Drobné rybky můžeme velice efektivně lovit s pomocí jemného plavečkového vybavení. Splávek ale je možné navázat jak na odhozový prut, tak i na bič. Obě metody mají své výhody a nevýhody. Pojďme si o nich povědět.
Nejprve, než se pustíme do výřadu pro a proti jednotlivých metod, vysvětlíme si, jaký je mezi nimi rozdíl. Odhozové pruty mají očka, kterými vedeme navazovací materiál. Při lovu s nimi používáme naviják, s jehož pomocí nahazujeme naši plavačkovou montáž na námi určené místo. Díky tomu tak můžeme lovit i dále od břehu. Oproti tomu bič žádná očka nemá. Respektive jediné se nachází na jeho špičce, kde navazujeme silon o přibližně stejné délce, jako měří náš bič. Na bič nepřipevňujeme žádný naviják. S jeho pomocí proto můžeme chytat pouze v blízkosti břehu.
Házení se splávkem
Díky navijáku, který připevníme na odhozovém prutu, máme možnost se splávkem lovit i dále od břehu. Tento faktor využijeme například při lovu na rozsáhlejších „stojácích“, kde ryby občas přijímají potravu dále od břehu. Naviják je ale velice ceněným pomocníkem i při zdolávání. S ním totiž máme možnost rybě povolit při jejím zběsilém úprku. Tudíž lov větších ryb je mnohem snadnější s odhozovým prutem.
Pravda, u biče nepoužíváme naviják. Nemůžeme tak při lovu s ním nahodit splávek do větší vzdálenosti. Jenže tohle není vždy nevýhoda. Při tažení početných hejn drobných rybiček podél břehu, můžeme s bičem zažít neskutečná rybářská dobrodružství, při kterém špička splávku nezůstane nad vodou.
Proč ON?
Proč teda lovit na bič, když s ním můžeme chytat převážně jen menší ryby a nemůžeme s ním hodit nikterak daleko? No protože lov s bičem je skutečný zážitek. Tato metoda patří k velice jemným rybolovným technikám. Takže i lov drobných rybek je vzrušující záležitostí, protože v jemné udici cítíte každý pohyb protivníka.
Ač jsem výše napsal, že nahazování s bičem je vzdálenostně omezeno, u jeho rychlosti to neplatí. Nahazování s bičem je mnohem rychlejší, než s odhozovým prutem. Ale abychom se pochopili. Nahazování s bičem je rychlejší v tom smyslu, že při promarněném záběru, 
máme možnost splávek okamžitě nahodit do onoho místa, kde nám zabralo. To s odhozovým prutem zase až tak nejde, protože musíme stáhnout celou montáž, překlopit a teprve až potom nahodit.
Bič je úžasnou variantou i pro začátečníky, protože manipulace s ním je opravdu jednoduchá. Tedy za předpokladu, že mají kolem sebe dostatek prostoru. Při svých začátcích totiž nemusí řešit naviják, jako důležitou součást výstroje. Navíc si vcelku obstojně osvojí zásady správného zaseknutí ryby a jejího zdolávání. Samozřejmě, tohle je myšleno v menším „měřítku“.
A proč mám tuhle udici v oblibě já? Na této metodě miluji její „ticho“. Tím, že při lovu s bičem používáme velice jemné komponenty, tak například při nahazování vyvoláme na hladině pouze jemné cáknutí. Tuhle nenápadnost mám velice rád. Dalším pro mě neodolatelných plusem je fakt, že bič je velice jednoduchý nástroj. Při lovu s ním se znova cítím, jako bych s rybařinou znova začínal. Cítím se, jako bych držel prut v ruce poprvé v životě.
Poučení na závěr
Není možné, aby z tohoto „souboje“ vzešel vítěz, protože jedna metoda může být úspěšnější teď a ta druhá zase příště. Proto k vodě nosím obě udice – bič i odhozový prut. To důležité kouzlo totiž skrývají obě dvě metody – splávek. Právě tahle malá věcička dělá z téhle rybařiny tu neodolatelně svůdnou závislost. Ano, přiznejme si to. Kdo není závislý na tom nádherném pocitu, když se splávek jemně pohne, když se začne jeho špička třepat, když se splávek rozjede po klidné hladině, a když se nakonec celý potopí pod vodu?
Přiznejme si to! Jsme v tom až po uši!
Autor: Viktor Krus
