Když rybaření pomáhá: Rybáři připravili zážitek pro mentálně postižené klienty

Mentálně postižení klienti z Javorníku jezdili do Jestřabic pravidelně, dokud jim nevšední zážitky nezhatily také okolnosti kolem covidu. Na tamní přehradu se tak nyní vrátili až po několika letech.

Text a foto: Petr Podroužek

Nezapomenutelné chvíle zažili u vody mentálně postižení z Domova pro osoby se zdravotním postižením z Javorníku z Chvalčova u Bystřice pod Hostýnem. V Jestřabicích na Zlínsku si mohli díky majitelům zdejší přehrady a brněnského nadačního fondu Gemáček & Javorníček, který vnikl přesně před dvaceti lety, pořádně a zdarma zarybařit. A klienti domova si to užili…

Jak si mentálně postižení klienti užívají rybaření?

„Naši klienti se na chytání ryb těší vždy celý rok. Asi nejvíc Tomáš (na vozíku – pozn. red.), kterému se navíc líbilo, když mu František Cafourek, spoluzakladatel nadačního fondu, říkal že je lovec Pampalini. Protože je to lovec největší. Klienti se mě měsíce dopředu ptají netrpělivě, kdy se už konečně pojede. Těší se na kamarády, rybáře, ale i špekáčky, pivo a kafíčko u vody,“ říká Tomáš Šťastný, vedoucí Domova pro osoby se zdravotním postižením Javorník ve Chvalčově.

„Na zpáteční cestě si povídají o úlovcích, chlubí se, kdo a co chytil. Je z nich cítit to správné vzrušení z celého dne. Už při výstupu z auta u domova se ptají, kdy se pojede znovu. Někteří si později přijdou i pro památeční snímky, na kterých jsou se svými trofejemi,“ dodal Šťastný. Vedle pstruhů se klientům podařilo letos chytit i pár jeseterů a také pořádného kapra. Každý úlovek doprovázelo obrovské nadšení.

Mentálně postižení klienti lovili na Jestřabicích

„Naše spolupráce s nadačním fondem vznikla před mnoha lety. To, když jsme se potkávali na rybách s jeho spoluzakladatelem Františkem Cafourkem. Až jednou přišel se žádostí o spolupráci, zda by osoby se zdravotním postižením u nás mohli prožít nevšední zážitky mimo zdi domova. Neváhali jsme ani vteřinu,“ řekla Romana Šlesingerová, spolumajitelka jestřabické přehrady.

„Zajišťujeme jim tak pokaždé ryby i místo k lovení pro vozíčkáře. Rovněž si u nás mohou třeba i jídlo ugrilovat. Samozřejmě vše zdarma. Také, než abychom posílali finance třeba „no name“, nebo šlo 50 procent daru na provozní náklady, tak raději klientům dopřejeme takovýto výjimečný prožitek. A víme, že pomáháme dobré věci,“ dodala spolumajitelka přehrady.  

Jak sama říká, těší ji nejen to, že může pomáhat druhým. Chvíle z osobních setkání s postiženými ji obohacují. „Když překonáte takový ten prvotní vzájemný ostych, tak přijdete časem na to, jak je vlastně krásné, když k vám opakovaně a rádi tito klienti jezdí. Už si nás i pamatují a podělí se s námi pokaždé o nejrůznější dojmy ze svého života. Dávají hodně najevo svoje bezprostřední emoce. Díky tomu, že jsme jim umožnili zažít něco hezkého, neobyčejného, tak na druhou stranu obohacují i mě. Dávají mně svojí přítomností a neskrývanými pocity krásný dárek,“ popisuje Romana Šlesingerová.

„Setkání s nimi mi pokaždé takový den rozjasní, protože cítím, že jsem udělala radost někomu jinému. Potěší mě už jen to, když přijedou a vidím, že jsou v pořádku. Pomáhat druhým by měl zdravý člověk zcela automaticky. Znám handicapované lidi, kteří i přesto jsou nápomocni jiným, neboť jim to dělá dobře a život hezčí,“ dodává Romana Šlesingerová. 

Loňská vzpomínka: Rybářský závod pro mentálně postižené klienty

V loňském roce rybáři a pracovníci domova připravili akci nedaleko Slavkova u Brna, kdy pro mentálně postižené klienty uspořádali rybářské závody. O netradičním rybářském závodě jsme psali v tomto článku.

„Jedenáct mentálně postižených klientů s pracovníky domova zajelo ke konci května do Kobeřic nedaleko Slavkova u Brna. Tam pro ně byly připraveny nezapomenutelné rybářské závody. Od břehu rybníku Urbanec se každou chvíli ozývalo nadšení klientů domova, když nějakou tu rybu zdolali,“ popsal Petr Podroužek.