Organizace PETA, která bojuje za práva zvířat, nedávno udělala v sousedním Německu pořádný humbuk. Tamním ochráncům přírody se totiž nelíbily rybářské závody, a proto podali na jejich organizátory, ale i zúčastněné rybáře, žalobu. Ochráncům přírody se totiž nelíbilo, že rybáři nelovili pro potřebu zisku masa, ale pouze pro zábavu. Každého rybáře, který si tuto zprávu přečetl, jistojistě zachvátil vztek. Jenže s odstupem času tento protiútok ze strany ochránců přírody vůči rybářům začne pořádně ležet v hlavě…
Nebyl jsem na tom jinak. A přiznávám, po přečtení oné zprávy jsem nejprve zažíval smíšené pocity hněvu a znechucení. Proč ochránci přírody musí do všeho vrtat? Proč nás rybáře nemohou nechat na pokoji? Můj odpor k organizacím hlásající ochranu přírody se tak ještě více prohloubil.
Abych to uvedl na pravou míru – ochrana přírody a zvířat je z mého pohledu samozřejmostí – jen nemám rád podobné organizace, které dle mého názoru k ochraně přírody nijak výrazněji nepřispívají. Myslím si totiž, že hospodáři v krajině, tedy rybáři a myslivci, jsou pro naše životní prostředí mnohem užitečnější, než podobné organizace nepřicházející s žádným konstruktivním řešením sebemenšího problému.
Ale zpátky k oněm závodům. Když jsem po nějaké chvíli „vychladl“ začal jsem nad principem a myšlenkou rybářských závodů uvažovat. A snažil jsem se najít jedno – důvod, proč mít závody v rybařině vlastně rád.
Rybařina není sport! Je to lov!
Za tímto tvrzením si stojím. A pojmy jako sportovní rybařina neberu. A to ani v tu chvíli, kdy rybáři skutečně dodržují nepsané pravidlo „chyť a pusť“. Ne, tohle není definice sportovní rybařiny. Možnost pustit rybu zpátky do vody je, například oproti kořisti myslivců, totiž ohromnou výsadou. Je to možnost volby toho, zdali svou kořist usmrtím, anebo jí daruji život. Sám ryby pouštím, ale za sportovního rybáře se nepovažuji. Jsem prostě rybář!
Rybařina je lov. Je to činnost, při které se člověk snaží přelstít divoké zvíře. Je to snaha rybu polapit a ukořistit. Pradávným principem rybolovu je zisk masa. Ovšem, díky značnému přebytku masité stravy, která je v současnosti lehce dostupná, jsme od získávání rybího masa z našich vod výrazně upustili. Nevím, zdali je to dobré nebo špatné. To nemohu posoudit. Jen chci říct, že původní myšlenka rybařiny není o sportu, ale o lovu a koloběhu života jako takovém – tedy, jeden musí umřít, aby druhý žil.
Je to zvláštní. Ryby si od vody neberu. Ale když k vodě nechodím lovit ryby pro maso, tak proč vlastně na ně chodím? Proč? A víte, že na tuhle otázku nedokážu jasně a stručně odpovědět? Přesto to zkusím…
Je to něco takového, jako kdyby v mém skrytu duše leželo cosi, co mě neustále žene k tomu, abych přelstil divokého tvora. Abych na něj vyzrál. A když se to povede, zažívám tak nádherný pocit, který nedokážu ani popsat. Možná to bude znít divně, ale připadá mi, že když lovím, tak jsem součástí koloběhu života. Života, který končí tam, kde druhému začíná. Toho života, který tady byl dávno před námi a bude ještě dávno po nás. Ano, začínám se v tom zamotávat. Tak snad mě chápete…
Rybářské závody: Jaká je jejich hlavní myšlenka?
Obávám se, že právě rybářské závody mi tyhle zážitky nemohou nabídnout. Nemohou mi nabídnout samotu, klid a souznění s přírodou. Připadá mi, že rybářské závody nenesou tu „pravou“ myšlenku rybařiny, ale spíše toho dnešního světa – ukázat, že mám na to mít nejvíc. Vadí mi na tom, že smyslem rybářských závodů je přelstít svého soka, a ne rybu. Ryby jsou jenom body do tabulky. A proto mnohdy na háčcích končí i takové, které vypadají na to, že ani nepřesáhly míru. Jenže takové ryby bychom měli nechat na pokoji. Tohle je podle mě prostě špatně.
