Slovo redakce: Tento seriál publikuje člen rybářské stráže. Po přečtení několika příběhů jsme se rozhodli, že dané texty zveřejníme. Jde totiž o nechutné případy, které se v našem rybářském světě stále objevují. A bohužel, nikdo se nemá k tomu, aby s podobnými případy něco dělal. Výměnou za zveřejněné texty jsme danému pisateli přislíbili naprostou anonymitu.
V hájeným pásmu máme pytláky! V tom momentě, kdy jsme to zjistili, tak jsme se pokusili udělat týhle prasárně přítrž. Jenže ouha! Těžkej terén nám naši práci zatraceně znepříjemňoval. Ale nesmíme složit zbraně. Tenhle boj proti bandě lumpů, co chytá dravce na položený šňůry v hájeným území, musíme vyhrát. Ale jak už jsem řekl, bude to pořádně těžkej boj, kterej nemá jasnej konec. Hranice mezi vítězstvím a selháním je fakt úzká…
Květen 2011
Se dvěma kolegy se prodíráme zarostlým břehem. Zákeřný větvičky košatejch keřů mě švihaj do zpocený tváře. A do toho ten otravnej hmyz. Jakoby mi chtěl vypít všechnu krev z krku. Nějaká pohodlná pěšinka, po který bychom se vydali, tady prostě není. Do hájenýho úseku je vstup zakázán, takže se musíme prodírat tímhle svinstvem sami. S těžkejma botama se propadáme po kotníky do mazlavý půdy. Lepší podmínky pro „příjemnou procházku“ prostě nikde jinde nenajdete.
Co tady vlastně děláme? Zkoušíme najít pytláckou stezku. Podle nás ti lumpové nemůžou jezdit do hájenýho pásma po vodě. Rybáři by je odvedle hned uviděli. A dali by nám echo. Takže se sem musej dostávat po souši. Jenže doprčic, kudy? Všude jsou bažiny! Takže když šlápnete vedle, bahno vás vcucne jako vysavač. Tohle nedává smysl!
„Stejně by mě zajímalo, co jsou ti pytláci zač?“ nadhodí jeden z kolegů.
„Mně taky. Musej mít mezi sebou místního. V tomhle bordelu, ve kterým na tebe číhaj zrádný bažiny, by se cizák ztratil,“ odpovídá druhej porybnej.
„Chlapi, já se ještě ptal místních rybářů, jestli nevědí, o koho jde,“ říkám jim.
„A co ti řekli?“ ptaj se kolegové.
„Nikdo z místních rybářů nechce nic moc říkat. Maj regulérní strach. Bojej se, že by jim ti šmejdi třeba propíchali gumy od aut,“ odpovídám.
„Nedivím se, že nechtěj mluvit. Ale je jasný, že máme proti sobě dobrou sebranku. Jen se modleme, aby některej z nich neměl u sebe nějakej teleskop nebo nedejbože nůž. To by pak bylo veselo, kdybychom je potkali,“ říká jeden z kolegů.
„A co zavolat policajty? Ti by nám mohli pomoct, ne?“ ptá se další porybný.
„Ne. Mluvil jsem s místním policajtem. A ten mi řekl, ať se ozveme, až je budeme mít,“ odpovídám.
Prohledali jsme pořádnou plochu bažin. Mezi padlými kmeny stromů a hustými keři jsme jednoduše nic nenašli. Nejde nám do hlavy, kudy se ti parchanti tady dostávaj. Míříme zpátky k přítoku, k řece, kde máme naši loď. A přesně tady je tahle voda hájená. Ryby se sem jezděj třít, maj tu i klid. Teda, pokud opomenu ty podělaný pytláky.
Nasedáme do lodě. Chceme ještě jednou projet zarostlý břehy. Co když tu jsou někde zase položený šňůry? Projíždíme místa, kde jsme v minulosti něco našli. Dneska tu ale nic není. Jedeme ještě vejš po proudu.
„Hele, tohle vypadá na nový místo!“ řekne kolega, který sedí na přídi.
