Ahoj rybáři a rybářky! Jmenuji se Michaela a jsem lovec. Co tady mezi námi lovec pohledává, ptáte se? A ptáte se správně! Mým revírem totiž nejsou, a donedávna ani nebyly, řeky, jezera a rybníky, ale spíše lesy, louky a pole. A to proto, že mým loveckým nářadím nejsou a nebyly pruty a navijáky, ale pušky, luky a kuše. Tím, co jsem lovila, byly lišky, jeleni a třeba i antilopy. Ale jak už to tak bývá, člověk míní a život zase mění, a tak jsem díky mému kamarádovi a skvělému rybáři Martinovi Mrázovi, tak trochu znovu po letech přičichla k rybařině. A musím se vám přiznat, že se mi to strašně zalíbilo. O tom, jaké to bylo být zase po dlouhé době na rybách, a jaké rozdíly spatřuji mezi lovem zvěře a lovem ryb, vám teď všem, když mi to dovolíte, budu vyprávět…
Jak to všechno začalo..
S Martinem jsem se potkala, jak to už dnes bývá, na Facebooku. Na něm mě zaujal jeho profil, kde vystupuje jako rybář, a kde zároveň propaguje i svůj revír Sumčák. Jemu se zase líbily mé lovecké expedice po celém světě a dobrodružný styl života, který nás spojuje. A tak jsme spolu začali komunikovat. Jednoho dne slovo dalo slovo a já Martina pozvala na loveckou vycházku do lesa a on mne zase na ryby na svůj Sumčák.
Tip: Podívejte se na oficiální webové stránky Michaely Fialové
A protože Martin není lovec, sehnala jsem mu loveckou výbavu, on mně zase tu rybářskou a spolu jsme si stanovili den D, kdy vyrazíme. A abych Martinovi ten den ještě více zpestřila, tak jsem s sebou vzala svou kamarádku Larysu, se kterou jsem již podnikla mnoho loveckých výprav po celém světě, a která je i vynikající rybářka.
Ptáte se, která Larysa je tak dobrou rybářkou? Je to Larysa Switlyk! Ano, ta Larysa Switlyk, která se svým týmem vyhrála poslední mistrovství světa v lovu kaprů, které se konalo v loňském roce na francouzském jezeře Lac de Madine.
Tak právě tahle Larysa přijela sem za mnou do Čech a rozhodla se, že mi s mým prvním lovem sumců také pomůže.
První den: Pár hodin v lese
Jaké to bylo na lovecké vycházce v lese, to vám rybářům nebudu ani nijak sáhodlouze popisovat. Asi by vás to ani nebavilo. Jen se krátce zmíním, že si tady Martin na střelnici vyzkoušel střelbu z mé lovecké pušky, která mu mimochodem udělala pěkného monokla. 🙂
No, to víte, Martin takovou zbraň měl v ruce poprvé a tak to pro něj nebyla žádná ostuda. Jakmile jsme si všichni procvičili střelbu, vydali jsme se na lov jelena do honitby, která se nachází poblíž Karlových Varů. Tady jsme ulovili jelena siku! Krásného osmeráka, s nímž jsme udělali pár fotek – stejně jako to děláte vy rybáři. A večer jsme úlovek pořádně oslavili.
Tip: Podívejte se na oficiální webové stránky Michaely Fialové
Martin po oslavě odjel domů, ale další den nad ránem jsme se s ním znovu setkali. Tentokráte to ale bylo tam, kde se Martin cítí jako doma, tedy u vody, na jeho unikátním revíru Sumčák. Martin tady měl už připravené pruty WFT, kterými nás vybavila firma Adler – Dobruška. Lov největšího dravce našich vod tak mohl začít.
Druhý den: S Larysou a Martinem na Sumčáku, aneb rozdíly v lovu
Na Sumčáku nám Martin připravil lovné místo a nástrahy. Myslela jsem si, že budeme sumce lovit na nějakou umělou nástrahu. Ale metoda lovu, kterou jsme ten den použili, mě samotnou překvapila. Chytali jsme totiž na živou nástrahu a tento způsob lovu mě osobně tak trochu připomínal lov medvěda. Je to totiž v mnoha aspektech hodně podobné.
