V České republice a na Slovensku je asi jen málo sumcařů, kteří by neznali Martina Mráze. Absolutního „šílence“, který je schopný strávit u vody neuvěřitelné množství času. Jeho srdeční záležitostí je Francie, konkrétně řeka Rhona. Právě zde Martin zažil životní sezónu, kdy dokázal přelstít sumce o délce 263 čísel a váze „hrubě“ přes metrák! Dechberoucí výkon, který si zaslouží obrovský respekt!
Čeští a slovenští rybáři Martina znají třeba proto, že právě on – spolu s jeho parťákem Luďkem „Flaxou“ Horákem – provozuje populární soukromý revír Sumčák nedaleko Prahy, který skrývá obrovské ryby! Ovšem o této vodě se budeme bavit jindy. Nás především zajímaly Martinovy výpravy do Francie, na kterých „kosí“ obrovské sumce! Některé ryby přesáhly magickou hranici 100 kilo váhy!
Navíc, Martin na této magické lokalitě pronajímá mobilheim. Každý rybář se tak může vypravit na životního sumce, na kterého do smrti nezapomene. Martin je aktivní i na Instagramu – pokud ho chcete sledovat v „přímém přenosu“, pak mrkněte na jeho profil martin_mraz_sumcak.cz. Ale teď už k rozhovoru!
Martine, když někdy od někoho slyším, že jede na sumce do zahraničí, pak se mi okamžitě vybaví Španělsko nebo Itálie. Jenže ty dlouhá léta jezdíš do Francie. Proč?
Buď zdráv, Viktore. Jezdím Francii, protože mi ze všech destinací nejvíce přirostla k srdci. Naprosto se ztotožňuji s jejich mentalitou a přístupem k životu, kdy na prvním místě je dobře se najíst, dobře si odpočinout, moc se nestresovat, nikam nespěchat a hlavně se nepředřít. Prostě siesta je na prvním místě a je to něco úplně jiného, než praktikujeme my v Čechách, kde to stresem a nervama přímo překypuje.
Takže takový druhý domov?
Sedí mi to tam. Místní Frantíci mě přijali, mají mě rádi a já mám rád je. Mám tam zázemí, mobilheim, loď na moře, auto. Sumce defacto pod nosem, když se chci potápět, na moři jsem po řece za chvilku. Jsou tam obrovské ryby, zpáteční letenka z Prahy a přímej let stojí tři tisíce. Je to jedno s druhým, nemám vůbec potřebu, ani chuť jezdit jinam.
Musím se přiznat, že jsem ve Francii nikdy nerybařil. Ale tak nějak z doslechu mám zafixováno, že Francie má velice přísná pravidla ohledně rybaření. Je to pravda? V čem je to od „zbytku světa“ odlišné?
Ano, to máš pravdu. Hlavní problém je v tom, že pravidla nejsou unifikovaná. Každý departement, na které je Francie rozdělena, má svá vlastní pravidla. Čert, aby se v tom vyznal! Někde můžeš to a to, v dalším departementu to nemůžeš. Nočních zón je jako šafránu a víceméně všude to musíš na noc stáhnout – kromě pár úseků, kde je to povoleno. Francouzi si moc dobře chrání své bohatství a musím říct, že s tím souhlasím. Samozřejmě tam, kde je noční zóna, je tlak, je to prochytané a šance na velkou rybu je minimální. Je to takový začarovaný kruh.
Jak přistupují Francouzi k rybářům, kteří nedodržují pravidla?
Frantíci se s ničím nepářou, a jakmile uděláš průšvih a nejsi schopnej s nima alespoň minimálně komunikovat francouzsky, tak tě tak osolej, že si hačneš do rohu a začneš plakat. Frantíci zásadně nemluví anglicky, jsou moc hrdí na to, aby tak mluvili (čest výjimkám) a stejně ti angličtina zadek nezachrání, nemaj ji rádi. Takže jediná možnost, jak vyváznout z tvrdého postihu alespoň nějak rozumně, je prostě komunikovat francouzsky. A to je samozřejmě poměrně velký problém.
Všiml jsem si, že tvou velice oblíbenou lokalitou je řeka Rhona. V čem tě tento francouzský veletok tak okouzlil?
Chytám v jednom z nejtěžších úseků, ne-li nejtěžším vůbec (dle Frantíků ano) a víceméně jsem ti na to odpověděl už v první otázce. Rhona nabízí obrovské ryby, nepřístupné břehy, zázemí a blízkost moře. Nic víc ke štěstí nepotřebuju.
Kolik času strávíš ve Francii? A jsi jen na Rhoně?
Rhona je čím dál tím více profláklá voda, jezdí tam spousta Poláků nebo Němců. Zajímají mě samozřejmě i jiné toky, ale ty si nechám pro sebe. 🙂 Ve Francii trávím dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim. Léto a zimu trávím s rodinou. V Čechách nechytám vůbec, nemám motivaci honit dvojky a ani jsem si nebral povolenku. Veškerý čas dělím mezi svou práci, rodinu a Francii. Na nic jiného nemám čas, ani chuť.
