ještě chvíli počkat na výsledek. Pak to ale přijde! U vodní hladiny se objeví podlouhlé tělo ryby. To je SUMEC! Překvapením mi padne brada. Tak tohle se mi ještě nestalo. Na jemné vybavení a několik červů, navíc přes bílý den. Parádní zážitek!
Díky, svatý Petře…
Autor: Viktor Krus
Pěkně napsáno. Chválím. Více podobným článků.
Ani sem to nečetl. Na sumce teď, v březnu!!! Ideálně načasovaný článek…