Kdekdo by si myslel, že máme splněno, protože kapr nad 20 kilogramů byl polapen. Jenže chyba lávky! Moc dobře víme, že se v této pískovně schovávají ještě větší kusy. A na ty se zaměříme! Jakou taktiku ale zvolit? Pelety v prostředku revíru přestávají fungovat. Už ani menší kapři je nechtějí. A boilies na druhé straně jezera už taky leží nějakou dobu bez povšimnutí. Můžeme ale ještě plno věcí udělat jinak. Co třeba překopat taktiku krmení?
Dosavadní taktika našeho vnadění byla jasná. Nic netřeba přehánět! Okolní rybáři totiž do vody sypali obrovské množství krmení. Takže se dalo očekávat, že ryby budou migrovat za krmením po celé pískovně. A my jsme se tato migrující hejna snažili zaujmout drobnějšími krmnými místečky. Právě tato taktika nám na velké ryby nejvíce fungovala. Takto malá krmná místečka, kde je okolo 10 kuliček boilies, jsou méně nápadná. A proto i velký kapr sezobe všechno, co na nich najde. Tedy i naši nástrahu.
Jenže! Víkendoví rybáři, kteří houfně házeli své návnady do vody, jsou už pryč. Máme tady normální pracovní týden. A my máme to štěstí, že můžeme rybařit. Všichni jsou tedy pryč, takže nyní musíme zvýšit krmnou dávku my. Základními surovinami pro rozkrmení širých plání před námi budou partikl a pečivo. Právě tyto návnady jsou perfektní v tom, že nestojí příliš peněž, takže je můžeme používat ve větším množství. Levnější ale neznamená horší! Naopak! O velmi dobrých vlastnostech pečiva a partiklu jsme se přesvědčili už dávno. Tyto návnady spolehlivě přitáhnou ryby díky intenzivnímu pachu a viditelnému oblaku drobných částic. Uvidíme, jestli to teď bude fungovat…
Jak přilákat podzimní kapry?
Pravda, partikl a pečivo přiláká i menší kapry a dokonce i houfy bílé ryby. Ale to je součástí našeho ďábelského plánu. Pečivem a partiklem totiž rozkrmíme dlouhý pás o délce 20 metrů a šířce 2 metrů. Tím tak vznikne pořádně rozsáhlé krmné místo, do kterého najedou celá hejna nejrůznější ryb. Jenže jejich hodování neunikne pozornosti ani těm největším rybám. A na ty máme přichystaný jednoduchý fígl. Jelikož větší a zkušenější ryby jsou velice opatrné, tak pro ně nachystáme několik krmných místeček na krajích našeho velkého krmného místa. Taktika je stejná. K montážím s boilies přihodíme jenom pár dalších kuliček.
Velké ryby se totiž obvykle drží na krajích krmných míst. A proto je naše menší krmná místečka s boilies mohou zaujmout. Abychom předešli záběrům od menších ryb, tak použijeme velké průměry kuliček – alespoň 24 mm. Toto prostě musí fungovat! Jdeme na to!
Akce!
Krmení už leží na daném místě. Jemné částečky návnady pozvolna klesají na dno a vytváří tak hustý koberec. Rybám tato hostina určitě neunikne! Na kraje velkého krmného místa umisťujeme montáže s boilies a přihazujeme k nim několik dalších kuliček. Náhoda je potvora, a proto pár našich montáží dáváme i do velkého krmného místa. Co když velcí kapři dneska nebudou mít ostych a budou rejdit i tady? Musíme být připraveni na všechno!
Vše máme vyvezené, vše je připravené. Mrsk! A hle! První ryby se už ukazují na našem krmném místě. Ryby nás určitě nenechají dlouho čekat. Záběry tady bude coby dup! Ale ouha! Ručičky na hodinkách vesele krouží dokola, ale ryby nemají chuť. Přesto neustále vidíme, jak se kapři na našem místě převalují. Je něco špatně? Na nic nečekáme, sedáme do člunu a zapínáme echolot. Sonda nám prozrazuje, že ryby na krmném místě jsou, a to ode dna až po hladinu. Proč neberou? Zkoušíme měnit návazce. Ale ani to nepomáhá. Kapři na nás prostě kašlou.
Píííp! Píííííp! Tak přeci jen se nechal někdo napálit! Přibíháme k udici. Zásek! Prut se pod náporem ryby ohne. Jenže v tom okamžiku ryba se špičkou prutu pořádně zaškube. Tohle bude menší kousek. Ale nevadí! V téhle mizérii, která nás postihla, je každá ryba dobrá. Po chvíli se u břehu vyvalí menší kapřík. Tak plav zase zpátky!
Soukromé vody: Začínají se měnit?
Těch ryb jsme už moc nevytáhli, a proto balíme a jedeme domů. Při odjezdu nám ale v hlavách pořád hlodá několik myšlenek. A všechny se týkají toho, jak se soukromé vody začínají pozvolna měnit. Když jsme na tuto pískovnu začali před řadou let jezdit, stačilo do vody, obrazně řečeno, hodit cokoliv a člověk se prostě nezastavil. Ryby braly na všechno a pořád. Jenže s postupem času záběrů ubývá a rybařina se v této lokalitě stává složitější. Proč ale?
Hlavním důvodem, který nás napadá, je zvýšení rybářského tlaku na tuto vodu. Pískovna po několika letech fungování se zaryla mnohým rybářům pod kůži a ti se sem velice rádi vracejí. A s postupem času jich pochopitelně přibývá. Proto o víkendu tady můžete vidět plné břehy. Je zřejmé, že tento rostoucí rybářský tlak ryby vnímají. Jenže negativně! A v tom nás utvrzuje další poznatek.
Pokud se vrátíme do minulosti, tak nás napadla jedna věc. Největší ryby a nejvíce ryb se na této pískovně chytá od pondělí do čtvrtka. Tedy v tom období, kdy je rybářský tlak nižší. Jakoby ryby věděly, že rybáři prostě na ně líčí hlavně o víkendu. Je to možná hledání příčiny tam, kde není. Ale možná na tom něco je.
Pravděpodobně vysoký rybářský tlak stojí za tím, že se mnoho soukromých vod mění. Nesoudíme, jestli k horšímu nebo lepšímu. Podle nás ale chytání na soukromých vodách začíná být obtížnější. A z toho vyplývá, že chycení trofejní ryby už ani na soukromých revírech není jednoduchou záležitostí. Jistě, mnoho příznivců svazovek se proti těmto slovům ohradí. Ale to je nám docela jedno. Nás spíše zajímají poznatky těch rybářů, kteří na soukromé vody jezdí.
Máte podobné zkušenosti? Kdy se vám na soukromých revírech daří? A mění se podle vás soukromé revíry tak, jak jsme to popsali výše. Vyjádřete se prosím do diskuze pod článkem. Děkujeme za vaše postřehy!
Autor: Viktor Krus
