Ceny rybářských brigád jsou velmi ožehavým tématem uvnitř Českého rybářského svazu. A není divu! Organizace, které se například starají o svěřené revíry, anebo „vyrábí“ rybí násadu, mají vyšší cenu brigád. Takže nedokážou konkurovat organizacím, které jen vydávají povolenky, a které mají výrazně nižší ceny brigád. Někteří rybáři jdou tak logicky za „nižší cenou“. Přesto! Ohledně jednotné ceny brigád, která by mohla tento trend zastavit, se zatím nedaří najít společnou řeč…
Ilustrační foto: Středočeský ÚS
„Diskuse o sjednocení výše finanční úhrady za brigádnickou povinnost vychází z faktu, že je poměrně značný rozdíl v ceně brigády mezi organizacemi, které vydávají povolenky a nemají další činnost, díky čemuž si mohou dovolit nastavit nižší výši brigád a organizacemi, které provozují například líhně, rybářské kroužky nebo pečují o svěřený revír a potřebu brigád mají výrazně vyšší,“ přibližuje „kámen úrazu“ mluvčí ČRS Tomáš Kočica.
Jenže právě tohle je problém! Někteří rybáři za vidinou ušetření peněz prostě přechází k organizacím, které mají nižší cenu brigád. V tomhle jim nic nebrání, protože rybář si může vybrat organizaci, jakou chce.
„Protože členství rybáře v MO není vázané na místo jeho trvalého bydliště (rybář si může vybrat, ve které organizaci bude členem), hlavním argumentem sjednocení výše brigády je snaha ochránit „aktivní“ organizace před odlivem členů do organizací s nižší cenou brigádnické povinnosti,“ říká mluvčí ČRS.
Zatím se nedaří najít shoda!
„Model vycházel z předpokladu, že konference územního svazu by vždy rozhodla, jaká pravidla by byla pro přerozdělení financí z brigád mezi místní organizace – kromě počtu členů by tak mohly být zohledněny parametry jako např. produkce určitých druhů ryb, práce s dětmi nebo péče o revír a nedocházelo by ke spekulativním přesunům rybářů za levnějšími brigádami (částka za finanční plnění brigádnické povinnosti by byla pro rybáře všude stejná),“ přibližuje Tomáš Kočica.
Jenže! I když se jedná o velmi zásadní téma, které vlastně „trestá“ aktivní organizace, nedaří se najít shodu. Důležité je totiž najít společnou řeč nejen napříč územními svazy, ale také místními organizacemi. Proto toto téma nebude „na stole“ na letošním Republikovém sněmu, ale spíše až na některém budoucím.
„Protože se ale jedná o poměrně zásadní změnu, nad kterou by musela být nalezena plošná shoda nejen mezi územními svazy, ale také mezi místními organizacemi, a to nejen z pohledu myšlenky jako takové, ale rovněž z pohledu výše úhrady, navrhl předseda ČRS Karel Mach v rámci červnového zasedání Rady odložení tohoto bodu na některý z dalších Republikových sněmů – za předpokladu, že se o problematice bude dále průběžně jednat se snahou nalézt přijatelný konsenzus,“ zakončuje Tomáš Kočica z Českého rybářského svazu.
Z posledního zasedání Rady ČRS
Jediným bodem, kde nebyla nalezena plošná shoda, je úprava a sjednocení výše brigádnické povinnosti. Na návrh předsedy Karla Macha se Republiková rada usnesla nepodávat návrh na sjednocení brigádnické povinnosti na podzimním Republikovém sněmu, nicméně nadále bude k tomuto tématu pokračovat diskuse s cílem nalezení konsenzuálního řešení.
Ostatní novelizační body, na kterých je všeobecná shoda ÚS, budou Republikovému sněmu předloženy na podzim tohoto roku.
Zdroj: Český rybářský svaz