Je jedno, zdali ryby lovíte „jen tak“, anebo v rybařině dokonce i závodíte. Pro velkou část veřejnosti jste jednoduše tyran, který jenom trápí ryby pro své potěšení. Abych řekl pravdu, tyto lidi ignoruji už dávno. Člověk, který nikdy nezažil tu chvíli, kdy se mu pomaličku začne potápět špička splávku, to nemůže pochopit. A člověku, který nezažil ty chvíle samoty v přírodě, to vysvětlovat ani nemá cenu. Proto mě jejich názory nezajímají.
I přesto mě jejich poslední výkřik ohledně zhýralosti rybářských závodů zasáhl. Začal jsem nad tím uvažovat. Proč vlastně někteří rybáři závodí? Co je to, co je na tom tak baví? Já sám na to nedokážu odpovědět. V rybařině nezávodím. V této disciplíně totiž postrádám onen smysl rybařiny, který jsem popsal výše. Jenže to neznamená, že pokud já to v rybářských závodech nevidím, tak to nemůže vidět někdo jiný! A pokud by se někdo takový při čtení tohoto textu našel, budu strašně vděčný, když mi pod ním zanechá vzkaz.
Díky!
Poznámka redakce: Vážíme si všech komentářů uveřejněných pod článkem! Pojďte prosím o tomto tématu diskutovat. Vaše názory nás zajímají!
Autor: Viktor Krus
S článkem souhlasím, ostatně již jsem svou reakci uvedl k prvním postům na Facebooku. Většina lidí si ani nepřečetla článek a nadávali jen dle toho, co se dozvěděli v titulku. Tam se mluvilo o zákazu rybaření obecně, nikoli o závodech, jak bylo uvedeno v textech. Ale to bychom chtěli po lidech dnes mnoho, číst a přemýšlet… u nás se nejprve nadává.
Osobně nikdy nepochopím, proč by někdo dobrovolně lovil ryby namačkán na revíru se sto dalšími rybáři a vším tím humbukem kolem, s jediným účelem, porovnávat si s ostatními pindíky.
Rybaření je o rozjímání v přírodě, o adrenalinu a o úctě k soupeři.
Kdo potřebuje rybářské závody? Kromě zmiňovaných porovnávačů pindíků je to už jen byznys. Nic proti byznysu. Ale ne takovému, který spočívá v nasypání ryb do vody a jejich následnému tahání ven za hubu, jen pro to tahání.
Ale především: Rybaření je vnímáno značnou částí veřejnosti negativně. My, mnozí rybáři víme, jak to je. Že přírodě vracíme to, co si vezmeme. Veřejnost to nevím. To je dáno i neschopností našich organizací. Sic největší zájmové sdružení v republice, neumíme si prolobovat zhola nic, ani nějak rozumě působit na veřejnost. Kdejakých pár ptáčkařů nám ukazuje z dálky záda, jak se to má dělat.
Závody jsou nejproblematičtější součástí této naší oblasti zájmu. Mělo by být v zájmu rybářů a našich organizací, ukazovat rybaření v jeho nejlepším světle. A tím jsou závody ze všeho nejmíň.
Souhlasím s článkem, nezávodím, ryby pouštím, užívám si klidu v přírodě a mumraj kolem závodů, kdy sedí rybáři metr od sebe, sorry ale to jde mimo moje chápání. Leč neodsuzuji, jestli to někoho baví a nevadí mu to. Ale zavody a sport co se týká rybařiny je rybolovná technika. Ale pravda je , že PETA je organizace oslů, protože v tom německu kvůli nim a jimi prosazeným zákomům museli všechny ulovené ryby zabít a zkonzumovat. A rybáři a myslivci se o zvířata a ryby starají PETA nedělá vpodstatě pro ochranu a záchranu vzácných živočichů vůbec nic.
