Nedávno obletěla svět zpráva z Polska, která mnohé rybáře i milovníky přírody šokovala. Obrovský sumec, mrtvý a pověšený na lžíci bagru, byl omýván vysokotlakou ruční myčkou…
Tento obraz, ač možná pro někoho nepochopitelně usměvavý, vyvolává otázky, které se dotýkají nejen rybaření, ale i našeho vztahu k přírodě a úcty k životu, který nám voda svěřila.
Kam jako rybáři směřujeme?
Sumec, král našich řek, je tvor, který vzbuzuje respekt. Jeho mohutnost, síla a tajemnost z něj dělají symbol divoké přírody, kterou my rybáři tolik obdivujeme. Když se však takový kolos stane pouhou trofejí, vystavenou na obdiv způsobem, který připomíná spíše cirkus než oslavu přírody, něco se v nás zlomí. Je to opravdu to, co chceme? Předvádět své úlovky jako exponáty, místo abychom je vrátili vodě nebo s nimi nakládali s důstojností, vděkem a respektem?
Rybaření není jen o chytání ryb. Je o spojení s přírodou, o tichých chvílích u vody, kdy nasloucháme šumění řeky a pozorujeme tanec vážek nad hladinou. Je to o pokoře, kterou nás učí každý neúspěšný hod, každá ryba, která nám uplave, i každý úlovek, který nám připomene, jak křehký je ekosystém, jehož jsme součástí. Když se ale ryba stane pouhým objektem senzace, ztrácíme něco podstatného – úctu k životu, který nám příroda na chvíli půjčila.
Příběh polského sumce není jen o jednom nešťastném zacházením s úlovkem. Je to zrcadlo, které nám nastavuje otázku: Jaký odkaz chceme jako rybáři zanechat? Chceme být lovci trofejí, kteří se chlubí fotkami a rekordy, nebo „strážci” vod, kteří chápou, že ryba není jen číslo, se kterým se pochlubíte v hospodě, ale živý tvor, který si zaslouží respekt?
Moderní rybaření se stále více obrací k principu „chyť a pusť“, a to není jen módní trend. Je to projev odpovědnosti vůči přírodě, která nám dává tolik radosti.
Možná je čas se zamyslet, co nás k rybaření vlastně táhne a proč k vodě chodíme? Příště, až budeme stahovat vlasec a cítit ten povědomý tah na druhém konci, který nám vlévá adrenalin do žil, vzpomeňme si na to, proč jsme s rybařením začali. Ať je to připomínka, že rybaření je víc než jen úlovek – je to způsob, jak žít v souladu s přírodou, s pokorou a úctou.
Zdroj: Facebook, foto: InRybar.cz
Teť už je to o rabování vod ukrošema a i jinou svoločí,už nebudu nic pouštět,aby sežrali ukroši
Úplně mě uchvátil příspěvek pisatele kdy zdůrazňuje účtu k přírodě a dle mého názoru i o pokoře ke každému živočichů a je jedno o jaký druh jde. Každý kdo si přečte takto nádherné vyjádření by se měl zamyslet, zda alespoň něco z tohoto dodržuje. Myslím, že když se sám objektivně zhodnotí možná mu zavřené úsměv. To už nechám na každém. Děkuji za super vyjádření.