Přijet k vodě a sbírat záběr za záběrem je sice zábava, ale člověk se nic moc nového nenaučí. Jsou zkrátka dny, kdy je potřeba vytrvat, zkoušet a věřit. A když to potom „cinkne“, je pocit zadostiučinění o to silnější.
Jakub Holubec s Petrem Brychtou si loni v létě vyjeli se sumcovým cajkem na přehradu a těšili se, jak budou lovit jednoho vousáče za druhým. Jenomže podmínky jim (mírně řečeno) nehrály do karet. A to nemluvíme jen o počasí… Dokázali je překonat?
V jaké hloubce se ryby pohybují?
Když vyrazíte na několikadenní výpravu a krátce po jejím zahájení se rozfouká ledový vítr, který ochladí nejenom vzduch, ale také vodu, můžete si být jisti, že budete muset z rukávu vytáhnout nějakou vysokou kartu, abyste si sáhli na rybu. Když se k tomu navíc přidá úplněk, vaše situace je ještě horší.
To přesně se Kubovi s Petrem stalo. Ale rozhodli se s podmínkami bojovat, jak se můžeš podívat ve videu. Brzo zjistili, že v hloubce kolem 8 metrů vůbec není kyslík, což je přimělo vyrazit na vodu s echolotem, aby zjistili, kde se ryby vlastně pohybují. Většina ryb plavala ve vodním sloupci mezi 2 a 4 metry, čemuž oba přizpůsobili svoje montáže.
Jakub představil svoji montáž, kterou už zveřejnil v předchozích videích série Fishsurfing. Její součástí byl trojháček zavěšený pod rybu na volno a jednoháček, který zapíchl do řitní ploutve. Pod třímetrový návazec (přesně v hloubce, kde se ryby vyskytovaly) napíchl rybu a přidal 40g olůvko, aby rybu tlačilo do požadované hloubky.
Luxusní záběry na přípravu bójky
Jestli se ve videu něco povedlo, jsou to parádní záběry z výšky, když Kuba připravuje bójku. Záběry jsou navíc doplněné srozumitelně vysvětlenými informacemi, jak bójku ukotvit, proč je potřeba použít víc provazu, než jaká je hloubka vody (kvůli případné změně výše hladiny nebo kvůli projíždějící lodi) a k čemu bójka vůbec slouží.
„Vtip je v tom, že celá ta montáž bude vyšponovaná nad hladinu, není tam žádná kačena. Celé to dám do stojanu a dopnu to tak vysoko, abych žádnou šňůru neměl ve vodě a opravdu tam byla jenom ryba v dostatečné vzdálenosti od bójky,“ vysvětluje Kuba, když se vrací zpět ke břehu.
Hodně úsilí, ale žádné ovoce. Ryby prostě nebraly.
Nová voda, nová naděje
Chlapi se rozhodli změnit lokalitu a věřili v obrat štěstěny. To se ale trochu přepočítali.
Jakub musel nejdřív na policii kvůli špatnému parkování, aby při příjezdu na menší stojatou vodu zjistili, že je naprosto nemožné ulovit tu nějaké nástražní rybky. Rozhodli se proto nalovit nástražky na jiné vodě. „Ještě tak na hodinku máme co dělat, snad to zvládneme rychle, vrátíme se a konečně budeme moct zavézt pruty.“
Následující záběr po střihu je uvozen slovy: O čtyři hodiny později. Kluci museli objet víc revírů, ale nakonec se jim přece jenom podařilo ryby sehnat. Pečlivě vybrali místa na zavezení, a to hlavně s ohledem na úplněk – aby nástrahy zůstaly ideálně celou noc ve stínu.
A výsledek? Nula. Další drastické změny počasí a naprostá nechuť sumců k příjmu potravy.
Když si člověk prohlíží fotky úspěšných rybářů na sockách, vidí jenom úspěchy. Velké, krásně stavěné sumce. Jenomže náročná cesta, kterou rybáři museli projít, než se k rybě dostali, už vidět není.
V tomhle videu vidět je. A taky je tam vidět to, že když člověk vytrvá a věří svému vybavení a taktice, úspěchy se dostaví. Jakub i Petr se nakonec dočkali. O deset dní později. Jakub chytá 220 cm dlouhého krasavce, kterého se nemohl nabažit (právě proto, že jeho ulovení stálo tolik úsilí). A také Petr si sáhl na pěknou rybu, která měřila bez dvaceti čísel rovné dva metry.
Tak hodně štěstí u vody. A nenechte se odradit, když zrovna neberou!
Foto: Fishsurfing (se svolením)