V tom německu se ty ulovené ryby „nezkonzumovali“, ale po závodě se vezírky závodníků nasypaly na vozík a odvezli rovnou do kafilerky( protože v německu se cejnci , plotičky oukleje a podobné běžně nekonzumují.
Takže ochránci přírody dosáhli toho že závodníci vychytali značnou část obsádky revíru, což by bylo použitelné asi k regulaci přemnožených bílých ryb, jako zábavná forma odlovu místo zátahu sítí a přesazení na jiné revíry kde je bílých ryb nedostatek.
Na brněnské přehradě se hospodářským odlovem odlovuje cejnek, cejn, plotice perlín .. aby nekalili bahno a sinice nevadili koupáčům. Na přehradě Plumlov u mě za barákem(Revír Hloučela) se sice rybářům přikázalo nepouštět cejny karasy zpátky, ale přesto to na stavy bílé ryby nemělo žádný vliv, rybáři se naopak soustředili v lovu hlavně na Kapra a dravé ryby, které z přehrady selektivně dokázali efektivně odlovovat a tím zhoršovat stav s přemnoženou bílou rybou.
I teď po vybagrování a znovusazení je sice na chvíli na Plumlově zakázán lov dravců, ale jakmile hájení skončí, budou to klasický jatka jako obvykle po zahájení. Kapry vysazené rybáři z přehrady vytahat dokážou téměř do posledního vysazeného kousku (což konstatovala i studie pro budoucí rybí obsádku).
Taky souhlasim a stoprocentne nejsem sám. Závody sem si zkusil 2x. Poprve přesně tak jak pises,spousty lidi a naprostá nevraživost na svazovce! podruhe už na soukromaku a atmosféra byla klidnejsi. S účelem si jen zachytat me pozval klucina který ho trenuju, nezavodil sem ze bych si tam chtěl na rozdíl od ostatních měřit pindiky, jenže sem to vyhrál a pohledy tech ostatních staly za to. Od ty doby sem už ale nešel a ani nepujdu. Moc lidi, moc špatného zacházení s rybou a tak dále. Aspoň ze to nebyla svazovka kde bych ty rybare musel házet do vody. At si to delaj na soukromakach, NE na SVAZOVCE!!!!
S tímto článkem nesouhlasím tito lidé co nechodí na závody jsou k politováví, protože hlavním cílem rybářských závodů je setkání známých a přátel. Až na druhém místě je snaha zvítězit , ale není to snaha ulovit a sebrat co nejvíce ryb jak někteří masaři základní pravidlem totiž na závodech je pouštět ryby a maximálně ponechat jednu ušlechtilou rybu. Rybářský řád nám dovoluje odnést si dvě ušlechtilé ryby, proč tak dejte dva druhy povolenek jeden druh bude s omezením 10 kusů ušlechtilých ryb a druhý 50 kusů ušlechtilých ryb a hlavně více porybných. Na závodech si nikdo nedovolí podvádět, ale u klasické vody pořád.
Ano, Váš názor lze respektovat. Ale berte v potaz, že mezi námi rybáři.
Uvažujte o tom, jak vypadá rybaření na venek. Vedl jsem o tom spoustu debat. Ospravedlnění toho, že taháme ryby za hubu z vody, dost možná jim způsobujeme bolest a nepohodlí, jen pro naši zábavu, je hodně těžké. Natož vysvětlit závodění v tom, kdo „ublíží více živým tvorům“ a dostane za to medaili :-/
No beru to jako názor, respektuji to ale nepovažuji se za politováníhodného, protože na závody nechodím. Jednou jsme na ně jeli, i když jsme měli zaplacené startovné, přesto jsme raději odjeli chytat normálně na svazovku. Čísla s místenkama 1metr od sebe, zkrátka děs. Párkrát jsem se byl jen podívat, situace stejná. Pravda, člověk tam potká přátele, pokecá, ale to zvládnu jinde také za daleko příjemnějších podmínek, v klidu a v přírodě.
Moje ženuška o rybářských závodech prohlásila, že je zvrhost nasypat ryby a ty pak tahat z vody pro legraci. Přijeli jsme k vodě a tam byla hlava na hlavě= nasypaly násadáky, tak zrovna probíhali „závody v těžbě“, kdo nejrychlejc vysmýká dva mírový násadáky a s igelitkou domů.
