Konečně zase na ryby! Přijíždíme k vodě, na které společně se ženou a naším pejskem strávíme celý týden. Ihned po příjezdu připravuji stojan, pruty a dobroty pod háček. Na pruty nastražuji mnou tolik oblíbené Cherry a Devil Squid. Nahazuji, a když chci popotáhnout montáž, abych jí narovnal, zjišťuji, že „visím“. První nához a hned tato taková nepříjemnost! Utahuji brzdu a opřu se do prutu. Najednou se montáž pohne. Vytahuji ji a zjišťuji, že je přede mnou silný nános bahna, do kterého olovo zapadá. Tak tohle bude makačka!
Takhle teda ne! Ihned měním olova na placatý tvar a snižuji jejich hmotnost. Sice se tím problém nevyřešil na 100 procent, ale je to o něco lepší. Kvůli bahnu chytám takzvaně na panáčka – s jednou kuličkou potápivou a jednou plovoucí. Místo rozkrmuji halibut peletami a čekám na líbezný zvuk mého hlásiče.
Netrvá to ani deset minut a dočkám se prvního záběru. Přichází parádní padáček, a po krátkém zdolávání se na konci montáže třepotá cejn salátového rozměru. „No nic,“ říkám si, příště se určitě dočkám kapříka. Nestačím usednout do křesílka a přichází další pípnutí. Přisekávám a ihned vím, že je na prutu další cejnek.
Změna taktiky
Po dalším vytažení cejna se rozhoduji, že z krmení úplně vypustím pelety a dno pocukruji pouze boilies v malých dávkách. V malých dávkách proto, že jsem jednak neznal aktivitu kaprů, chtěl jsem se zbavit bílé ryby, a především jsem si vzal pouze 2 kilogramy boilies na celý týden. Tím, že jsem nemohl krmit peletami tak, jak jsem měl naplánováno, tak to byla slušná čára přes rozpočet. Nejsem zvyklý hodně krmit, ale věděl jsem, že toto množství je na tak dlouhou výpravu směšné, a že kdyby se ryba rozežrala, neměl bych ji čím zadržet.
S každým náhozem jsem tedy dával k háčku ještě 2 až 3 kuličky boilies na PVA a co záběr, to „dokobrování“ pěti, šesti kuličkami kolem montáže. Nebylo to moc, ale jak se ukázalo, tak i s málem se dá udělat velká paráda.
Píp! K večeru přichází opatrný záběr – pár pípanců, a swinger začíná lítat nahoru a dolů. „Další cejn,“ říkám si. Přisekávám a cítím, že to cejn nebude. Zdolávám kapříka kolem 50 čísel a jsem za něj upřímně rád. Potěšil mne mnohem víc, než stříbrňák.
Druhý den ráno přichází další záběr – kapr s váhou 7,6 kilogramů, který neodolal slaďoučké Cherry. Rychlé foto a pouštím rybu zpět do svého živlu. „Pošli dědu,“ pronesla žena. Otočím se a počastuji ji úsměvem.
Pííííííííp! Lehce po obědě přichází vyloženě brutální jízda! Prut je ohnutý jako luk a ryba si při zdolávání dělá, co chce. Po asi 5 minutách ryba zajíždí do vázky. To snad ne! Snažím se ji vyprostit, ale dlouho se mi to nedaří. Co teď? Po několika dlouhých minutách ale ryba naštěstí vyjíždí na volnou vodu! Jenže! Jen pár metrů od břehu ji ztrácím. To je ale smůla! Po vytažení montáže zjišťuji, že se mi zlomil „foxáckej“ háček v obloučku. Sakra!
Po mé zlosti a uklidňování od mé ženy připravuji novou montáž s háčkem MTC Classic. Jedná se o pevný, ostrý háček, který mě do konce výpravy nenechal na holičkách a patrně na něj zcela přejdu. K večeru už záběr nepřichází a tak volný čas grilujeme a užíváme si pohody.
Ráno mi Cherry opět přináší záběr v podobě půlmetrového lína, který mi udělal obrovskou radost! Překrásná, zdravá ryba. Po vydatném obědě se najednou rozjíždí prut s Devilkou. Je tam! Nakonec zdolávám kapra s váhou přes 12 kilogramů. Parádní kapřík, kterému nechybí ani šupinka. V tomto duchu jsem chytal 4 dny. Každé ráno a přes den jsem vytáhl minimálně dva kapry od 7 do 13 kilogramů. Všechny ryby braly od protějšího břehu.
Počasí je proti nám! A co ryby?
Pak ale přišlo prudké ochlazení a za celý den jsem vytáhl jen jednoho cejna. Tohle s rybama asi pořádně zacloumalo! Když nepřišel záběr ani druhý den, pokusil jsem se chytat pod svým břehem a vyplatilo se. Žena sice nebyla nadšená, že musí být potichu, nicméně jsem měl větší klid a navíc přišly i tolik vytoužené záběry.
Při focení nám zdárně sekundoval pejsek Rocky, který rybám rozdával pusy za nás. Pátý den přichází prudký déšť a s ním ještě větší ochlazení, které nevěštilo nic dobrého. Záběrů opět ubývalo a tak jsem k montážím přihazoval pár peletek a čekal, zda znovu nepřilákám bílou rybu. Naštěstí to bylo tak nějak půl na půl, což se dalo akceptovat.
Předposlední den brzy ráno přichází pomalá, táhlá jízda. Lehce přisekávám a v ten moment vím, že mám na prutu zatím největší rybu výpravy. Jo! Kapr je nesmírně bojovný a mám co dělat, abych ho udržel mimo potopené větve u druhého břehu, kam si to namířil. Po asi patnácti minutách zdolávám úžasného šupináče. Je to tam! Háček krásně sedí ve spodním pysku a na šňůrce se houpe ocumlaná Devil Squidka.
Poslední den výpravy zdolávám 2 kapry nad 10 kilogramů a nastává okamžik, který nemám tak rád. Po obědě balíme věci a pomalu se chystáme na odjezd. Jako vždy nechávám pruty ve vodě do poslední chvíle, ale záběr již nepřišel. Nasedáme do auta a v hlavě si přebírám, kam vyrazíme příště.
Díky ženě za pomoc a výdrž u vody a našemu skvělému parťákovi Rockymu.
Tak zase příště!
Všem slušným rybářům přeji hodně úspěchů a to nejen u vody.
Autor: Honza Kopecký
