Šárka Kaucká je jednou z nejznámějších kaprařek na tuzemské scéně. Odjakživa je spjata s firmou Mikbaits, která patří k nejlepším výrobcům nástrah a návnad na kapry na našem trhu. Šárka není v týmu ostřílených kaprařů okolo Michala Kučery pouze do počtu. Kdepak! Sympatickou rybářku můžete velice často vidět s úlovky kapitálních kaprů, což je jasným důkazem toho, že Šárka prostě umí…
Parádní úlovky Šárky Kaucké a jejich prezentace v rybářských médiích je tou nejlepší cestou k přilákání více žen do světa rybařiny. A samotná Šárka nám prozradila, že její práce skutečně nepřichází vniveč a jdou vidět i konkrétní výsledky: „Musím se pochlubit. Vím o jedné ženě, kterou jsem inspirovala. Začala jezdit s manželem k vodě, a co víc – složila i rybářské zkoušky.“
Šárko, začněme trochu v odlehčené formě. Kolik nabídek na rande dostáváte přes Facebook od rybářů?
Já bych to nenazývala jako nabídky na rande. Spíše mě zvou na společné chytání, popřípadě kávu (usměje se). Ale je pravda, že možná oni v tom vidí to rande a já jen ty ryby (smích). A jelikož jsem zadaná, musím je vždy mile odmítnout.
Nebojte, nebudu Vás už trápit podobně přihlouplými dotazy, tedy doufám. Pojďme od toho. Když sleduju dění v rybařině, kolikrát na sociálních sítích narazím na profily rybářek. A několikrát se mi stalo, že pod jejími fotografiemi jsou k vidění velice nepříjemné příspěvky od mužů, které stojí na klasických předsudcích. Setkáváte se s nějakou kritikou či pomluvami ze strany mužů i Vy?
Já sama jsem se s kritikou či pomluvami na mou osobu zatím nesetkala. U vody jsem se spíše setkala s přehlížením ze strany procházejících rybářů. Kdy procházející rybář pozdraví partnera a vás jakoby přehlídne. Pak ale spočítá pruty, otočí se zpátky a kouká na mě jako na exota.
Když jsem viděl nejnovější díl seriálu Lov kaprů na českých vodách, ve kterém se Vás vyptávali na nejrůznější věci, zaujala mě jedna věc. Řekla jste, že byste si přála více žen u vody. Jak toho ale dosáhnout? Napadá Vás nějaká „cesta“?
Myslím si, že jediná cesta je ta, kterou jsem se dala já, ale i ostatní děvčata, která již rybaří – jezdit k vodě a informovat o tom okolí. Jak jistě víte, jsem zdravotní sestra a poslední dobou se mi stává, že naše pacientky mě někde zahlédnou a samy se ptají, jaké to u té vody je. Svěřují mi své obavy z pobytu v přírodě a já se jim snažím vysvětlit, že to není tak hrozný, jak to vypadá. Že proti komárům existují chránící prostředky, anebo že místo koupelny existují dětské vlhčené ubrousky.
A samozřejmě je to hodně na mužích, partnerech. Pokud chtějí mít svou partnerku u vody a chtějí, aby začala chytat. Zkuste jí dát do ruky prut v okamžiku, kdy zdoláváte rybu, a i kdyby jí ta ryba utekla – ten adrenalin, který jí najednou zaplaví celé tělo, se nezapomíná.
Vy sama jste mediálně dost dobře známá. Myslíte si, že i Vaše práce v tomhle oboru může nějakým způsobem přispět k tomu, že se u vody začne objevovat i více žen?
Já v to plně doufám a musím se pochlubit. Vím o jedné ženě, kterou jsem inspirovala. Začala jezdit s manželem k vodě, a co víc – složila i rybářské zkoušky.
Strašně se snažím vyhnout nějakému škatulkování, protože podle mě je jedno, jestli ryby chytá muž nebo žena, tlustý nebo štíhlý, malý nebo velký. Přesto se zeptám. Kdyby za Vámi přišla žena, která s rybařením teprve laškuje, a chtěla by znát několik důvodů, proč to zkusit, co byste ji řekla? Co je pro ženy na rybaření lákavé?
Tak, nejde jen o samotné rybaření. Z velké části jde i o pobyt v přírodě. O to ticho, klid, vůni lesa. V dnešní uspěchané době neumíme odpočívat, a právě pobyt v přírodě dokáže takzvaně dobít baterky. A pokud se nějaká žena rozmýšlí, snažím se jí popsat pocity, které zažívám na každé výpravě já.
Měl by se podle Vašeho názoru v získávání žen do svých řad více angažovat i samotný ČRS? Může i on nějak pomoci k přilákání žen k rybaření?
No, to je otázka. Jediné, co mě napadá, je natočit nějaké spoty, videa s rybářskou tématikou, které bude instruovat žena rybářka. Možná by pomohlo vydat nějakou knížku, pořádat semináře, které by ale opět měla vést žena. Teď to vypadá, že mám něco proti mužům (smích). Tak to ale není. Z mého pohledu – kdybych měla jít na nějaký seminář a byl by tam přednášející muž, asi bych se styděla a raději bych tam nešla.
