LOV OKOUNŮ: 3 důvody, proč vyrazit na „pruhované lupiče“ našich vod

Okouni. Tento rybí druh budí někdy u rybářské veřejnosti ostré vášně. Jedna polovina rybářů okouny naprosto zbožňuje, protože se jedná o nádherný rybí druh, který je svým způsobem skutečně jedinečný. Ale ta druhá polovina rybářů se na okouny dívá skrze prsty. Mezi některými rybáři se totiž stále drží ten názor, že okoun je „plevel“. Doufám, že tímto článkem nalákám více rybářů mezi fanoušky okounů. Tento rybí druh si to totiž určitě zaslouží…

Ano, patřím do té první skupiny, ve které jsou ti rybáři, kteří okouny milují. Podle mého názoru je totiž okoun fascinující rybou. Jedná se o dravce, bez kterého by naše revíry nebyly tím pravým ořechovým. Okoun do našich vod prostě patří. Bohužel, stále mi připadá, že je mezi námi dost rybářů, kteří si okounů nedokážou (nebo nechtějí) vážit. Přitom okouni si úctu a respekt zaslouží. Ten argument, že tito dravci jsou plevelným druhem, by neměl v moderní rybařině vůbec platit. Ale o tom se dneska bavit nebudeme. Dneska se budeme bavit o tom, proč jsou okouni tak úžasné ryby. A proč stojí za to okouny chytat.

Akční rybařina: Lov okounů je plný adrenalinu

Okoun je velice zajímavou rybou pro aktivní rybaření. Proč? Asi žádný milovník přívlače si svůj koníček nedokáže bez této ryby představit. A není se čemu divit. Pokud rybář natrefí na místo, na kterém se okouni houfně zdržují, je o zábavu postaráno. Za malou chvíli je možno nachytat hned několik těchto krásných ryb.

Na okounech je perfektní to, že je můžeme chytat s pomocí několika rybolovných technik. Kromě přívlače je možné okouny lovit i na plavanou nebo na položenou. A právě „okouní“ plavaná je geniální záležitostí. Jen si to představte: Stojíte u padlého stromu, který se vyvrátil do vody. Vznikla tak nádherná rybí pevnost, ve které se ihned objevila hejna drobných rybiček. Okouni nebudou daleko! Stačí na malý háček napíchnout svůdného hnojáčka a poslat ho k některé z větví.

Ťuk! Ťuk! Výrazná špička splávku se trochu zachvěje. Buch! A najednou zmizí v temné hlubině. Zásek! V jemné špičce plavačkového prutu jde cítit odpor ryby. Silon řeže klidnou hladinu, na které se občas objeví kolečko od prchajících rybiček. Ryba už je u břehu! Už jenom kousek! Náhle se na hladině vyvalí pruhovaný bok ryby. Okoun!

I když mám přívlač docela rád, na plavanou prostě nestačí. To vzrušení, kdy se špička splávku potopí, je nejvíce vzrušujícím okamžikem v rybařině. A srdce tepe o to více, když vím, že mám nástrahu na místě, kde se vyskytují velcí okouni. Tohle je fakt zážitek! Okouny můžeme chytat se splávkem poblíž potopených překážek na žížaly, ale i na drobné rybičky. Ale nezapomeňte na jednu věc: Okouny sekejte hned!

Krásná ryba: Oči bych na nich nechal

Pamatuji si na ten den. Na ten den, kdy jsem poprvé spatřil velkého okouna. S bratrem jsme seděli pod vysokými duby, a na mělčině, která se před námi táhla, jsme měli nahozené rousnice. Sluníčko pomalu padalo za obzor a oranžová barva se leskla na klidně hladině. Drobné rybičky vytvářely kolem zatopených stulíků pro dravce lákavou „polévku“, voda prostě „vařila“. Hotový ráj pro rybářskou duši.

Ťuk! Ťuk! Číhátko pod bratrovým prutem začalo „ožívat“. Pomalu se zvedalo a zase klesalo. „Asi jelec,“ prohodil bratr. „Zkus to seknout,“ pověděl jsem mu. Buch! Špička starého teleskopu vylétla k nebi a ihned se prohnula. Ryba! Špička pod náporem divokého protivníka poskakovala jako panický človíček na rozžhavených uhlících. „Co to je?“ zeptal jsem se bratra. Ten jen zakroutil hlavou. Ok, musíme si počkat. Zanedlouho to přišlo! Na hladině se rozvalil velký okoun. Opravdu velký! Nádherná ryba. Rázem jsem viděl, jak se bráchovi trochu rozklepala kolena. Nebylo se čemu divit. Tenhle okoun patřil do kategorie trofejních ryb.

Nakonec vše dobře dopadlo. Po chvíli jsem okouna čapnul za jeho velkou tlamu. Krásný dravec! Neuvěřitelná ryba! Nevěřícně jsme na tuhle rybu koukali. A já poprvé ucítil obrovský respekt a úctu k rybě, která vypadala jako samurajský bojovník. Ten pestrý šat a nebezpečná zbroj v podobě ostré hřbetní ploutve byly tak omračující, že jsme kouzlu okounů propadli nadobro.

Poslední kousek divočiny

Proč je zapotřebí okouny respektovat a chovat k nim náležitou úctu? Protože právě okouni jsou jedním z posledních dílů naší „přirozené“ přírody. Okouni nejsou v tak obrovském množství vysazováni do našich revírů. Ne. O podobu své generace se starají sami. A to je mnohdy velký problém. Proti okounům totiž stojí silní soupeři – lidé. Ať už mluvíme o rybářích, anebo o vodohospodářích, je to jedno. Občas se prostě stane, že okouní populace na některých místech vážně poškodíme. Což je špatně.

Například v mém okolí se nachází voda, kde se okouni hojně vyskytují. Občas se k ní vydám bez prutů, chci jenom pozorovat život kolem. Mám rád taková místa, kde stromy padají do vody a vytvářejí nedobytné pevnosti. V těchto úsecích jde krásně pozorovat ryby, které se poblíž těchto překážek zdržují. Ovšem ne vždy to je hřejivý pohled.

Občas se na jaře stane, že se okouni vytřou na potopených větvích. Husté řetězce lepkavých jiker nehybně visí na potopených dřevinách. Jenže! Okouni se třou v období, kdy docela často kolísá hladina. Tudíž se občas stane, že voda spadne tak rapidně, že jikry uschnou. A to je smutný pohled. Přesto, když se kolem té samé vody projdu v létě, tak spatřím hejna drobných „pruhatců“. Ne všechny nehostinné podmínky dostihly. A to mám na okounech rád – nikdy se prostě nevzdávají!

Závěr: Obrovský respekt okounům

Vím, že tenhle článek nic nezmění. Vím, že mezi rybáři budou pořád takoví, kteří například nesouhlasí s mírou nebo s hájením okounů. Ale co se dá dělat. Za sebe říkám, že okouni jsou fascinující ryby, které si zaslouží respekt. Jejich životní příběh je dechberoucí! Stojím si pevně za tím, že ochrana okounů má smysl. Tento rybí druh je klenotem, bez kterého by naše vody ztratily duši.

Autor: Viktor Krus

Ilustrační foto: archiv InRybar.cz