A má pravdu. Vidíme, jak je na břehu pošlapaná tráva a jeden z keříků je celej olámanej. Už jsme u břehu a hned si všímáme, jak na kmenu oškubanýho keře je přivázanej špagát. Vytahuju nůž a uřežu jej. Tahám. Cítím, jak na šňůře něco je. Zatím nevidím žádnej návazec, což je divný, protože obvykle jich je na šňůře hodně. Najednou si pod zkalenou hladinou všimnu bílýho obrysu. „Ryba!“ napadne mě v duchu.
„Sakra, co to je?“ ptá se kolega na přídi.
„Počkej, už to bude v lodi,“ odpovídám.
„Ty vole, to je úhoř! Je napíchnutej na pořádně velkej hák,“ řekne kolega.
„Co to má znamenat? To jakože na položený šňůry chtěj teď chytat sumce? To si snad dělaj srandu, ne?“ zasyčí druhý kolega u motoru.
S takovou šňůrou jsme se ještě nesetkali. Hrubý „provaz“, na kterým byly jenom tři návazce s velkejma hákama, na kterejch byli napíchaní úhoři. Tuhle šňůru sem položil někdo, kdo měl políčeno na sumce. Tohle už je fakt jiná „liga“. Chytat na úhoře je prasárna nejvyššího zrna.
Jeden kolega ještě pořádně prohledal tohle „lovný“ místo. Ale zase! Pěšinka končí v bažině, kde se stopy hned ztrácí.
„Takhle je nikdy nenajdeme!“ posteskne si kolega na břehu.
„To máš asi pravdu,“ řeknu sklesle.
„Já vám dám, parchanti,“ utrousí porybný, kterej stojí na zarostlým břehu. Vytáhne kus papíru a na něj napíše: „JEDNOU VÁS DOSTANEME, HAJZLOVÉ!!!“
Nemastnej, neslanej konec: Prohra nebo výhra?
Nebudu to rozmazávat. V hájeným úseku jsme byli „non-stop“ tři týdny. Jezdili jsme tam jak ráno, tak i odpoledne nebo večer. Celkově jsme nasbírali docela dost šňůr, na kterých jsme kolikrát vytáhli nádherný candáty. Sumce ani jednoho. Nejvíce nás mrzí, že jsme na ty parchanty nikdy nenarazili. Doteď nevíme, kdo má tohle svinstvo na svědomí. Jenom tušíme.
Ti všiví pytláci to nakonec vzdali. Přestali do hájenýho úseku chodit. Jejich „práci“ jsme alespoň ničili tím, že jsme jim jejich šňůry sbírali jako ovoce ze stromů. A to pytláky přestalo bavit. Navíc se určitě doslechli o tom, že po nich jdeme (možná našli i ten vzakz). Přesto! Jako porybní jsme neusnuli na vavřínech. Tu lokalitu od tý doby hlídáme jako oko v hlavě. A zatím tam je klid. Takže, i když jsme ty pytláky nechytili, donutili jsme je k tomu, aby se na tuhle prasárnu vykašlali…
Vzkaz pro ČRS: Co se musí změnit?
Moc bych si přál, aby se k některým papalášům z ČRS tenhle text dostal. Protože to, v jakým stavu je naše rybářská stráž, je fakt naprd. A teď nemluvím o těch klucích, co choděj kolem vody proto, že chtěj chránit svý revíry, a vlastně za to nic nemaj. Ale o tom, v jakým stavu je naše legislativa a naše vedení. Takže z pohledu porybnýho bych rád navrhl, aby se ti, co seděj nahoře, zaměřili na tohle:
1) Na Slovensku porybní sebou nosej nějaký ochranný prostředky. Kdo chce vědět víc, ať si ten slovenskej zákon najde. Ale zpátky k věci. Když tohle téma nadhodím někde u stolu, každej se mi vysměje, proč to chci zavést. A ještě si ze mě dělaj srandu, že jsem nějakej tyran nebo co. Ale víte co? Napadlo vás, že u vody můžu natrefit na nějaký nekontrolovatelný hovado, který mě napadne. Ochranný prostředky nechci proto, abych s nimi mlátil rybáře, ale proto, abych se cítil v bezpečí. A musím říct, že v poslední době se v bezpečí necítím vůbec.
