Rybaření je stále větší doménou mužů. Bohužel! Naštěstí se ale „na obzoru“ objevila vycházející rybářská hvězda Kateřina Švagrová. Právě tato mladá a pohledná rybářka jasně ukazuje to, že opravdu kapitální ryby zvládnou ulovit i ženy. Důkazem je třeba unikátní výstava rybářských fotografií, na kterých návštěvníci mohou vidět obrovské ryby, které Kateřina zdolala. A pokud mluvíme o trofejních rybách, pak máme na mysli skutečná rybí monstra!
Kateřina Švagrová. Čtyřiadvacetiletá trojnásobná mistryně a dvojnásobná vicemistryně republiky v muškaření. Ke královské disciplíně, a vlastně i k závodění, ji přivedl její otec. A právě díky němu se Kateřina muškaření věnuje už od předškolního věku. Vodní svět je životní láskou mladé rybářky, a právě proto studuje Fakultu rybářství a ochrany vod v jižních Čechách.
Kateřina neloví ryby pouze na českých řekách. Její vášeň ji zavedla až do Austrálie nebo Jihoafrické republiky. Právě na jižní polokouli si Kateřina vyzkoušela i mořský rybolov. Například v Austrálii ulovila nádherného plachetníka širokoploutvého, tedy rybí druh, který je nejrychlejším na naší planetě. I proto je plachetník jednou z nejcennějších ryb v rybářském světě. Boj trval neuvěřitelné dvě a půl hodiny! A zdolávání tohoto predátora byl pro Kateřinu pořádným zážitkem. Plachetník totiž při zdolávání dokáže vyvinout rychlost až přes sto kilometrů v hodině!
Kateřina v akci: Unikátní výstava nádherných úlovků!
Kateřina se rozhodla z těch nejlepších fotografií jejích úlovků uspořádat výstavu. Výstavu fotografií pořádá se svou „domovskou“ univerzitou, tedy s Fakultou rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Fotografie jsou k vidění v budově univerzitní knihovny až do poloviny listopadu.
Co mohou návštěvníci této unikání výstavy vidět? Hned 60 velkoformátových fotografií s komentáři. Na fotografiích jsou zachyceny úlovky mladé rybářky, ale také souboje s obrovskými rybami! „Výstava vznikla hlavně proto, že jsem chtěla lidem ukázat, kolik krásy v muškaření je, a že i ženy mají možnost se věnovat této náročné rybolovné technice naplno. I když se nemohou mužům vyrovnat v síle, technikou s nimi dokážou držet kroků,“ říká Kateřina Švagrová.
Jak vlastně vystavované fotografie vznikly? Kateřina by se bez pomoci svých blízkých neobešla. „Pro všechny fotografie si vymýšlím základní kompozice, ale samozřejmě, jde o zachycení prchavého okamžiku, ve kterém svádím boj s rybou. Proto prst na spoušti fotoaparátu většinou drží někdo jiný, nejčastěji táta, přítel nebo kamarádi,“ popisuje Kateřina.
Kateřina Švagrová a její úlovky
Kateřina nemá podporu ale pouze u svých nejbližších. Její práci pozorně sledují právě i nejvyšší zástupci rybářské fakulty Jihočeské univerzity. „Když je pro studenta jeho obor zároveň životním koníčkem, byť třeba v tomto úplně novém rozměru, kterým je muškaření, je vždycky pěkné ho z pedagogické pozice sledovat,“ říká Otomar Linhart, děkan Fakulty rybářství a ochrany vod. „Držíme Kateřině palce a bude-li to možné, vždy ji budeme rádi v její činnosti, která přináší tak pěkné výsledky, maximálně podporovat,“ dodává děkan.
Celá práce Kateřiny Švagrové není jednoduchá, je fyzicky velice náročná. Další náročnost její činnosti spočívá ve financích. „Jsem ráda, že se mi podařilo úspěšně skloubit studium na vysoké škole se svým koníčkem. Zároveň ještě chodím na brigády, neboť muškaření je finančně velice náročný sport a podpora tohoto sportu ze strany sponzorů není u nás zrovna populární,“ říká mladá rybářka.