Chápu dobře, že na téhle lokalitě děláš průvodce?
Jo, průvodcuju, ale musím narovinu říct, že jsem se nikdy jako průvodce necítil a nikdy jsem se s tou rolí nezžil, a ani nezžiju. Někoho to baví, ale pro mě to není. Nejsem dobrý průvodce, nerad chytám s lidmi, které neznám, nechci jim ukazovat fleky a říkat, co mají dělat – což samozřejmě musím, protože chci, aby nachytali, ale vždycky u toho skřípu zubama. Pár lidí je v pohodě, ale občas to jsou dementi, u kterých si říkám, jestli vůbec tohle mám zapotřebí a odpověď jsem už našel.
Nestojí mi za to ani ty peníze. Já si prostě chci chytat sám pro sebe, s kamarády a s lidmi, které mám rád. Proto jsem se rozhodl poskytnout své zázemí všem, kteří si přejí zdolat velké sumce ve Francii, ta šance tam je velká, ale musí se s tím poprat sami. Dojedu teď podzim a příští rok s průvodcováním končím.
Pojďme k lovu sumců: Co musím udělat pro to, abych ulovil 100 kilovou rybu?
Sedni v pátek na Ryan Air, za dvě hoďky jsi v Marseille, vyzvednu tě a pojďme na to. 🙂
Ty máš letos životní sezónu, kdy máš na kontě několik ryb přes 100 kilo. Zajímá mě, co děláš jinak než ostatní rybáři, kteří do Francie jezdí taky, ale nemají takové úspěchy. Co je ten rozdíl? Je to vybavením? Zkušenostmi? Štěstím?
Je to kombinace všeho. Pořádný vybavení je základ. Štěstí samozřejmě hraje obrovskou roli a zkušenosti, a místní znalost je k nezaplacení. Nejdůležitějším faktorem je však čas. Ten já mám a věnoval jsem ho sumcům. Spoustu let intenzivně projíždím určitý úsek řeky, přibližně 60 kilometrů dlouhý, který jsem, troufám si říct, poznal velice dobře. Víceméně už teď jdu na jistotu a vím, v jakém ročním období mám jít na které místo a jakou nástrahu použít. Začátky byly krušné, ale už jsem to vypozoroval a teď je to víceméně brnkačka.
Sumcaři by na mě byli asi naštvaní, kdybych se takového esa nezeptal na montáž. Takže, na jakou montáž sumce nejraději lovíš? A proč?
Hehe, já žádný eso nejsem, ale díky, trošku jsem se začervenal. 🙂 Mám jen relativně dost času na to, abych dělal, co mě baví, a pak je všechno hnedka snazší. Co se montáží a přístupu k sumcařině týče, jednoznačně razím heslo – v jednoduchosti je síla. Minimalizuju rušivé elementy, nepoužívám více než jeden trojhák, nejvíce ryb mám na samotný jednohák a nebojím se na něj napíchnout ani šedesátku kapra. Někteří, když to vidí, kroutí hlavami. Ale mně je to jedno, já vím, že to funguje. Když už musím nasadit trojhák, protože mi padá víc ryb, než je zdrávo, nikdy nedávám větší než 1/0. Velkou roli hraje, jak to napíchneš. No, a myslím, že už jsem toho řekl až moc. 🙂
Já si to prostě nedokážu představit. Jak vypadá záběr od takové 100 kilové ryby? Je to prostě rána do prutu? Anebo jen cítíš neuvěřitelnou tíhu?
U opravdu velké ryby většinou žádná rána není. Ty berou většinou klidně, pomalým tahem, kolikrát ani neslyšíš rolničku, protože prostě necinkne.
A co zdolávání? Tak nějak si představuji, že je to podobné, jako když zahákneš montáž za jedoucí autobus! Vždyť přece, velký a zkušený sumec, který žije v Rhoně celý život, musí vědět, jak využít veškeré proudy ve svůj prospěch. Nebo se mýlím?
No jasně, velká ryba jde hned do první vázky, kterou má u sebe. Nekompromisním tahem přes utažený naviják a klidně na 200 metrů ti je schopná protáčet cívku. Tady narážíme na vybavení – jakmile nemáš všechno v topu, tak jsi skončil. Dvojky vyndáš s prstem v nose, ale tohle je vysoká škola. Neexistuje udělat chybu, neexistuje nemít předimenzovanou výbavu, podcenit montáže – takto velký sumec s tebou hnedka zamete.
Tohle je nejvíce klišé otázka, ale musím se zeptat. Jaký je to pocit mít na prutu tak obrovskou rybu, která přesahuje 100 kilo? Představuji si správně, že kdyby tě někdo při zdolávání takové ryby bouchal palicí po hlavě, tak bys to kvůli adrenalinu a neuvěřitelnému vzrušení ani „necítil“?
