Blíží se mnou tolik vytoužené volno a já přemýšlím, kam vyrazím se svou ženou k vodě. Vytipovaných revírů jsem měl celou řadu po celé republice, nicméně nakonec padá volba na zahraniční svazovou vodu. Toto rozhodnutí přišlo zčistajasna po telefonickém rozhovoru s kamarádem Danem, který se tam chystal s naším společným známým Tomášem a nabídl mi, že bych se k nim mohl přidat. Jsou nabídky, které se neodmítají a tato byla jedna z nich!
Po dlouhé a namáhavé cestě přijíždíme k revíru, kde nás přivítali kluci. Kluci chytají téměř u hráze, já stavím bivak přibližně 50 metrů od nich. Ryby jsou údajně při chuti, během noci dohromady vytáhli 11 kaprů s průměrnou váhou kolem 10 kilogramů. Super výsledek! Jediným problémem jsou všudypřítomní raci, kteří okamžitě po dopadu atakují kuličky boilies a během pár hodin zbude z 24 mm kuličky patvar velikosti lískového oříšku, a to v lepším případě. Je to věc, se kterou se tu musí každý nějakým způsobem vyrovnat, jelikož není nic, co by rak neatakoval a ani sebevíce vysušená kulička nevydrží nápor těchto jinak krásných tvorů.
Zavážet se zde nesmí a vzhledem k počtu již zmiňovaných klepetáčů se musí neustále dokrmovat, aby na lovném místě něco bylo. Tím pádem je to slušný zápřah na ruce, protože jak většina kaprařů ví, vykobrovat několik kilogramů boilies prostě bolí. Strategii lovu jsem měl dopředu naplánovanou a dodržel jsem ji až do konce výpravy.
První tři dny jsem do vody nakobroval 7 kilograů boilies chobotnice-asa a chytal na to samé. Od čtvrtého dne až do konce výpravy jsem vnadil pouze peletami a chytal na chobotnici-asa, ke které jsem přidával 3 rozpůlené kuličky na PVA pásce.
První den přichází pouze jeden záběr. Sekám! Po pár vteřinách je po boji. Montáž se přeřízla patrně o škebli, kterých je zde také poměrně dost. Po setmění se ale situace lepší. Večer zdolávám 6 kaprů, z nichž nejtěžší váží něco málo nad 13 kilogramů. Parádní ryba! Všechny ryby jsou krásně stavěné, zdravé, plné síly a bez známek předchozího vpichu od háčku.
Druhý den se otáčí vítr a s tím ustávají i záběry. Za 24 hodin přicházejí dvě jízdy od kaprů pod 10 kilogramů. I tak jsem si ale oba souboje náramně užil. Každý den nás navštěvují místní lidé a hostí nás svými likéry, vínem, ovocem – tohle je prostě paráda! I když ryba nebere, je tedy o zábavu postaráno. Posloucháme vyprávění místních rybářů o 30 kilogramových kaprech a amurech. Na tvářích klukům vidím, že se jim v hlavách honí stejná myšlenka jako mně – jak jedno z místních monster dostat na prut?
Další den přichází Tomášovi brutální záběr! Po záseku je hned jasné, že se jedná o velkou rybu. Nicméně nikdo nečekal, že onou velkou rybou byl tolstolobik chycený „za triko“. Ten den všichni pochytáme pár ryb do 12 kilo. Následující den chytá Dan zatím největšího kapra výpravy – krásně stavěnou rybu s váhou nad 15 kilogramů. Super! Já a Tomáš opět chytáme ryby zde standartních velikostí 7 až 12 kilo.
Věříte na magickou noc?
Předposlední den mám jediný záběr a zdolávám velkého karase. Od kapra ani ťuk. Večer (jako kterýkoliv jiný) sedíme s kluky a se ženou vedle Tomášova bivaku, povídáme si, vzpomínáme na naše předchozí výpravy, grilujeme a popíjíme místní skvělé víno. V tom se mě Dan ptá, jestli věřím na poslední kouzelnou noc. Prý se mu většinou stalo, že poslední den a noc nachytal nejvíce a největší ryby. Zasměji se tomu a pokračujeme dále v rozhovoru. Jenže to ještě netuším, co se stane…
Přichází tedy poslední den výpravy. Ráno přehazuji všechny pruty, nastražuji nové kuličky asy a po dvou hodinkách od nahození přichází opatrný záběr. Jedno jediné pípnutí, jdu k prutu, ale signalizátor mlčí. Usedám tedy znovu do křesílka a najednou přichází pomalý táhlý záběr. Lehce přisekávám a tuším, že je na druhém konci větší ryba, která si dlouhou dobu bere metry a metry vlasce.