Kateřina Švagrová je velice nadějnou rybářkou, která by mohla ve větším měřítku přitáhnout k rybaření více žen. Tady tato popularizace rybaření by byla velice zajímavá a pro rybářskou veřejnost jistojistě přínosná. Co je vlastně cílem práce Kateřiny Švagrová? Kam až to chce dotáhnout? A jaké má plány? Na to jsme se zeptali přímo mladé rybářky.
Katko, jste skvělou muškařkou. Kolik času trávíte u vody? Přeci, abyste byla trojnásobnou mistryní republiky, pak musíte jistě hodně trénovat.
Nenazývala bych se „skvělou“ muškařkou, ale spíše zapálenou (smích). U vody trávím hodně času, ale musím se přiznat, že poslední rok se tam objevuji čím dál méně. Dříve jsem chodila na ryby tím stylem, že jsem si šla zachytat klidně i ráno před školou. A pak vlastně zase hned po škole. Když nad tím uvažuji, tak jsem na rybách byla minimálně pětkrát týdně.
Jenže poslední rok se situace změnila. Teď nejvíce času trávím v práci. Snažím se pracovat, co to jenom jde, abych ušetřila co nejvíce peněz. Jen tak se totiž přibližně jednou za 4 měsíce můžu vyjet podívat někam do světa na ryby. Zjistila jsem totiž, že ryby spojené s cestováním mě maximálně naplňují. Jenže ušetřit na takovou dalekou cestu není nic jednoduchého.
Uf, tak to Vás obdivuji. Takže to asi moc ani nenakupujete, tak jako ostatní ženy, že?
Ani si nepamatuju, kdy jsem si koupila něco nového na sebe, třeba boty, protože šetřím každou korunu (smích). Ale všechno zlé, je k něčemu dobré. Sice nemám novou kabelku, ale můžou mě těšit nové zážitky a zajímavé úlovky krásných ryb.
Hned na začátku trochu odbočím. Pstruhové vody jsou častým tématem diskuzí. Teď se hodně řeší jejich stav. Jaký je Váš názor na naše pstruhové vody? Myslíte si, že jejich „zdravotní“ kondice je v pořádku? Anebo by to chtělo změnu?
Na pstruhových vodách jsem vyrostla, takže mohu srovnávat. Musím ale upozornit, že budu mluvit jen o těch vodách, které znám. Myslím si, že za posledních pár let se situace změnila k lepšímu. I když se situace určitě nedá srovnávat s tou, která byla třeba před třiceti lety. Dalo by se o tom diskutovat hrozně dlouho. Ať už se to týká revitalizací vodních toků, rybích přechodů nebo třeba samotné kvality vody.
Samozřejmě jsou i věci, se kterými vůbec nesouhlasím. Zejména se pak jedná především o dnešní zarybňování některých pstruhových vod. Mnohdy jsou do revírů vysazovány ryby, které nejsou pro tyto účely primárně určené. Takové ryby pak postrádají základní instinkty. Pozná to jak rybář, tak celý ekosystém.
Jak to myslíte?
Tyto ryby zde nejsou žádným přínosem. Spíše pouze potravou pro predátory. Na druhou stranu oceňuji programy cílené na záchranu pstruha potočního, lipana nebo třeba lososa obecného v našich vodách.
Viděla jste kus světa. A taky hodně vod. Zajímá mě to srovnání. Je naše vodní prostředí v porovnání se světem na dobré úrovni?
Mám ráda naše vody, protože k nim mám citový vztah. Sice, určitě jsou země, kde to mají ještě o něco lepší než u nás. Ale když nad tím přemýšlím, tak vlastně ono to ani nejde moc srovnávat, protože v Jihoafrické republice mají úplně jiný ráz krajiny a vod. Jejich pstruhové revíry jsou křišťálově čisté a vyskytují se zde divoké formy pstruha potočního nebo pstruha duhového. A s oceánem se to pochopitelně srovnávat nedá už vůbec. Ale rozhodně si myslím, že se v naší zemi nemáme za co stydět. Naše příroda a revíry jsou krásné.
