Michal Kučera a jeho firma Mikbaits patří v současnosti k jedněm z nejrenomovanějších výrobců kaprařských nástrah a návnad na našem trhu. Výrobky této firmy pomohly nejednomu rybáři k vysněnému úlovku kapitálních rozměrů, což dokazuje i řada fotografií v rybářských médiích. Jak vlastně tyto výrobky vznikají a jaká budoucnost čeká vývoj těchto už tak úspěšných nástrah a návnad?
Cesta Michala Kučery a jeho firmy započala už v roce 2005. Za tu dobu vybudoval respektovaný podnik, který je nedílnou součástí portfolia velkých tuzemských výrobců nástrah a návnad pro lov velkých kaprů. A to i přesto, že začátky podnikání nebyly pro něj nijak jednoduché. „Byl to skok do neznáma, neboť jsem neměl s podnikáním žádné zkušenosti, navíc ani finanční hotovost,“ přiznává majitel firmy Mikbaits Michal Kučera.
Jak vznikla Vaše firma Mikbaits, která je v současnosti respektovanou značkou nejen na tuzemském trhu?
Vznikla v roce 2005, krátce po mé cestě do Anglie, kde jsem byl dojednávat spolupráci s CC Moore. Přivezl jsem si tehdy rovnou suroviny pro první směs. Byla to Magická Oliheň. V té chvíli ale samozřejmě ještě neměla jméno. Směs jsme jeli hned vyzkoušet na Pálavu. Kamarád už první den chytil 16 kg kapra. Já o dva dny později 19 kg. Přibližně o týden později jsem založil Mikbaits.
Založit takovou firmu určitě není jednoduché.
Vypadá to velmi snadně, ale tak lehké to nebylo. Ještě půl roku před tím jsem ani ve snu neuvažoval, že bych se rybařinou někdy mohl živit. Ale obrovský úspěch mé knihy Lov kaprů na českých vodách mě přiměl o tom uvažovat, a tak jsem to prostě zkusil. Byl to skok do neznáma, neboť jsem neměl s podnikáním žádné zkušenosti, navíc ani finanční hotovost. Můj jediný majetek byl honorář za knihu v řádu desítek tisíc.
Na našem trhu jde vidět hned několik známých kaprařských firem, například Mikbaits, Jet fish, LK Baits, Nikl, nebo Sportcarp. Jaké jsou vztahy mezi vámi? Přeci jenom náš trh připomíná malý rybník. Jde mezi firmami cítit konkurenční napětí anebo pracujete víceméně v přátelském prostředí?
Až na jednu výjimku (smích) mám s ostatními firmami velice dobré vztahy. Jak s majiteli, tak i s jejich testery se dobře známe a s mnohými jsme kamarádi. Často i spolupracujeme. Když někomu něco dojde, třeba nějaká surovina, tak si vypomůžeme. To není fráze, to je fakt. Se Sportcarpem, LK i K. Niklem jsme si už několikrát takto pomohli.
Nemáme ani osobní problém při nákupu produktů, které nabízí druhá firma. Já jsem si teď například pro sebe kupoval bivak Tempest od Trakkeru, má ho i dost mých kolegů. Naopak kluci od Nikla u nás často nakupují produkty Taska.
Takže, když se vrátím na počátek otázky, s naprostou většinou konkurenčních firem mám vztahy srovnatelné jako s blízkými spolupracovníky. A těch pár jedinců, kteří mě nezdraví, pomlouvají a podobně, ti mě naopak posilují a utvrzují v tom, že svou práci dělám dobře. Přece by vám někdo bezvýznamný za to nestál, nebo ne?
Mnohdy jsou na trhu vidět produkty, které jsou si velmi podobné, i když se jedná o rozdílné značky. Logicky mě proto napadá otázka, zdali kaprařské firmy mají opravdu vlastní receptury pro výrobu nástrah, anebo nakupují tyto produkty hromadně někde v zahraničí?
Tady je třeba rozlišovat dvě věci. Jedna věc je stejný název, druhá stejný produkt. Stejné produkty se samozřejmě objevují. Tygří ořech pochází plus mínus od týchž zdrojů, stejně tak Robin Red, tedy pokud to je originál. Taky klasický lososový olej, některé rybí moučky nebo třeba halibut pelety. V tomto případě proč ne, pak záleží na každého šikovnosti, kolik „stejného“ produktu prodá.