Pokud to není nutné, nikdy se nesnažím rybu otáčet silou, jen lehce přidržuji cívku navijáku a lehce přibržďuji rybu. Je nesmysl rybu rvát, být nedočkavý a kvůli tomu o rybu přijít tím, že jí roztrhneme tlamku a ryba se tak vyřízne. Nebo popřípadě, že nevydrží vlasec.
Opatrnost se vyplatila! Kapra zdolávám 20 minut a poté ho navádím připravené ženě do podběráku. Nádherný lysec! Srdce mi nad ním zaplesalo. Ručička váhy se zastavuje na 16 kilech a nějakých drobných. Jsem šťastný a přijímám od své ženy a kamarádů gratulace. Během dne se již nic zajímavého neudálo.
Přichází poslední noc, ráno odjíždíme domů. Popřejeme si s Danem a Tomášem šťastný lov a jdeme spát. Večer mě budí razantní záběr. Rozespalý vybíhám z bivaku, zvedám prut, lehce přitahuji brzdu navijáku, ale ryba upaluje pořád stejným tempem. Je to ještě větší nápor, než u přes den chyceného 16 kilogramového lysce. Rybu ne a ne přitáhnout ke břehu, a když už ji ke břehu přitáhnu, tak zase odjíždí několik metrů na vodu. Boj trvá více než 30 minut. Opět se jedná o lysce a znovu se ručička váhy zastavuje na 16 kilech. Žena mě s rybou rychle vyfotí a pouštíme jí do své domoviny. Spokojeně ulehám a šťastný usínám. Během noci zdolávám dalších 5 kaprů. Ráno vše popisuji kolegům a Dan mi připomíná kouzlo poslední noci.
Byla to nádherná výprava, která sice začala smolně, ale skončila šťastně. Tímto chci poděkovat své ženě, která mi zdárně asistovala u každé ryby a parťákům Danovi s Tomášem, kteří nezkazili žádnou legraci a velkou měrou přispěli k dokonalosti této výpravy.
Dále bych chtěl říci, že s poměrně hodně záběrů mi spadli pouze dva kapři. Perfektně pracoval háček MTC Classic, který jsem si nesmírně oblíbil pro jeho ostrost a celkovou spolehlivost.
Tipy a triky: Jak vyzrát na raky?
V dnešní době se dají koupit různé smršťovací pásky, které z větší části ochrání kuličku. Není to však cesta, kterou jsem chtěl jít a to z několika důvodů. Zaprvé: Mám problém s tím, že je na kuličce jakýsi plast. Zadruhé: Jakmile se kulička omele, překoná rak i tuto překážku.
Pro mě nejlepší, ne však stoprocentní ochranou proti rakům, je nechat kuličku vysušit. Takto „upravená“ kulička vydrží pod háčkem i 24 hodin. Sice ne ve velikosti jako na začátku, ale vydrží. Patrně jedinou možností, jak se rakům vyhnout, je pustit plovoucí kuličku do sloupce. Dále bych doporučoval, nechytat na panáčka (kulička potápivá s kuličkou plovoucí). Raci se po pop-upu mohou vysloveně utlouct a během několika hodin je popka z větší části sežraná, anebo tam není vůbec. Potom samozřejmě nebude naše koncová montáž fungovat tak, jak má.
Tak jako tak: Doporučuji na vodách s velkým výskytem těchto živočichů častěji přehazovat, než jsme normálně zvyklí. Vždy jsem před spaním přehazoval, abych měl jistotu, že kulička vydrží, než ji najde kapr (při popisované výpravě jsem neměl boilies vysušené).
Na těchto vodách je přirozenou potravou kaprů a ryb vůbec rak, a v mém případě i škeble. Z logiky věci se nabízí chytat na kuličky s příchutí škeble, ráčka a podobné nástrahy. Na druhou stranu, může boilies těchto příchutí nahradit, anebo zaujmout většinu kaprů, jímž je rak a škeble denním „chlebem“? Z mého pohledu ne.
Je jasné, že se na to nějaké ryby nachytají, to bez pochyb. Osobně, a nikomu můj názor nevnucuji, bych šel jinou cestou. Cestou příchutí, se kterými se ryba nesetkává denně a tím pádem se netváří jako náhražka něčeho, co si ryba nahrazovat nemusí. V mém případě se osvědčila například chobotnice-asa, anebo kamarádi s úspěchem chytali na kuličky s příchutí olihně. Je dobré promluvit si i s domorodci. Většinou dám na jejich rady a jeden prut nastražím tak, jak to dělají oni.
Na ostatní pruty vždy dávám úplně jinou nástrahu, jelikož odlišení se od ostatních rybářů hraje velmi často zásadní roli. Přeji tedy šťastnou ruku při výběru nástrah 🙂
Všem slušným rybářům přeji hodně štěstí a to nejen u vody.
Autor: Honza Kopecký
