Polemika o přívlači: mále nástrahy na velké dravce jsou (někdy) úspěšnější

Lov dravců na podzim je docela náročnou disciplínou. Jedná se o to, že voda je už čistá, takže dravce je kolikrát nelehké přemluvit k záběru. Existuje ale fígl, díky kterému lze počítat se záběry.

Podzimní přívlač má nenapodobitelnou atmosféru: u vody bývá nádherný klid, protože nízké teploty vyhnaly drtivou většinu rekreantů z břehů pryč. Voda tak v tomto čase často „patří“ jen několika tichým bláznům. Jenže! Aktuální podmínky mohou lov dravých ryb i komplikovat. A to třeba kvůli zmíněné čistotě vody…

Rybí potěr je oblíbenou kořistí

Není žádnou výjimkou, že na drtivé většině tuzemských revírů se voda pořádně pročišťuje. Takže pod vodní hladinou lze vidět více než před několika týdny. A to může lov dravců komplikovat, protože zejména zkušené ryby mohou rozpoznat zradu.

Navíc, v našich revírech teď bývá hromada drobných rybiček, které v některých úsecích mohou vytvářet obrovská hejna. Takže dravci tak mají hromadu přirozené potravy „na dosah ploutve“. Ale právě tento „druh potravy“ by měl nutit rybáře k zamyšlení.

Právě milovníci přívlače by měli na podobnou skladbu kořisti reagovat výběrem vhodné nástrahy. Co tím myslím? Ideální je do takových podmínek používat především menší nástrahy, které tyto drobné rybičky napodobují. A to zejména v tu chvíli, kdy máme spadeno na velké okouny, ale například i na tlouště nebo boleny.

Pokud pak chcete lovit spíše štiky, tak se menším nástrahám vyhněte. A to především proto, že při lovu na malé nástrahy do 5 centimetrů délky s microjigem kolikrát ani nejde zapnout lanko. Ale to při lovu štik určitě potřebujeme, protože riziko ukousnutí nástrahy je obrovské.

Ještě k těm drobným rybkám: i na podzim kolikrát rybář může narazit na obrovská kola na hladině, která prozrazují výskyt obrovských hejn drobných rybiček. Pokud o takovém místě víte, určitě tady chytejte, protože velcí okouni, ale i další dravci, nebudou daleko.

Trumf na obrovské okouny

Osobně se řadím k rybářům, kteří při lovu na přívlač nejraději loví velké okouny. Právě okoun je pro mě srdcovou rybou – těch důvodů je hned několik. Už jen pro ten neuvěřitelně nádherný vzhled okouny naprosto miluji. A když se mi povede ulovit skutečně výstavní kus, je má radost o to větší. Jak chytám velké okouny?

Stojí na břehu oblíbeného revíru s čistou vodou. Právě čistota vody je pro mě důležitým ukazatelem, protože za roky chytání na přívlač jsem si všiml, že v lokalitách s čistou vodou žijí velcí okouni (není to pochopitelně pravidlo).

V ruce třímám krátký proutek o délce 180 centimetrů, který je osázený malým navijáčkem s navinutým 0,14milimetrovým vlascem. Takhle nějak si představuji ideální sestavu pro lov okounů na přívlač. Při průzkumu této lokality jsem si všiml, že u břehu se drží drobné rybičky, které mají sotva 5 až 7 centimetrů délky.

A v takovém případě nic nevymýšlím! Prostě na vlasec navážu malou gumovou nástrahu o velikosti 5 centimetrů, která má bílé zbarvení. Ve chvíli, kdy takovou nástrahu pak tahám vodním prostředím, tak nečekám na záběr nikterak dlouho.

Ani teď tomu nebylo jinak. Při jemném škubání špičkou, kdy pak nástrahu nechám klesnout vodním sloupcem, jsem dostal tvrdou ránu do prutu. Suprový záběr! Zprvu jsem si myslel, že jsem na háček dostal menší štiku, ale po chvíli se z čisté vody zjevil obrys velkého okouna. Tohle je čtyřicátník (viz přiložené video výše)!

Po pár okamžicích jsem už držel obrovského okouna v ruce. Jak já tyhle ryby miluji! Nádherný dravec s „tygřím vzorování“ a červenými ploutvičkami mi vlil neuvěřitelnou radost do žil. Tyhle ryby jsou prostě klenoty našich vod. Okouna po pár vteřinách pouštím na svobodu, už jen proto, že se jedná o poměrně starou rybu…

Polemika: zabral by ten okoun na větší nástrahu?

Lovem na přívlač jsem strávil roky života. A velké okouny jsem nachytal na spoustu druhů nástrah. Na tyhle „rybí ježatce“ mi skvěle fungují například rotační třpytky, které skvěle fungují především v teplejších měsících, kdy vychází nebo zapadá sluníčko.

Skvělé jsou také woblery. Třeba nějaký 9centimetrový dvoudílný wobler dokáže velkého okouna vyprovokovat k záběru. Do této kategorie pak spadají i hladinové woblery, které na vodní hladině vytváří typický „rámus“, který okouny dráždí k útokům. Tuhle rybařinu taky miluji.

Všechny tyto zmíněné nástrahy jsou skutečně vynikajícími lákadly na okouny, které perfektně fungují. Ale musím říct, že nejčastější sorta ulovených okounů na zmíněné nástrahy se pohybuje okolo 25 až 35 centimetrů.

A teď k „jádru pudla“: když chci ulovit opravdu velkého okouna, který přesáhne hranici 40 centimetrů, pak jsem častěji úspěšný na malou nástrahu okolo 5 až 7 centimetrů. Čím to je? Je to tím, že taková nástraha napodobuje právě rybí drobotinu, která je zranitelná a snadno se loví?

Ještě jinak: jsme přesvědčený o tom, že onoho velkého okouna, o kterém jsem psal výše, bych na větší nástrahu v jiném zbarvení prostě nedostal. Nevím, jak to vysvětlit, protože se jedná o jakýsi pocit ve mně samotném. Jen předávám své rybářské zkušenosti, které říkají, že větších okounů mám více na menší nástrahy. Jaká je vaše zkušenost?

Velké plus je i v microjigu

A ještě jeden „detail“: z mého vlastního pohledu je obrovskou výhodou malých gumových nástrah to, že se s nimi chytá na velmi lehké jigové hlavy. Právě ty tak zaručují, že nástraha nebude vodním sloupcem propadat rychle, ale naopak bude klesat velmi pomalu. A to je výhoda!

Právě při propadu totiž zejména okouni (ale třeba i candáti) nejčastěji útočí. Takže pokud nástraha klesá ke dnu pomaleji, má dravec logicky více času na útok. Tuto skutečnost jsem si „milionkrát“ otestoval, a právě ona doba propadu je extra výhodou v „souboji“ mezi malými a velkými nástrahami.

Právě proto jsem přesvědčený o tom, že onoho velkého okouna z příběhu výše bych na větší nástrahu nepřelstil. Ale jak už to tak bývá, ta každý má v tom rybářském životě jiné zkušenosti. Proto by mě velmi zajímaly vaše zkušenosti a poznatky od vody.

Podělte se o ně prosím v diskusi pod článkem…

Text a foto: Viktor Krus (InRybar.cz)