Kaprařina: Stopování říčních velikánů

Některé naše vodní toky skrývají opravdové kapři velikány. Jenže jejich lov není vůbec snadný, protože proti rybářovi stojí řada překážek. Ale s patřičným úsilím a trochou vůle můžeme zvládnout téměř cokoliv.

Jako první si ujasněme to, že pokud chceme chytat větší kapry (70cm a více), musíme zpravidla ze svého lovného hledáčku vyřadit menší svazové rybníčky a malé říčky. Nechci tím tvrdit, že tady nějaký ten jedinec větších rozměrů nežije, ale šance na pravidelné ulovení větších ryb je přeci jen jinde – na mohutnějších řekách, přehradách a nádržích. Tady mají totiž ryby svůj klid, a tím i možnost dorůstat větších rozměrů.

Pokud máme nějakou velkou vodu na blízku, pokusme se najit co nejvíce informací o tom, které ryby zde žijí a do jakých rozměrů dorůstají. Při hledání nové lokality není ani na škodu si prohlédnout fotografické mapy (př. Google), ze kterých můžeme vcelku snadno vyčíst ideální lovná místa, možnou návštěvnost revíru či hloubku a šířku řeky či jezera.

Kapři na řekách

Na řece hledám taková místa, kde má ryba možnost sbírat potravu, anebo odpočívat. Často se ale tyto podmínky ideálního fleku naštěstí kombinují. Jako příklad můžu uvést úseky, které jsou posety padlými stromy. Ryba si zde odpočine od síly proudu, ale zároveň tady najde nejrůznější potravu.

Za takovouto převrácenou překážkou se často vytváří protiproud (točák), který točí s všelijakou přirozenou potravou a ta se usazuje na dně. Ryba tak nemusí vydávat nikterak velkou námahu při sběru potravy. Toto je jedno z „topmíst“, kam by rybář měl umístit svou nástrahu. Při lovu u zatopených stromů postupuji následovně:

Na střed „točáku“ rozházím asi 4kg vařené kukuřice a trochu pelet. Na jeho horní část, a následně i na spodní část, rozhodím po 20 kuličkách boilies. V těchto dvou místech nastražuji i své nástrahy. Interval vnadění opakuji první den lovu ještě jednou, ale kukuřicí krmím střídměji, anebo do vody naházím pouze pelety. Posléze dokrmuji jen po záběru ryby, anebo ve mnou stanovených intervalech. Pokud kapři místo najdou a navštěvují jej, často o sobě dají vědět již za pár hodin buďto záběrem nebo převalováním se na hladině. V případě, že je „točák“ opravdu velký, tak krmím a lovím přímo za překážkou na jeho spodní části.

Nejsou tady jenom točáky…

Dalším vhodným místem na řece je tzv. lavice. Jde o nerovnost a vyvýšeninu na dně. Na takovém místě kapři rádi sbírají přirozenou potravu. Nejčastěji lovím na úpatí lavic. Pokud má lavice i horní plošinu, kde se dá zakrmit, je to také jedna z možností, kde přelstít kapra.

Kaprařské štěstíčko můžeme také zkusit při lovu u břehů, kde rostou různé rostliny. Obvykle nastražuji a krmím asi do metrové vzdálenosti před polem rostlin. A pokud mi to panující podmínky dovolují, tak nahazuji přímo do ok mezi vegetací. Nebojte se krmit na místech, kde je třeba jen půlmetrová hloubka. Zpravidla se řídím tím, že dávám jednu nástrahu přímo do ok (nebo co nejblíže k rostlinám) a druhou přibližně metr před vegetaci. U břehu krmím jen málo, zpravidla stačí několik pelet a kuliček boilies. Také doporučuji navazovat spíše odpadávající kámen, než olovo. Při lovu ze samotné vegetace bývá daleko méně záběrů, ale pokud zde dostanete záběr, tak často od toho největšího kapra vaší výpravy. Nejlepší doba k lovu na těchto místech je jaro.

Při lovu kaprů na řekách nepodceňujte ani různé jámy či stará koryta. Pokud místo neobklopuje vodní vegetace, anebo zde nejsou žádné překážky, snažím se umístit svá krmná místa na rozdílných hloubkách. Nejčastěji umisťuji jedno do hluboké vody a druhé na mělčinu.

Co dělat, když…

U vody se ale naskytnou i takové situace, kdy nenajdu žádné z výše uvedených míst. Dno řeky je bez jakýchkoliv změn a tvoří jakýsi lavor. Zde se mi osvědčila asi ta nejjednodušší metoda, kterou lze praktikovat. Prostě si zvolím místo (nejčastěji ve středu řeky), a tady umístím tyčovou bójku, před kterou následně krmím. Na takto zvoleném místě je důležité, aby krmení vydávalo pachovou stopu.

Proto krmím tak, že 2 třetiny z dávky určené k jednorázovému zakrmení soustředím přímo pod bójku ve vzdálenosti asi 3-4 metry po proudu. Zbytkem krmení se potom snažím udělat krmné pásy směrem od bójky k protějšímu břehu, a poté směrem k mému břehu. Následně mi tak vzniká krmné místo ve tvaru písmena T. Pásy mají dohromady asi deset metrů a v jejich středu stojí tyčovka. Samozřejmě je zapotřebí přihlížet také k tomu, jak velký je proud, a pokusit se odhadnout, kam až může naše krmení odnést. V případě pásů, které většinou dělám z kukuřice, bývá nezřídka nutné krmit 10 a více metrů nad bójkou. Nástrahu umisťuji na okraje krmného místa pod bójkou.

Na závěr se podíváme na lovná místa u břehů, která kapři hojně navštěvují hlavně v noci. U břehů krmím v menším množství zpravidla jen peletami a boilies. Všechny krmné kampaně řídíme také podle teploty vody či ročního období. Platí nepsané pravidlo, že v létě a na podzim krmíme větším množstvím, než na jaře a v pozdním podzimu. V zimě pak krmíme minimálně.

Dále také sledujeme potravní aktivitu ryb. Nemusíme krmit vždy velkým množstvím, stačí takové, aby rybu v daných podmínkách udrželo na místě. Jeden z osvědčených fíglů je, že pokud je vás na výpravě více a jeden člen zdolává rybu, druhý by měl v té době už dokrmovat místo, odkud ryba zabrala.  Jak známo, tak kapři i amuři totiž často tvoří hejna.

Autor: Zdeněk Minařík