Lov na plavanou. Jedna z nejkrásnějších rybolovných metod vůbec. Ovšem, plavaná by neměla své kouzlo bez jedné pomůcky – bez splávku. Právě splávek je tím, co dělá z plavané tak nádhernou záležitost. Díky splávku má tento lov své nenapodobitelné kouzlo. Kouzlo jednoduché rybařiny, která bohužel v dnešním rybářském světě leží na okraji zájmu. A to je obrovská škoda!
Současná rybařina plavané moc nepřeje. Přetechnizované vybavení a honba za kapitálními rybami jednoduše plavanou vytěsňuje na okraj rybářské společnosti. Dneska tak na plavanou chytá poměrně malá část rybářů. Není to smutné? Vždyť plavaná je tou nejkrásnější rybařinou na světě! Mnoho rybářů by vám určitě řeklo, že právě se splávkem začínali chytat ryby. Přesto, opravdových plavačkových fajnšmekrů je u našich vod málo. My se s tím ale nechceme smířit. Chceme vám ukázat, proč byste měli se splávkem chodit k vodě častěji…
Lov ryb se splávkem: Jedinečná atmosféra lovu
Stojím na zarostlém břehu. Všude okolo jsou převislé keře a stromy, které často sahají až do vody. Ideální místo! V této spleti potopeného dřeva a spadaného listí se ryby velice rády zdržují. Mají tady úkryt i potravu. Proč tedy házet mou nástrahu daleko od břehu, když nádherné ryby stojí přímo pod nohama?
Pokud se rozhodnete pro lov na plavanou v blízkosti břehu, uděláte dobře. Abyste ale byli úspěšní, musíte dodržet jedno zásadní pravidlo – být naprosto potichu. I ten nejmenší pohyb je rušivý a může zhatit pěknou šanci na úspěch. Pořád ve vás hlodá červíček pochybností? Myslíte si, že je lepší nahazovat daleko od břehu? Tak tomu ale opravdu není. Pokud je u břehu dostatek úkrytů, pak si perfektně zachytáte! A nejenom bílou rybu, ale i velké okouny, tlouště nebo i kapry.
Ale vraťme se k plavané. Sedím pod košatým stromem, který je pokrytý čerstvým a voňavým listím. Zelené lístečky pod občasným průvanem slabě šustí. Nádherný klid. Špička splávku se jen líně pohupuje u převislé větve košatého keře. A najednou to přijde! Na hladině jdou vidět obrysy velkých okounů! Překrásné ryby. A míří přímo ke splávku! Náhle tajemné stíny mizí v hlubině. Ťuk! Ťuk! Špička splávku jemně zakmitá. Buch! Rázem mizí pod hladinou. Zásek! Je tam!
Můžete mít nejmodernější hlásiče a swingery, které zaznamenají i ten nejjemnější záběr od malé ryby. Ale není to ono! Splávek prostě nic netrumfne. Je to nádherný nástroj pro rozpoznávání jakýchkoliv záběrů od mlsných ryb. Splávek je geniálním vynálezem, do kterého se jednoduše okamžitě zamilujete!
Zpátky ke kořenům: Začátky se splávkem
Zkuste si vzpomenout na váš první den na rybách. Na tu chvíli, kdy vás tenhle životní styl naprosto pohltil a už nepustil. Ti z vás, kteří šli poprvé na ryby se splávkem, jsou šťastní lidé. Zažili jste nefalšovanou rybařinu, rybolov plný adrenalinu a vzrušení. Víte, jak jsem začal s rybařinou já? Pamatuji si to naprosto přesně.
Pod mým domem protéká nádherný potůček, který se táhne malým lesíkem. Krásné tůně v té době obývali nádherní pstruzi. Zlatí potočáci, kteří měli na svých zlatých „šatech“ červené a modré tečky. Když jsem byl malý, chodil jsem na tyhle predátory z čirých proudů s pytlačkou. Na té jsem měl navázaný malý spláveček, pod kterým visel velký brok a rezavý háček.
Jednou jsem se vydal k tůni, která byla prolezlá potopenými kořeny. Věděl jsem, že právě tady pstruzi budou. Že v těch kořenech žijí nádherně divoké ryby. Potichu jsem se postavil za kmen stromu a jenom jsem spustil háček s žížalou ke kořenům. Splávek se ve slabém proudu točil a poskakoval jako rozverné dítko. Buch! Najednou ale zmizel pod čirou hladinou a mířil do hloubky. Zásek! V mých drobných rukách jsem ucítil tah divoké ryby. Rychle, rychle! Musím tahat, aby mi ryba nezajela do kořenů. Povedlo se! Po chvíli jsem držel krále zdejších proudů – krásného pstruha.
Splávek je pro mě životním symbolem. Je to věc, díky které jsem se seznámil s rybařinou. Ta láska ke splávku a jeho schopnostem trvá dodnes. Možná je v tom i trocha nostalgie. Rád se totiž vracím ke kořenům. Na místa a do okamžiků, kde začala má rybářská pouť.
Průběžná montáž se splávkem: V jednoduchosti je síla
Plavaná je jednoduchý styl lovu ryb. Přesto, mám pocit, že mnoho rybářů se lovu na splávek bojí. Přijde jim, že je to příliš složité. Tak tomu ale není. Věci jsou složité, pokud si je složitými uděláme. Osobně jsem nikdy moc neřešil, jaký splávek použiju. Řídím se jednoduchým pravidlem. Pokud chytám větší ryby na větší nástrahy, pak pochopitelně použiju větší splávek. To je vše.
Co se týče typu splávku, pak používám v drtivé většině průběžné splávky. Ty mi totiž umožňují chytat na velice jednoduchou a účinnou montáž. Není v tom žádná věda. Pokud s lovem na plavanou teprve začínáte, tak vám nyní ukážu, jak se taková jednoduchá montáž váže.
Postup vázání průběžné montáže se splávkem:
Při lovu s průběžným splávkem používám silikonové zarážky. Jedná se o jednoduchý, ale naprosto geniální vynález. S pomocí této zarážky si nastavujete požadovanou hloubku. Parádní je, že si můžete nastavit i větší hloubku, než je délka vašeho prutu. Tohle je pomoc hlavně při chytání ryb se splávkem ve velkých hloubkách.
Po navléknutí silikonové zarážky navlékneme průběžný splávek s požadovanou gramáží.
Následně pak připneme olověné broky potřebné pro vyvážení splávku.
A nakonec navážeme návazec s háčkem. Ten můžeme navázat na karabinku. Osobně ale raději návazec připevňuji s pomocí jednoduchého uzlu – provléknutím dvou smyček. Jedná se o velice rychlé a pevné připevnění návazce, a proto jej tak rád používám.
Návazec s háčkem musí být kvalitní. Uvědomte si, že na návazce používáme velice jemná vlákna. Proto musíme sáhnout po lepších výrobcích. Osobně doporučuji silony STROFT nebo MATRIX.
Na závěr: Neseďte doma! Jděte si zachytat na plavanou!
Plavaná je perfektní metodou. Je to nádherná rybařina, do které se naprosto zblázníte. V minulosti jsem přemluvil několik lidí, aby nechali doma těžké vybavení na položenou a vyzkoušeli si chytání se splávkem. Jak to dopadlo? Většina už nechytá na nic jiného. A to strašně rád vidím, protože jsem přesvědčený o tom, že čím více rybářů bude na plavanou chytat, tím lepší to s touto rybařinou bude i v budoucnu.
Autor: Viktor Krus