To samé platí také pro boilie. Mnohá boilie, a to často i od respektovaných značek, pocházejí z týchž výroben, nejčastěji z Holandska nebo Polska. Pokud nějaká firma nezvládá vlastní výrobu, nemá na to kapacitu nebo zkušenosti, tak je to pro ni jediná možná cesta. Já se jí nikdy nevydám, ale jinak na tom nevidím nic nelegálního. Snad až na ty titulky v reklamě typu – po dlouhodobém testování, revoluční složení, speciální způsob výroby a tak dále. To se vždy můžu smíchy potrhat.
Více mi ale vadí zneužívání názvů. Například některé halibut či pstruží pelety nemají vůbec co do činění s kvalitními peletami téhož názvu, mnohé z nich ani neobsahují rybí moučku. Jenže se jmenují stejně a zákazník se v tom těžko vyzná. Tady pomůže jen staré pravidlo, které platí vždy a všude – levné produkty se stejným nebo podobným názvem jsou zpravidla ty, kde je největší pravděpodobnost, že půjde o podvrh. Stejné je to u některých dalších druhů pelet, sypkých i tekutých přísad a podobně. Jediná obrana je kupovat prověřenou kvalitu od osvědčených značek.
Kdo stojí za vývojem kaprařských nástrah?
Bavíme-li se o boilie, tak u nás za ním stojím takřka výhradně já. Některé věci jsem konzultoval se svými kolegy. Někdy přišli i s vlastními nápady, ale spíš se to týkalo nějakých detailů na daném produktu. Veškeré recepty na boilie směsi pocházejí ode mě. U tekutých složek to je tak z 90%, zbylých 10% má „na svědomí“ můj mladší syn.
A jakým procesem výrobek projde, než se dostane na pulty rybářských obchodů?
Sestaví se pilotní recept a zkusí se, jestli vůbec jde vyrábět. Pokud ano, ukoulí se a zkouší se u vody. Pak nastává proces ladění, který může trvat měsíce, ale i roky. Boilie se musí vyzkoušet v různých obdobích, různých vodách, různých situacích. Krom toho, jestli chytá, je nutné sledovat i mechanické vlastnosti, jako je doba rozpadu a podobně. Třeba Spicemana jsme ladili poměrně dlouho, tuším dva nebo tři roky. Zatímco nejnovější řada Robin fish byla vyladěná za pár měsíců. Testování jednotlivých příchutí je většinou kratší, málokdy delší než jednu sezónu.
Kaprařské firmy svým nabízeným sortimentem neoddiskutovatelně pozměnily fungování rybařiny. Ta je bezesporu modernější. Rybáři tak mnohdy u vody tráví chvíle v honosných bivacích a ryby loví i s pomocí moderní elektroniky. Co si myslíte o téhle změně?
Podle mě je to přirozený vývoj. Člověk už taky nesvítí svíčkami, nejezdí dostavníkem a místo telegramů posílá maily nebo smsky. A navíc, každý má možnost použít natolik techniky, kolik je mu příjemné a přirozené. Já třeba bivak, echolot a hlásiče používám, ale nikdy mě u vody neuvidíte s telkou, kempingovým stolkem, centrálou nebo dalšími dnes už běžnými věcmi, které dle mého subjektivního uvážení jsou za čarou té pravé kaprařiny, tak jak jí vnímám já.
Kdy vlastně nastal ten „boom“ kaprařských firem?
Kdy přesně nastal, se říct nedá, protože jich bylo už dost v době, kdy jsem vstupoval na trh já. Možná ale někdy před třemi až čtyřmi lety mi přišlo, že kaprařské firmy vznikají jak houby po dešti. Poslední rok nebo dva se to trochu zklidnilo, byť stále přicházejí další. Na tom však není nic špatného, to je přirozený vývoj.
Čím si vysvětlujete to, že na docela malém tuzemském trhu se dokáže udržet tolik značek? A to nemluvím o zahraničních firmách.
Otázka je, co si představujete pod pojmem udržet na trhu. Vím, že mnohé z těchto firem prodají méně než tunu boilie ročně. To je pak spíš držet se zuby nehty, respektive přežívat. Ale proč ne, pokud v tom vidí smysl a baví je to.