Ještě si na toto téma neodpustím jednu otázku. Jste studentkou „rybářské univerzity“, takže dobře znáte problematiku našich vod. Jak se díváte na rybí predátory, například kormorána nebo vydru? Jsou tato zvířata problém? Je na místě jejich regulace?
Na toto téma mám dost jasný názor. Myslím si, že predátoři patří do přirozeného vodního prostředí, ale všeho s mírou! Místy jsou Vámi zmínění predátoři extrémně přemnožení. A kvůli tomu je jakákoliv snaha navrátit naše vody do „původního“ stavu jednoduše marná.
Vraťme se teď zase k Vaší práci. Kam až to chcete dotáhnout?
Chci být v životě šťastná a dělat to co mě baví – toho by ale asi rád docílili každý z nás (smích). Cíle a sny mám jasné a pevně si za nimi jdu. Ostatně, ryby mě provázejí celý můj život a nechci, aby tomu někdy bylo jinak. Pamatuji si, že jsem před třemi lety napsala do časopisu Rybářství, jaké mám rybářské a životní sny. Ač tenkrát zněly hrozně troufale, musím říct, že se mi drtivá většina z nich splnila.
Dokonce se mi splnil i můj dětský sen – ulovit plachetníka širokoploutvého. Mám staré video, kde mi bylo 2 a půl roku, sedím na něm nad encyklopedií ryb, prohlížím si a komentuju obrázky. A když se dostanu na fotku s mečouny, říkám mému taťkovi, který to natáčel: „To je mečoun! Až ho někdy chytnu, ukážu ti, jaký má hezký ploutvičky!“ (smích). A vidíte, podařilo se.
Chcete být „rybářskou celebritou“, která bude cestovat po světě? Anebo máte jiný sen?
Chtěla bych být muškařským průvodcem a hlavně procestovat všechny destinace, které mě rybářsky zajímají. A odtud bych chtěla pořídit zajímavá videa nebo dokonce natočit jednotlivé dokumenty. Ráda bych se zaměřila na mořské muškaření, a na destinace jako jsou Indie, Amazonie nebo Thajsko. Prostě ty země, které nejsou muškaři až tak známé.
Na Vaší výstavě v Českých Budějovicích mohou lidé vidět Váš úlovek plachetníka širokoploutvého. Dá se vůbec popsat, jak souboj s takto agresivní rybou probíhá?
Je to prostě strašný (smích)! Naprosto nesrovnatelné s chytáním jiných rybích druhů. V místě, kde jsem měla tu možnost chytat, vypadal den na mečounech asi takto. Nejdříve jsem si zobla pilulku proti mořské nemoci a mohli jsme vyrazit (smích). Po překonání bariery, která odděluje otevřený oceán od pobřeží, jsme nahodili teaser, což je nástražní ryba s gumovou návnadou bez háčku, kterou jsme tahali za lodí.
Plachetníci se vyznačují tím, že je přiláká hluk lodního motoru a přijedou se podívat na to, co se to v té vodě vlastně děje. A když uvidí teaser, většinou se na něj pokusí zaútočit. V tom přijde rybářova chvíle. Teaser se musí včas vyndat z vody, abyste stihli nahodit mušku přímo před plachetníka.
Jenže já jsem toho v tu chvíli nebyla schopna! Nahazovala jsem špatně nebo jsem zamotala šňůru. Zdá se to neuvěřitelný, ale nahrne se do vás takový adrenalin, že zkazíte i tu normálně nejjednodušší věc. A dokonce, poprvé, když jsem uviděla plachetníka ve vodě, tak se mi udělalo tak zle z adrenalinu, že jsem si musela sednout na zem. Tekly mi slzy a prostě jsem nebyla schopna chytat. Po tom, co mi jich uteklo asi dvanáct, tak už se situace zlepšila. Ale pokaždé, když se tahle obluda objevila u lodi, tak se mi udělalo mdlo.