Podobné znaky lovu: My lovci, když lovíme medvěda, nejprve vyhledáme lokalitu, kde se medvěd pohybuje a kde loví. Poté ke stromu položíme nástrahu, například zdechlinu kozy a čekáme, až medvěd přijde. Vy rybáři zase na sestavu háčků nastražíte nástražní rybičku a čekáte, až dravec zabere.
V našem případě byl nástrahou na sumce karas. Poté oba dva druhy lovu probíhají, dá se říci, podobně. My si sedneme na posed nebo se někde schováme do houští a několik hodin skoro bez dechu ani nedutáme. A vy, rybáři, si zase po zavezení nástrahy na místo a vyšponování udic, sednete do křesílek. Prostě, je to dost podobné. Jen si myslím, že my lovci u toho musíme být trochu víc potichu.
Záběr: Adrenalin po litrech!
Poté, po několika hodinách, anebo mnohdy třeba i dnech čekání a stopování, přijde ta chvíle, která je opět v obou případech hodně podobná. V momentě, kdy zabere sumec a rozezvoní se rolnička na špičce prutu, se v mém těle odehrávají naprosto stejné pocity, jako je tomu při lovu medvěda, když i on přijde povečeřet svou kozu. Prostě v mých žilách začnou proudit litry adrenalinu.
Vy rybáři, v takovém případě rychle berete do ruky prut, zasekáváte a svádíte souboj s rybou. Ale my lovci, v případě lovu, musíme zachovat chladnou hlavu, zůstat potichu, dobře a v klidu zamířit, a to i když se nám v žilách vaří krev. Pak teprve mačkáme spoušť a střílíme.
Tip: Podívejte se na oficiální webové stránky Michaely Fialové
Pokud je lovec úspěšný, tak se medvěd svalí k zemi a zasažen jedinou ranou je skolen. Lovec poté ještě zvěři vzdá úctu, pořídí si vzpomínkové fotografie na úspěšný lov a rozdělí si kořist se svými parťáky, kterou poté tepelně upraví a sní.
Ve vašem případě je tomu ale jinak. Souboj s takovým sumcem je zážitkem, na který jen tak nezapomenu. Zaprvé, pěkných pár minut mi trvalo, než jsem vousáče dostala z vody ven. Bojoval o svůj život jak lev. Jeho tah byl tak mohutný, že jsem si myslela, že mi v první chvíli vytrhne prut z ruky. Když jsem tento atak ustála, nastala úžasná přetahovaná, která trvala dalších dobrých deset minut.
A když už jsem si myslela, že mám vyhráno a že sumce vytáhnu za spodní čelist na břeh, jak mě to učila Larysa, tak přišel ještě jeden bleskový, ale tentokráte už poslední výpad tohoto vodního predátora. Teprve poté jsem vousáče vytáhla z vody ven a zdolávání pro mě skončilo.
Rybáři a lovci: Spojuje nás vztah k přírodě
Ale teprve teď přijde ten hlavní rozdíl. Rybu jsem vytáhla z vody živou, byla v naprostém pořádku a kromě pár vpichů po háčcích, které jsme jí s Larysou vyprostily z tlamy, sumci nic nebylo. S živou rybou jsem si pořídila krásné vzpomínkové fotografie na tento úspěšný lov, a pak jsem živého sumce opět pustila do vod rybníka a tím jsem mu darovala život. A to byl pro mě opravdu krásný zážitek, na který asi nikdy nezapomenu!!!
Takže závěrem: Oba dva druhy lovu jsou pro mě nádherným zážitkem a sportovním výkonem. Mnoho věcí, které lov provázejí, nás lovce a vás rybáře určitě spojuje. Ale asi tou největší spojnicí přeci jen je, a navždy určitě zůstane, vztah k přírodě. Jen s tím rozdílem, že pokud vy lovíte rybu, tak ji nevidíte, dokud ji nezdoláte z vody. A až poté se rozhodujete, zda jí dáte život. Kdežto my lovci svůj úlovek nejprve pečlivě sledujeme a hodnotíme, a až poté se rozhodneme, zda jej ulovíme. A to je mezi námi ten zásadní rozdíl. Každopádně oboje má své kouzlo a jsou to krásné chvíle, strávené v přírodě.
Tip: Podívejte se na oficiální webové stránky Michaely Fialové
Já jsem si tento víkend díky mým přátelům Laryse a Martinovi perfektně užila a věřím, že kromě lovu zvěře se znovu brzy vydám zase i na ryby…
S pozdravem, jak je u vás zvykem, Petrův zdar
Míša
