Úhoř říční je tajemný a divoký predátor. Velice úspěšně ho můžeme lovit na položenou. Pokud nalezneme místo, kudy úhoří táhnou za svou potravu, máme velkou naději se s touto nádhernou rybu setkat tváří v tvář.
V černočerné tmě mlčky sedíte u břehu a věnujete pozornost dvěma svítícím číhátkům, které se jen tak ledabyle pohupují pod vašimi udicemi. Z ničeho nic tvrdě narazí do prutu a tah ryby s nimi kymácí ze strany na stranu. Ano, i takto může vypadat lov úhořů!
Kvalita musí být!
Při lovu úhořů je vhodné použít poněkud tvrdší prut, který nám napomůže divokého predátora co nejrychleji dostat z blízkosti dna. Co se týče parametrů, ty musíme přizpůsobit vodě, na které lovíme. Například na přehradě používám udice dlouhé okolo 3,30 až 4 metrů, abych byl schopný nahodit nástrahu i do větší vzdálenosti.
Velkou pozornost musíme věnovat i výběru navijáku. Ten musí být vybaven kvalitní brzdou, která bude spolehlivě fungovat při zdolávání zaseknutého úhoře, který si mnohdy neodpustí tvrdý výpad. Díky kvalitní brzdě zabráníme zajetí tohoto predátora i za nějakou překážku, a proto mnohonásobně snižujeme riziko ztráty ryby.
Pevné vlákno = nadějnější zdolávání
Vlasec dle mého názoru patří k nejdůležitějším věcem, které by lovec úhořů měl věnovat enormní pozornost. Jelikož úhoře hledáme v místech, které jsou posety překážkami, tak je důležité, abychom zvolili takový průměr navazovacího materiálu, který nám zaručí pevnost i při „ráznějším“ zdolávání.
Kdo se s úhořem již setkal, tak ví, že jeho zdolávání není jednoduchá záležitost. Ryba jde po záseku jen velice těžko odlepit ode dna plné překážek. Úhoř se navíc při zdolávání nepříjemně kroutí, čímž způsobuje brutální zátěž na navazovací materiál. Proto je vhodné lovit na silnější vlasce. Povětšinou používám 0,25 až 0,30 mm.
Zároveň se snažím chránit i uzlík, který spojuje kmenový vlasec s návazcem. Ten je vystaven nejen silnému tahu zaseknutého úhoře, ale i nárazům zátěže. Proto na uzlík navlékám hadičku, které tyto nárazy tlumí a uzlík chrání.
Drobnosti také hrají roli
Co se týče háčků, tak používám ty modely, které jsou pro lov úhořů určeny. Ve většině případů jsou tyto háčky vyrobeny z kvalitních a pevných materiálů, a navíc na jejich raménkách jsou drobné protihroty, které zabraňují spadávání žížaly. Jelikož jich na úhoře nastražuji více, kdy háček mnohdy praská ve švech, jsou tyto drobné protihroty velice vítaným zlepšovákem.
Po slizké stopě
Úhoře je zapotřebí hledat tam, kde je potrava a překážky. Na jaře mám v oblibě mělká místa, přes která jde asi v 50 metrech od břehu terénní zlom, za jehož hranicí se zvyšuje hloubka. Úhoři při zapadnutí slunce zpoza této hrany vyjíždějí, a následně hledají potravu na této mělčině. Čím více se lov blíží k půlnoci, tím více se úhoři přibližují ke břehu. Proto je mnohdy ke konci lovu chytám i 15 – 20 metrů od břehu.
Velkou roli při lovu může hrát i počasí. Naprosto výborným momentem je, když vás v teplých dnech u vody zastihne silná průtrž mračen. Příliv nové vody, která smývá spousty lahodných rybích dobrot, nastartuje úhoře k neskutečné žravosti.
Za maminku, za tatínka…
Úhoři milují rousnice. Pokud máte k dispozici tyto čerstvě nasbírané žížaly, nenechávejte je doma. Rousnice napichuji tak, že vždy nechávám konce žížaly volné. Ty se následně nádherně kroutí a jsou ještě lákavější. Na úhořové háčky se vlezou většinou 2 až 4 rousnice.
Na tomto lovu je naprostou okouzlující to, že nelovíte jenom úhoře. Než na vaše místo dorazí smečka hadovitých zabijáků, můžete na žížalu ulovit řadu jiných ryb. Při čekání na úhoře nejčastěji narazím ještě na okouny, tlouště, kapry, plotice či líny.
Autor: Viktor Krus
