Jakub Vágner prožil moment, na který čekal 33 let: „Rybaření je o snech, které se nám někdy i splní,“ říká český rybář

Dost možná chytil český rekord. To on ale neřeší. Všude po světě vytahoval z vody sumčí monstra, nyní mu ale ukápla i slza. Na české svazové vodě chytil sumce o délce 261 cm. Ti, kteří něčemu zasvětili celý život ten pocit zadostiučinění jistě pochopí. My se vám pokusíme v tomto exkluzivním rozhovoru s Jakubem Vágnerem přiblížit detaily jeho fantastického počinu.

Jak se takový Jakub Vágner připravuje na sezónu lovu dravců? Dá se vůbec takový rekordní úlovek “naplánovat” nebo musí mít člověk prostě štěstí?

Abych řekl pravdu, sezóna lovu dravců mi vlastně nikdy nekončí. Dravé ryby chytám po celém světě a ryby jako štika, candát, okoun či sumec se dají lovit na území Evropy v průběhu celého roku. Na sezónu u nás doma se ale připravuji velmi. Každý rok si dávám nějaké cíle a ty se snažím splnit. Lov ryb je pro mě spíš kůň, než koníček a je to tedy pro mě velmi osobní záležitost. K rybaření tak přistupuji jako k vrcholovému sportu. Připravuji se fyzicky, stejně tak i vědomostně. Přes zimu se také hodně věnuji studování map a jednotlivých lokalit, kde chci rybařit.

“Pro letošní rok jsem se rozhodl jen pro pár vod. Žádné přejíždění z lokality na lokalitu.”

Na tom, aby byl člověk úspěšným rybářem, vlastně musíte pracovat celý život. Je mnoho lidí, kteří si myslí, že rybařina je o štěstí. Tak to ale za mě rozhodně není. Chytit jednu či pár trofejních ryb může být o štěstí. Pokud chce ale rybář chytat velké ryby pravidelně, tak je zapotřebí především trénink. Jako v jakékoli jiné profesi či disciplíně. Neboli jak se říká “Cvik dělá mistra”. Čím více u vody člověk stráví, tím více detailů vnímá. Je to jako puzzle informací, které jsou cestou k úspěchu. Nesmí ale chybět odhodlání, určitá zarputilost a samozřejmě trochu i to štěstí. Pro letošní rok jsem se rozhodl jen pro pár vod. Žádné přejíždění z lokality na lokalitu.

„Já na náhody nevěřím. Úspěch je většinou vždy o maximálním úsilí a tvrdé práci.“

Podle jakého klíče jste svazové vody pro vaši výpravu vybíral? S ohledem na úlovek se asi můžeme bavit o “trefě do černého”, ne?

Já na náhody nevěřím, a tak jim nedávám ve svém životě ani příliš prostoru. Maximálně jsem jen mile překvapen. Úspěch je většinou vždy o maximálním úsilí a tvrdé práci. Ani své lokality tak nevybírám náhodně. Je to opět mozaika informací, které člověk musí vnímat, aby zacílil správně. Od svých dvaceti let si vedu rybářské deníky, kde si zapisuji veškeré poznatky, informace, ale i různé zmínky o velkých rybách. Vedu si zápisky na všechny druhy ryb. K těmto informacím se často vracím a čerpám z nich. Chytit rybu daného druhu bez ohledu na velikost je většinou jednoduché. Chytit trofejní rybu daného druhu je možné, pokud má člověk štěstí, či si za tím vytrvale jde. Pokud ale chcete chytit rekord jakéhokoliv druhu, tak musíte vždy začít u výběru lokality. Vždy zjistíte, že jich je velmi málo…

Na sociálních sítích jste zmínil, že po prvním dni jste změnil strategii. Znamenalo to změnit ji od základu? Co vše jste musel předělat a jaké byly hlavní faktory, které jste zohlednil?

Sumec je velmi obezřetný tvor, který má velkou schopnost se učit. A to velmi rychle. Myslet si, že to nějak, někam zavezete a stane se zázrak, tak to se většinou úlovku nedočkáte. Každý den chytám jinak. Měním místa, montáže, nástrahy, prezentaci nástrahy. Úplně konkrétní být nechci a nemůžu, protože nejsem schopen ovlivnit, zda nedávám informace lidem, kteří velké sumce vidí raději spíše v udírně než zpátky na svobodě.