Šmarja, to zní strašně! Ale nakonec to stejně dobře dopadlo. Plachetníka jste úspěšně zdolala. Jak ten souboj vypadal?
Boj s plachetníkem trval přes dvě hodiny. Ryba odhadem měřila něco okolo 270 centimetrů. Po záběru to vypadá tak, že jen pět až deset minut čekáte, co se bude dít. Držíte silně prut a užíváte si pohled na skákající rybu. Ta totiž skáče jako pominutá. Než se ryba uklidní, tak se z cívky vymotají stovky metrů podkladu šňůry. Až potom můžete začít s navíjením.
Při souboji s rybou vám připadá, že navíjíte asi tak milimetr za deset minut (smích). A když už se po tom náročném boji zdá, že je ryba zdolána, tak si usmyslí, že si ještě jednou vystřelí, takže všechna ta dřina začíná znova. Byl to neskutečný zážitek! Ryba byla nakonec těžší než já (smích).
Tohle musí být enormní fyzická zátěž! Nehrozí při tomto lovu nějaké zranění?
Před rokem, jsem si z tohohle udělala kýlu, ale letos už jsem byla chytřejší a použila jsem pás. Několikrát během boje s divokou rybou jsem chytila křeče do celého těla. Jednoduše jsem už nemohla udržet prut a myslela jsem, že ho pustím do vody. Chtěla jsem od mého guida, aby mi pomohl. Jenže ten mě odmítl se slovy, že prut držet nebude, že to je moje ryba a musím ji zdolat úplně sama.
Nakonec mi alespoň poradil, jak si během boje lehnout na podlahu lodě a protáhnout si tělo nebo prodýchat břišní svaly. Když jsem to zvládla, mohlo se pokračovat v boji (smích).
Asi každá chvíle má své kouzlo, ale přesto se zeptám. Co Vás láká více – rybaření ve světě nebo u nás?
Na tuhle otázku Vám nedokážu přesně odpovědět. Momentálně mě láká více muškaření ve světě. Zdůrazňuji ale to slovo láká. Je to pochopitelné, jedná se totiž o něco nového. Poznávám nové techniky lovu a nové druhy ryb. Ale doma je doma. Vždycky se ráda vracím na naše domácí vody. Na našich vodách jsem vyrostla, mám k nim citový vztah. Vybavují se mi zde vzpomínky a zážitky z dětství. Takže tahle místa prostě nikdy nic nenahradí.
Jste studentkou Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity. Redakce InRybar.cz s touto fakultou mediálně spolupracuje. A musím se přiznat, že pokaždé, když si dopisuji se zástupci fakulty, tak mi připadá, že tato škola je z „jiného světa“. Prostě, oproti jiným školám je na obrovské úrovni. Proto by mě zajímalo, jste na Fakultě rybářství a ochrany vod spokojená? Líbí se Vám tam? A doporučila byste tuto fakultu budoucím studentům, kteří se teprve rozhodují?
Myslím si, že fakultu vidíte správnýma očima. Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro studium právě na Fakultě rybářství a ochrany vod. Povedlo se mi totiž skloubit koníček se studiem. Cítím obrovskou podporu jak ze strany vedení, tak ze strany vyučujících. Myslím si, že každý rybář by měl o rybách něco vědět. A samozřejmě, pokud se chci věnovat rybařině na vysoké úrovni, měly by tomu odpovídat i mé znalosti, které získávám právě na naší fakultě.
Studium bych doporučila hlavně lidem, kteří mají o ryby a vodní prostředí opravdový zájem. Pevně věřím, že s touto volbou budou spokojeni.
Autor: Viktor Krus
Foto: archiv Kateřiny Švagrové
