V současnosti je lov kaprů spojován především s těžkou kaprařinou, ke které neodmyslitelně patří moderní vybavení, velké množství krmení a boilies. Tento styl lovu ovšem není jedinou metodou, jak úspěšně přelstít bojovné kapry. V úvahu připadá i klasická položená nebo plavaná. A pokud tyto rybolovné techniky spojíme s kroutící se žížalou na háčku, můžeme pak u vody zažít úspěšný lov.
Položenou povětšinou používáme v případech, kdy potřebujeme dostat svou nástrahu dále od břehu. Po vybavení na položenou sáhneme i ve chvíli, když se kapři drží u dna, kde intenzivně sbírají výživnou potravu. Na plavanou pak lze vsadit na březích menších vod, například na zarostlých rybnících. Zde nastražujeme rybí pochoutky blíže u břehu, zejména pak u vodní vegetace, která trčí z vodní hladiny poblíž nás. Plavaná je také velice účinná při pohybu ryb ve vodním sloupci nebo u hladiny. Rozhodně je dobré sledovat chování ryb a podle něj měnit taktiku lovu.
Žížala: Úspěšná kapří mňamka
Tato nástraha je osvědčenou klasikou, kterou rybáři s velikými úspěchy používají už od nepaměti. Ač se to na první pohled nezdá, tak při lovu s žížalami máme hned několik lákavých možností. Existuje totiž několik druhů žížal, které jsou vhodné pro jednotlivé metody lovu.
Na položenou spíše používáme rousnice. Tedy žížaly, které mají masitou a dlouhou stavbu těla. Pokud rousnice nastražíme správně, může z nich na háčku vytvořit pro ryby velice lákavé „klubko“. Správným krokem je nechat rousnicím volné konce, které se ve vodě následně svůdně pohybují a lákají tak ryby. Na kapry pak povětšinou nastražujeme více rousnic, jejich počet závisí především na velikosti háčku.
Položená a kapři neznamenají pouze rousnice. Pod olůvko můžeme nastražit i hnojáky nebo klasické žížaly, které jsou sice oproti rousnicím značně drobnější, ovšem při nastražení většího počtu žížal pak můžeme dosáhnout toho, že budeme mít na háčku krásnou nástrahu s řadou volně se pohybujících konců. Tomu kapři neodolají!
Menší žížaly jsou ale pochopitelně výsadou spíše plavané. Ty jsou totiž jako stvořené pro menší háčky, které navazujeme pod splávky. Například nastražení dvou hnojáčků, kteří mají volnější konce, aby se mohly volněji pohybovat, jsou neuvěřitelně úspěšnou klasikou. Tou nepohrdnou ani kapři pohybující se poblíž překážek. Samozřejmě při lovu kaprů se splávkem můžeme použít i rousnice. Ty bývají ale na jemné vybavení někdy poněkud těžkopádné. Řešením může být jejich rozpůlení, ovšem v tu chvíli ztrácí rousnice na atraktivitě.
Zatraktivnění žížal
Samotnou žížalu snad ani není třeba nějakým způsobem vylepšovat. Žížaly jsou samy o sobě pro ryby velice atraktivní, protože „voní“ po mase a lákavě se ve vodě pohybují. Přesto můžeme vyzkoušet několik triků, jak přesvědčit hladové kapry, aby sebrali právě tu naši nástrahu.
Pokud budeme lovit s žížalou na položenou, pak není na škodu na olůvko nad návazcem přidat trochu krmení. V jarní části sezóny není nutné krmit na našem místě ve velkém množství. Stačí krmení na olovo a popřípadě přihodit na místo pár dalších vnadicích koulí. Pokud budeme lovit na položenou na jaře, je vhodnější, když zvolíme kratší návazec. Díky tomu bude naše nástraha blízko krmení, ke kterému se stahují ryby.
Zatraktivnit nastraženou žížalu můžeme i jiným způsobem. Stačí k ní na háček připíchnout jinou surovinu, kterou mají ryby rády. K žížale tak můžeme nastražit kukuřici nebo červa. Na druhou stranu mnohdy samotná žížala bohatě stačí. Častěji než nějaké koktejly z nástrah je mnohem účinnější žížalu atraktivně nastražit.
To můžeme udělat hned několika způsoby, záleží na fantazii rybáře. K nejpoužívanějším zřejmě patří žížalu nastražit do jakéhosi „uzlu“, kdy necháme jenom volné konce. Dalšími způsoby jsou navlečení žížaly po raménku háčku nebo její napíchnutí takovým způsobem, kdy má volně konce, které se ve vodě svůdně kroutí.
Autor: Viktor Krus
