Příroda a rybaření jdou ruku v ruce. Usednout k vodě, v klidu pozorovat hladinu a čekat na záběr – to je pro mnohé z nás rituál, který nás spojuje s přírodou. Ale i v této harmonii může nečekaně dojít k situacím, které nám připomenou, jak důležité je dbát na každý detail.
Příběh puštíka obecného, který se nedávno zamotal do utrženého rybářského vlasce, je jedním z takových varování…
Nešťastná náhoda nebo nezodpovědnost?
Tento případ se stal začátkem března 2025 v okolí Bartošovic, kde Záchranná stanice a Dům přírody Poodří zaznamenali další smutný důkaz toho, co může způsobit utržený rybářský vlasec. Puštík, noční dravec s charakteristickým hučivým hlasem, se nešťastnou náhodou zachytil o vlasec s háčkem, který zůstal viset na větvi.
Naštěstí neunikl pozornosti kolemjdoucích, kteří rychle informovali odborníky. I tak ale pták utrpěl natažení svalových úponů a vazů, tedy zranění, která si podle záchranářů vyžádají několik týdnů rehabilitace, než se bude moci vrátit do volné přírody.
Podobné případy nejsou ojedinělé. Volně pohozené vlasce či utržené montáže se mohou stát pastí pro ptáky, savce i vodní živočichy. Nejčastěji se zamotají do končetin, křídel nebo zobáku a bez lidské pomoci často hynou pomalou a bolestivou smrtí.
Odpovědnost každého rybáře
Každý rybář dobře ví, jak snadné je někdy o vlasec přijít – utrhne se o vázku, ryba jej přerve, nebo dojde k zamotání. Ne vždy je možné ho vylovit, ale pokud to jen trochu možné je, měli bychom udělat maximum pro jeho odstranění. Opatrnost při manipulaci, kontrola náčiní a snaha z vody odnést vše, co jsme přinesli, jsou jednoduché kroky, které mohou zachránit nejednoho tvora.
Přitom prevence je jednoduchá – správná likvidace starého vlasce a důslednost při úklidu kolem lovného místa mohou podobným neštěstím zabránit.
Malá změna, velký dopad
Rybáři jsou součástí přírody, nikoli jejími nepřáteli. Mnozí se aktivně zapojují do ochrany revírů a pomáhají udržovat rovnováhu v ekosystému. Pokud se každý z nás bude chovat zodpovědně a ohleduplně, budou naše revíry bezpečnějším místem nejen pro ryby, ale i pro další obyvatele přírody.
A tak si zkusme zapamatovat jednoduché pravidlo: S čím k vodě přijdu, s tím také odejdu. Možná tím zachráníme dalšího puštíka, ledňáčka nebo jiného krásného tvora, který s námi sdílí svět kolem řek a rybníků.
Zdroj: Záchranná stanice Poodří, foto: InRybar.cz
Můj děda i táta mne učili, že když od vody odcházím, tak nesmí být poznat, že jsem tam byl. Teď je mi 60 a dělám to tak celý život. O to víc mne štvou „rybáři“ co po sobě nechávají svinčík. No, každý tak hned pozná, kdo je kdo….