Žížala: Podceňovaná nástraha?

Žížala patří již od nepaměti k nejoblíbenějším nástrahám na různé druhy ryb.  Můžete na ni lovit pomocí různých rybolovných technik velké množství rybích druhů, jak nedravých, tak těch dravých. Za svou rybářskou praxi jsem se naučil rozdělovat žížaly na tři druhy – hnojáky, žížaly a rousnice.

Na hnojáky nejčastěji narazíte při kopání v kompostech, kde se rozkládají různé organické zbytky. Žížaly povětšinou nasbíráte při úpravě záhonků okopáváním) a rousnice při sběru na posekaném trávníku, když padne rosa. Tyto vyjmenované typy žížal se neliší pouze prostředím, kde žijí, ale také zbarvením či stavbou těla, především svou délkou a tloušťkou.

Pro všechny případy

Od nastražení daného „druhu“ žížaly se poté mohou odvíjet i lovené ryby. Hnojáci jsou vynikající nástrahou především na okouny. Žížaly chutnají menším rybám, jako jsou tloušť, plotice, perlín či cejn. A masité rousnice preferují hlavně kapři a úhoři. Toto spektrum lovených ryb je skutečně nesmírně široké, a proto byste krabičky s žížalami neměli nechávat doma.

Žížaly ale neslibují pouze pestrý úlovek, ale i širokou škálu možností, jak s nimi lovit. Tuto nástrahu můžete používat prakticky po celý rok. Při příchodu jara neexistuje nástraha, která by byla lepší pro lov okounů na plavanou, než je hnoják. S postupem času, kdy se začíná okolní podnebí oteplovat, a s touto změnou roste i teplota vody, je lov na položenou či feeder s rousnicí často nezapomenutelným rybářským zážitkem. A i když v létě mnoho rybářů postihne šílenství z lovu dravců, těch zbylých pár jedinců může zkusit se žížalou lovit na mělčinách blízko břehu ryby, kterým umělé nástrahy nechutnají. Než se nadějeme, revíry pokryje neprostupný led, do kterého rybářští šílenci začnou vrtat díry. A ano, i při lovu na dírkách je žížala jednou z nejúčinnějších nástrah.

Symbol jednoduchosti

Zdá se mi, že někteří dnešní rybáři si libují ve složitosti lovných systémů. Tady šňůrečka, tuhle „nenápadný“ háček, a rázem vzniká cosi, co bych při svých rybářských začátcích nedokázal ani pojmenovat.

Naštěstí (alespoň z mého pohledu) toto při lovu s žížalou neplatí. Tu povětšinou nastražujeme na naprosto primitivní montáž, kterou poskládáte za pár okamžiků z olůvka, obratlíku a návazce s háčkem. Hotovo! Já takhle chytám, funguje to.

Ani při dubnové plavačce, kdy pátrám po pruhovaných loupežnících, to se složitostí nepřeháním. Jelikož lovím pod převislými větvemi, tak jedinou technickou frajeřinou je průběžný splávek, s kterým je tenhle styl lovu prostě pohodlnější. Jinak se nic nemění. Splávek jenom doplním trochou olova a návazcem s háčkem. Toť vše.

Klíč k úspěchu

Proč je žížala tak úspěšnou nástrahou? Voní po mase, svůdně se kroutí, a když jich nastražíte na háček hned několik, tak vytvoříte pro ryby nesmírně atraktivní sousto. Možná ani není důležité znát příčinu úspěchu žížaly, ale to, že prostě funguje.

Existují způsoby, jak tuto nástrahu zatraktivnit. Někteří rybářští kutilové žížaly nadzvedávají s pomocí různých plovoucích materiálů, ať už polystyrenem či nějakou pěnou. A ti druzí namáčejí žížaly v různých dipech a esencích, aby přilákali ryby z „širokého“ okolí.

Já osobně žádné vůně nepoužívám. Jen se ji pokouším atraktivně nastražit, takže nechávám její konce volné. Ty se následně kroutí jako nekvalitní vlasec. Žížala funguje díky tomu, že je jedinečná. A takových nástrah je v dnešním rybářském světě velice poskrovnu.

Autor: Viktor Krus