Připadá mi, že kaprařské nástrahy jsou prezentovány tak, že bez nich není lov velkých ryb snad ani možný. Je tomu tak? Opravdu je boilies, a všemožné doplňky kolem něj, tak zázračným výrobkem?
Odpověď spočívá v předchozí otázce. Je tu tolik firem a tak velká konkurence, že jediná šance, abyste něco prodal, je přesvědčit zákazníka, že bez vašeho produktu nic nechytí, nebo ještě lépe, že nastane konec světa (smích). Jasně, přeháním, ale pochopte, že nestačí mít dobrý produkt a snažit se ho prodat stylem – tak si ho někdo kupte, pokud chcete. Prezentace a marketing jsou neméně důležité jako kvalita výrobku. Na druhou stranu, bez kvality si zákazníci váš produkt zpravidla koupí jen jednou, ti pomalejší maximálně dvakrát (smích).
Trochu se vrátím. Jak jste se vlastně poprvé setkal s boilies Vy?
Jako kluk na Seči. Poslal mi ho jeden německý rybář, který tam do kempu jezdil na dovolenou a chodil okukovat, jak u nás chytáme ryby. Samozřejmě jsem nevěděl, co to je a co s tím. Napíchl jsem to na háček, půl hodiny měl nahozené, pak jsem ztratil trpělivost a zbytek vyházel do zátoky. Když opadla voda, téměř všechny kuličky jsem našel na suchu (smích).
Po několika letech jsem si začal shánět informace, sestavil svůj první recept a brzy ulovil svého prvního kapra na boilie. Shodou okolností to byl možná největší kapr, jaký kdy byl na Seči chycen. Ještě teď se mi z té protáčející se cívky klepou kolena. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Je tedy jasné, že mě boilie okamžitě učarovalo.
Boilies se za tu dobu hodně změnilo. Přibylo i nespočet doplňujících výrobků k němu. Dnes obsahuje všemožné složky, které logicky zvyšují i jeho cenu. V čem je dražší boilies efektivnější pro lov kaprů než to levnější?
To, že drahé boilie bude vždy účinnější nebo efektivnější je velmi mylný názor, který bohužel má vsugerovaný spousta rybářů. Dražší boilie, mluvím-li o našem boilie, je dražší proto, že obsahuje mnohem více drahých složek, jako je GLM extrakt, Feedstim, Asafoetida a podobně. Když se podíváte na cenu těchto přísad, bude vám jasné, že boilie, které má v sobě 50 či více gramů GLM extraktu bude mít zákonitě jinou cenu než boilie, které žádné GLM neobsahuje.
Nikde ale není psáno, že boile s těmito přísadami bude za každých okolností účinnější. Takové boilie je obvykle silné a tím poměrně selektivní. Je to skvělá volba pro lov velkých kaprů. Na druhou stranu na něj může být méně záběrů než na dráždivější boilie, které bude třeba o stovku nebo dvě levnější.
Takže, podle mě bych při výběru boilie neřešil, jestli vzít levnější nebo dražší, ale jestli chci boilie na hodně záběrů, nebo boilie na velkého kapra. Samozřejmě, nic není na 100%, a tak někdy i na selektivní boilie je spoustu záběrů, a naopak na dráždivé chytíte největší rybu. V tom je právě kouzlo rybařiny!
Hodně mě zajímá budoucnost směřování výroby nástrah pro lov kaprů. Lze vůbec v této disciplíně něco vylepšit? Co mohou rybáři očekávat?
Nejsem vědma, ale žádné zázračné přísady nečekám. Spíš si myslím, že alespoň v nejbližší době půjde o to, jak bez velkých ztrát na účinnosti nahradit některé složky, které se stávají nedostupné. Před několika lety jsem měl k dispozici spoustu skvělých přírodních extraktů, z nichž mnohé se už nevyrábí. Mizí totiž jejich zdroje. Rybí moučky jen za poslední dva roky jsou téměř na dvojnásobku ceny, a jestli to tak půjde dál, nebudou tak běžnou surovinou, jakou ještě dnes jsou. Dokonce si myslím, že nebude tak dlouho trvat a budou natolik drahé, že budou pro rybářské návnady nepoužitelné. Kdo tyto věci dokáže efektivně nahradit, bude ve výhodě.
Autor: Viktor Krus