Posunu to o level výše. A omlouvám se, že Vás pasuju do role mluvčí rybářek. Ale fakt mě ten pohled zajímá. Proč nejsou ženy více k vidění v řadách vedení jednotlivých místních organizací, územních svazů nebo samotného ČRS? Čím to podle Vás je?
No, asi je to způsobené tím, že donedávna byla rybařina opravdu jen mužskou záležitostí. V jednotlivých místních organizacích jsou často ve funkcích lidé, kteří tam sedí již několik desítek let. A samozřejmě ne každá žena má touhu se prosazovat mezi muži. I když pár výjimek se najde. Například v samotném ČRS jsou myslím hned dvě nebo tři ženy, ale přesný počet nevím.
U vody
Přesuňme se k vodě. Proč jste si vybrala právě kaprařinu? Co se Vám na téhle rybařině tolik líbí?
Kapr jako ryba mě oslovil ze všech druhů ryb nejvíce. Říká se, že kapraři jsou líní a to mně vyhovuje – bivak a lehátko to je moje. To je samozřejmě legrace (smích).
Je to prostě úžasný, když se dostanete k vodě, postavíte si ten bivak, nahodíte a užíváte si ten klid do chvíle, než se vám rozezní hlásič. Zkoušela jsem chvíli vláčet, ale problém byl pak toho dravce vzít do ruky, jelikož jsme se ho bála (smích). U plavané se u toho nedá číst (smích). Takže kaprařina mi prostě přirostla k srdci.
Vy jste úzce spjata s firmou Mikbaits. Promiňte mi mou šťouravost, ale v již zmíněném videu jste použila frázi, na kterou jsem trochu alergický. Řekla jste, že vaše produkty děláte srdcem. Co si mám pod tím představit?
Alergický, a proč? Přeci každý majitel rybářské firmy, který svou firmu vybudoval od nuly, musí své výrobky vyrábět a prezentovat od srdce. Kdyby to nedělal s láskou, tak nejen že by firma neprosperovala, ale bylo by i podstatně méně spokojených zákazníků. A cílem každé rybářské firmy je přeci spokojený zákazník.
Jo, to máte asi pravdu. Když se podíváte na břehy našich revírů, myslíte si, že všichni rybáři dělají svůj koníček srdcem? Podle mě to totiž tak nevypadá.
Rybáře na břehu můžeme rozdělit do dvou kategorií. Některým se rybařina stala jejich životním stylem – starají se o přírodu, ochraňují ryby a jiné vodní živočichy. A pak je tu druhá kategorie rybářů, co sice možná občas chytají i „chyť a pusť“, ale to, co se děje na břehu, nemá s pobytem v přírodě nic společného – nepořádek, alkohol a jiné. Ano, je to smutný obrázek na březích našich vod, ale to je prostě o povaze a vztahu člověka k přírodě.
Víte, narážím na jednu věc. Asi jste zaregistrovala aktuální kauzu, která se týká převážení kapitálních kaprů ze svazových revírů do soukromých vod. Co si o tom myslíte?
Převážení kapitálních ryb ze svazových vod na vody soukromé se děje již mnoho let. Dokonce znám i případy, kdy si soukromé vody kradly ryby navzájem. A můj názor na to? Ano, je to neetické. Jako každý živý tvor této planety i ryba má právo žít tam, kde je její domov. Ale sama se přiznám, že na několika soukromých vodách jsem chytala. Důvod? Chytání non-stop.
A teď se trochu vrátím. Kaprařské firmy strašně rády říkají, že svou práci dělají srdcem. Proč ale i testeři z těchto společností jezdí na soukromé vody, když všichni tak nějak tuší, že tam plavou ryby, které žily jinde?
Nemám ráda slovo tester, ale budiž. Ne všichni testeři jezdí na soukromé vody. Znám řadu rybářů, kteří na soukromé vody nejezdí právě kvůli tomu, že tam plavou ryby ze svazovek. A to, že tam někteří testeři jezdí, naráží na jeden „problém“ – z rybařiny se stal byznys a všichni se honí za kapitálními úlovky.
Jde česká kaprařina správným směrem? Nevytratilo se z ní kouzlo rybařiny a nestal se z ní právě jenom byznys?
Ano, to bohužel udává dnešní doba, kdy na trhu je velký počet firem zabývajících se krmením a rybářskými potřebami. Každý chce samozřejmě vydělávat. A pak to vypadá tak, že se každý honí jen za velkými rybami a nějak se vytratila radost i z těch ryb malých.
Šárko, co byste na závěr vzkázala našim čtenářům?
Nejtěžší otázka na závěr (smích). Chytejte srdcem, protože o tom to je. 😉 Přeji příjemně strávené chvilky u vody. Šárka…
Autor: Viktor Krus
FOTO: archiv Šárky Kaucké