„Pro mě je pořád tím nejlepším sonarem instinkt, zrak a sluch.“

Podle vašich slov jste vodu prozkoumával z bellyboatu. Můžete nám popsat, jak to u Vás v praxi funguje?

Ač jako mnozí, tak i já v rybařině používám moderní technologii jako GPS nebo sonary, a přesto je pro mě pořád tím nejlepším sonarem instinkt, zrak a sluch. Za ty roky přesně vím, kdy a kde mám sumce hledat. Většinou jsou také tam, kde je naprostá většina lidí nehledá. Proto všude kolem padlých stromů vidíte trhačky. Zajímavá místa opticky a možná také na množství úlovků. Nikoli na jejich velikost. Parta za partou chytá stále na stejných místech. To ale už sumci dávno vědí a znají. Pokud tyhle staré mazáky chcete chytit, musíte uvažovat úplně jinak, a hlavně jinak věci dělat. Sumce můžete na jakékoli lokalitě pozorovat i ve dne. Stejně tak je můžete i slyšet. Vydávají velmi specifické zvuky, které většina lidí ani nepostřehne. Sumce jde stopovat, a tak to i dělám.

„Viděl jsem konec ocasu a velký stín. To, jestli měla 240 nebo 260, tak to jsem samozřejmě netušil.“

Jak jste sumce tedy vystopoval?

V to ráno jsme se probudili do podivného oparu. Čekala nás úplňková noc, a navíc hlásili možný vznik supercel. Na radaru to vypadalo, že se budou ženit všichni čerti. Michal se mě ptal, jak to vidím. Za ty roky jsem moc dobře věděl, že tohle bude buď nic, což je většinou nic, nebo přijde jedna mega ryba. Před obědem jsme sbalili pruty a já se opravdu vydal na průzkum vody v bellyboatu. Pomalu jsem proplavával vodou a koukal kde se co děje. V jeden okamžik jsem viděl velký praporek. Povadlý praporek, který se tajemně sunul vodou směrem ke mně. Srdce jsem měl až v kalhotách. Zastavil jsem se jako opařený. Viděl jsem jen velký stín, ale i ten mi stačil. Rychle jsme se přemístili na nové místo a já jsem nástrahu zavezl přesně tam, kde jsem ten obrovský stín spatřil. Věděl jsem, že je to opravdu veliká ryba. Viděl jsem konec ocasu a velký stín. To, jestli měla 240 nebo 260, tak to jsem samozřejmě netušil. Fascinovala mě spíš ale šířka a mohutnost ryby než její délka. Pár dní nazpět jsem zde už chytil 100 kilového sumce, a tak jsem měl srovnání. Bylo mi jasné, že tohle místo musím vyzkoušet.

Jakub Vágner stanovil nový český rekord sumce: z vody vytáhl „monstrum“

Od chvíle, kdy jste obřího sumce zaregistroval, do záběru, jste uvedl, že uběhly snad čtyři hodiny. Co vše se Vám za tu dobu honilo hlavou?

Nechytal jsem aktivně, chytal jsem staticky ze břehu. Při aktivním chytání může rybář udělat a vyzkoušet mnohem více než při chytání ze břehu. Tady můžete jen opravdu dobře zavézt pruty a doufat, že bude sumec lovit. To je hlavní rozdíl mezi aktivním a statickým lovem. Při aktivním chytání můžete sumce chytit i když nemá hlad. Při statickém lovu musíte počkat, až bude lovit. Pokud ale víte, že tam někde taková ryba kolem vás plave, tak je to sám o sobě neskutečný pocit. Samozřejmě, že jsem doufal, že zabere, ale zcela upřímně tady potřebujete i velkou dávku štěstí…

Jak dopadl souboj se sumčím monstrem a jaké vybavení Jakub použil na jeho zdolávání? Ptali jsme se také na to, jaké zažíval pocity bezprostředně po ulovení gigantického sumce, a zajímalo nás, co Jakub Vágner chystá do budoucna? To vše se dozvíte ve druhé části našeho rozhovoru, kterou vám přineseme již brzy!