No jasně, klidně na mě nastup s motorovkou! Ale nejdřív vyndám rybu, a pak se budu věnovat tobě. 🙂
Vžij se na chvíli do mé situace – tedy do rybáře, který sumce vůbec nechytá. Představ si, že mám na prutu obrovského sumce přes 100 kilo. Jakou nejčastější chybu při zdolávání sumce budu dělat? Je to například špatné držení udice? Špatný pohyb s udicí?
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že nejčastější chybou je špatná reakce na velkou rybu. Ten moment překvapení, kdy najednou máš na prutu něco, co jsi nikdy předtím neměl – a to můžeš mít nachytaných dvojek, kolik chceš. Takhle velké ryby tě svým tahem a brutalitou prostě překvapí a jsi z toho v šoku! Než stihneš vůbec zareagovat, ryba je pryč nebo ve vázce. Přišel jsem takhle o několik velkých sumců, než jsem se vůbec naučil správně reagovat a nenechat se rozhodit.
Pod rukama ti musely projít už desítky, možná stovky začínajících sumcařů. Jaké nejčastější chyby obecně dělají? Na co si dát ze začátku pozor? Volí třeba špatné montáže, hledají sumce tam, kde nejsou?
Sumci jsou všude! Jsou místa, kde je jich samozřejmě méně, někde se zdržují jen menší, v určitých úsecích jsou zase větší, ale jsou všude. V tom bych problém neviděl.
Tak v čem je ten „problém“?
Osobně si myslím – a to kolem vody i často vidím – že to sumcaři moc „tuní“. Když vidím, čeho jsou schopni – nasázet XY bójek vedle sebe na malém úseku, nástražku si dávaj k bojce moc blízko, kačena větší než bágl, ve kterém si přinesli vercajk, montáž minimálně 2 trojháky velikost jak barák.
Kdyby bylo povoleno mít montáž s osmi trojháky, věřím, že jich tam těch osm narvou. Prostě všechno špatně – chce to přemejšlet, odlehčit, eliminovat vše rušivé, snažit se věnovat sumcům každou volnou chvíli a úspěch se určitě dostaví.
Možná je to blbost, ale rád bych mezi těmi TOP sumci našel nějakou spojitost. Vysledoval jsi například nějakou ideální dobu, počasí nebo místo, kde a kdy jsou tyhle vousaté obludy nejaktivnější?
Jsou místa, kde je koncentrace velkých sumců větší, než jinde. Ale to je asi tak všechno – žádný vzorec neexistuje. Snažil jsem se to roky vypozorovat na Sumčáku, ale naprosto zodpovědně můžu říct, že opravdu žádný vzorec není. Největší šance na pěknou rybu je v jarních měsících – duben a květen, a poslední týden před třením bývá vždy top.
Pojďme si trochu zaspekulovat: Jaký je nejtěžší sumec podle tebe ve Francii? Je tam ryba, která má třeba přes 120 nebo 130 kilo?
No jasně, „stodvacítek“ je tam chyceno několik, a až chytnu většího, dám ti vědět a sumcařinu pověsím na hřebík. 🙂
Je něco, co máš na srdci a chceš nám to říct?
No jasně, určitě! Chci poděkovat své rodině, se kterou mám skvělé vztahy, že by nám je kdekdo mohl závidět – babičce, dědovi, sestře, mamče, která mě podržela v těžkých chvílích i přes to, že jsem jí v mládí oznámil, že nebudu pracovat, ale budu chytat ryby. Asi mě měla za magora, ale zvládla to. Mami, děkuju ti za vše!
Chci poděkovat své ženě, která mě v rybařině maximálně podporuje, a nikdy jsem od ní neslyšel, že by remcala, když jí oznámím, že odjíždím na měsíc na ryby. Vím, že to standard určitě není a moc si toho vážím. Chci poděkovat svým krásným chlapečkům, jsem moc rád, že je mám a slibuju jim, že s průvodcováním opravdu končím a užijeme si spolu ještě více krásných chvil.
Chci poděkovat svým kamarádům z HC party – Jaromír Novotný, Kudla, Péro, Arpád Fořt, se kterými je rybaření prostě paráda!
Chci poděkovat svým partnerům: firmě Lowrance – Bohemia Marine a českému zastoupení Zeck, jmenovitě Jirkovi Koláčkovi s týmem, který mě maximálně podporuje, do ničeho mě nenutí a je radost s nimi spolupracovat!
A samozřejmě nesmím zapomenout ani na kluky ze Sumčáku! Chci poděkovat správcům Sumčáku, kteří se o revír starají celým svým srdíčkem. Děkuji Patriku Bakovi, Tomáši Rakovcovi a Romanu Kupkovi.
Díky všem! Čau!
Redakce InRybar.cz
Foto: Martin Mráz
