Svět ryb je pestrý jako omalovánka. Najdeme v něm řadu druhů nejrůznější tvarů a barev. Pojďme si povědět o některých zajímavých věcech z fascinujícího světa ryb.
Ryby patří do skupiny živočichů, která díky vnějším tvarům, vnitřní stavbě, potravním nárokům, ale i způsobem rozmnožování může žít ve vodě. Podle toho, jaký typ vody konkrétní rybí druh obývá, se u něj vyvinul takový tvar těla, který přesně odpovídá jeho potřebám.
Ryby, které žijí v proudné vodě, mají tzv. vřetenovitý tvar těla. Mezi typické představitele těchto ryb patří jelci, lososovité ryby nebo parma. Popišme si tyto ryby podrobněji. Průřez 
jejich těla je oválný. To je pro zmíněné druhy výhodné, protože kladou proudu menší odpor, a tím pádem šetří energii.
Proto jsou původní říční ryby mnohem štíhlejší než ty, které tráví svůj život ve stojaté vodě. Na druhou stranu ale i kapr, dnešní dominantní ryba našich „stojáků“, byl původně říční rybou, která se dnešním bachratým potomkům jen pramálo podobala.
Královna z leknínů
Zvláštní tělesnou konstituci mají někteří dravci. Typickým příkladem je naše štika obecná. Její tělo má šípovitý tvar (připomíná šíp). Díky protáhlé a úzce klínovité hlavě, úzkém a poměrně nízkém těle a silně vyvinuté krajině ocasní dokáže štika vyvinout opravdu impozantní a okamžitou rychlost. Některé zdroje uvádějí dokonce až 5 m/s!
Toho také štika mistrně využívá při svých útocích, kdy na svou nic netušící kořist ze zálohy vystartuje tak rychle, že rybka nemá nejmenší šanci uniknout. Ovšem vše má své pro a proti. Štika totiž svou kořist kvůli obrovskému zrychlení často mine a nezbývá jí tak nic jiného, než to zkusit znovu.
Tvary dna
Některé ryby mají hadovitý tvar těla. U nás je jediným zástupcem úhoř. Průřez jeho tělem je kruhovitý, což je pro jeho způsob života naprosto ideální, protože svůj čas tráví zahrabaný v sedimentu a s jiným typem těla by to nebylo dost dobře možné.
Ryby, které tráví svůj život na dně, mají tzv. dorzoventrálně zploštělý tvar těla (u nás např. vranka, v mořích platýsi nebo mořský ďas). Tyto ryby jsou často díky svému maskování na dně k nerozeznání od kamene nebo listu.
Autor: Radek Fencl