2) To, že nemůžeme pytláka zadržet, je fakt k smíchu. Takže jednoduše řečeno: Bez policajta nezmůžu vůbec nic. Takže se ptám: Děláte si z nás srandu? Třeba revizor černýho pasažéra zadržet může, ale já jako porybný pytláka zadržet nemůžu? Zamyslete se nad tím!
3) Inspirujte se na Slovensku! Podívejte se na jejich zákon, podívejte se na tu část, která se zabývá rybářskou stráží! Tohle podle mě potřebujou i porybní u nás! Dejte nám volný ruce k tomu, abychom skutečně mohli bránit naše vody!
Jako vedení ČRS stojíte z mého pohledu za starou bačkoru. Nejste schopni už dlouhá léta vydupat na příslušných místech to, aby byla práce porybných efektivnější. Tak se ptám – na co teda jsme? Abychom rybářům psali do povolenek naše čísla odznaků? Proč jsme určeni jenom k práci, která nemá smysl? Proč nemůžeme řešit opravdové potíže, které trápí naše vody? To jsme fakt tak prohnilá organizace?
Fakt se za vás stydím, protože na nás jen hnusně kašlete!
Autor: Rybářskej Šerif
Poznámka redakce: Uvedené názory v textu se nemusejí shodovat s názory redakce InRybar.cz.
Porybní jsou u vody kolikrát jenom proto že mají povolenku zadarmo. Dej blbcovi funkci a vymyslí problém.
Porybný by si měli povolenku platit jak každý jinej rybář. Chodit kolem vody a buzerovat doslova rybáře aby měli alespoň nějakej zápis.
Porybný co si chce hrát na lidové milice(autor článku) by se měl sebrat a jít dělat pohraničníka do mexika, ale tam by mu asi ostrou bouchačku do ruky nesvěřily.
Udělejte rybářský pravidla tak aby vyhovovaly všem pytlákům a na položený šnůry se mohlo legálně lovit, stejně jako si ohejbají pravidla kapraři. Pytlačení současný rybářský řád ztěžuje, proto chodíme pytlačit, aby se zkostnatělá zastaralá pravidla ČRS změnila. Zpestřením pytlačení bude lov ozbrojených rybářských milicí do pastí alá Vietkong, zaminované šnůry, samostříly na porybné.
Lov dravců povolit celoročně bez omezení všemi prostředky, neomezený počet nahozených prutů, neomezený počet odnesených ryb. žádný hájený pásma 🙂
S pozdravem asociace sportovních pytláků. Dokud bude omezováni zastaralými pravidly, tak budeme pytlačit !!! Ty ryby se z vody jinak samy nevychytají (musí se jim pomoct).
S těma názorama v textu se nedivím že porybný se pod to nepodepíše, u vody by byl za debila ( což asi stejně je – slušným porybným se omlouvám).
Vybírat měsíc cizí úlovky, to ste si museli pěkně nahrabat ryb, aji nože nebo teleskopického obušku se bojí (protože nemá zbroják k průkazce RS).
Lov dravců povolit celoročně bez omezení všemi prostředky, neomezený počet nahozených prutů, neomezený počet odnesených ryb. žádný hájený pásma ->> tak tohle nemyslíš snad ani ze srandy ne??? s prominutím ale tobě asi HRÁBLO :O tohle je úúúúplnej nesmysl?? co pak v tý vodě bude?? Prosím přečti si svou zprávu párkrát a zamysli se co píšeš páč tenhle porybný (autor článku) brání aspoň něco a jde vidět že nemá odznak jen pro povolenku a že si jí zadarmo zaslouží!! co bys dělal ty??
A to s tím naprosto vším souhlasím -> ochranný pomůcky a pytláka smět fyzicky zadržet. Vždyť vlastně na co mi je povolenka když porybnej je na mě krátkej ne?? Jednoduše se seberu a jdu a on mě nemůže bránit a z důvodů ochrany soukromí ani nahrávat a fotit nesmí takže su pro NĚJ BEZúhoný !!!! Nemám snad pravdu?? Porybný musí zavolat policii aby mě zadržela ale když já někoho uvidím tak se seberu teda a jdu …… :/ Dnešní systém je tak děravej jak 100let stará síť v síťárně někde na středisku :/