Moje ženuška uznává rybařinu ryb , které v revíru vyrostli( narodili se tam) vysazení avie kaprů a do měsíce je z vody zase vytahat jí připadá „divné“. To je pohled veřejnosti nerybářské že máme revíry jenom jako živou ledničku kam si ryby nasypem aby sme je zase za chvličku tahaly ven (nasádák KAPR v revíru nevydrží déle než měsíc dva), což vidím na svýcgh ulovcích kdy „loňčáci kapři tvoří“ jen cca desetinu úlovků( jeden z deseti kaprů vydrží rybářský nápor abych ho v druhé sezóně odvezl na pánvičku).
Naše rybářské závody bohužel odporují zákonu(rybářskému), protože na jejich pořádání je třeba „vyjímek z rybářského zákona“, za neodpornější považuju totální obcházení rybářského řádu, kdy se sakuje veškerá ulovená ryba bez ohledu na dobu hájení, lovnou míru, sakují se i ulovené ryby celoročně hájené (Jelec jesen). To nemá s ohleduplností a šetrností k úlovku nic společného, ryba je prostě bod do řebříčku.
Muškaři pořádají podzimní závody na lososovitých rybách (na revíru kde se lovitelná ryba- lipan duhák třeba ani nevyskytuje a závodníci si honí ego na podměrečných potočácích), když na MP revíru by mohli předvést svoje muškařské umění na ouklejích ploticcíh tlouštích cejnech atd.
Proč nelze pořádat rybářské závody v souladu s biblí rybáře, v souladu s rybářským řádem který jsme se všichni rybáři zavázali dodržovat a jenom při „závodech je rybářský řád notně pošlapán do základů“. Ačkoliv nesouhlasím s rozmachem moderní kaprařiny(bivaky, zavezené kilometr za roh atd), tak na kaprařských závodech oceňuji, že se boduje jenom ryba Amur/Kapr nad 3-5 kg a závodníci neopíchají všecko v revíru co má ploutve a šupiny.
Ryba není kámoš , ale tvor kterýho lovíme pro naši zábavu (a když má míru tak si ho můžeme nebo nemusíme usmažit).
Abychom měli v revíru co lovit, tak si ty ryby vykrmujeme a vysazujeme, Bez péče o revíry by nebylo mnoho co lovit (Kapr duhák by nebyl v revírech žádný).
Se závody v rybolovu také nesouhlasím -nicméně pokud některé rybáře uspokojují ať si závodí.Pro mne to přesně postrádá smysl klidného posezení či vycházky kolem vody ,kdy naopak požaduji samotu ticho a klid …Myslím,že někdo vnímá rybářské závody jako společenskou akci ,kdy rybolov je na druhém místě před popíjením po závodech s kamarády…Ale na to doporučuji spíš hospodu a vody z těchto akcí vynechat.Hezký den všem 🙂
Naprosto souhlasím s pisatelem článku jelikož rybařím již více jak 40 let mohu říci, že také cítím lehký odpor k tzv. ochráncům přírody, kteří pro ni nic nedělají a jen silně hovoří.Závody jsou ovšem věc jiná, ale jak již přede mnou někdo uvedl at´ si závodí kdo chcejá ne.Ryby též chytám a pouštím a pobyt v přírodě a na břehu Berounky je pro mne mne to nejvíc a pokud jsem navíc ještě úspěšný v lovu o to lépe.Vše má rub i líc a to každá činnost.Určitě se najdou i mezi námi rybáři kteří loví a možná spiš i pytlačí, ale to prostě asi nelze úplněně vymitit.Jde o to hlavně humáně a šetrně nakladát s ulovenou rybou a nít radost, že po puštění si to můžeme zase někdy rozdat a možná bude úspěšnější ona.A na závěr určitě se podílíme na chodu a zarybnění a pořádkem kolem vod více než aktivisté kteří se staví do lepšího světla, ale nikde to není vidět.
je mě 72 a nabrněnske přehradě jsem vyrostl každy rok mam 200dochazak na zavody nechodi m mam rad ticho nellip jsem sam. Ryby pouštim akdyž nejakou musim zabit tak se ji omluvim žě ji beru život.