Vyhrožující vzkazy, nenávistná kritika a totální nepochopení. To všechno musí snášet nejznámější lovkyně Michaela Fialová. A to jenom kvůli odlišnému „názoru na svět“. Michaela Fialová je totiž momentálně nejznámější propagátorkou myšlenky lovu zvířat. Jenže to se v současnosti u nás nenosí. A proto tato mladá žena čelí enormnímu náporu kritiky ze strany veřejnosti. Ovšem, pokud se pozastavíme nad jejími slovy, pak bychom se měli nad sebou zamyslet hlavně my…
Fotografie této mladé lovkyně s ulovenými zvířaty po celém světě viděl už asi každý. Mě ale v těchto rozsáhlých albech zaujaly především fotografie ulovených ryb. Michaela Fialová totiž neloví pouze suchozemská zvířata, ale i ryby. „Na rybaření mám ráda ten relax,“ říká lovkyně.
1) Míšo, vedle fotografií s ulovenými zvířaty můžeme na Vašem facebooku vidět i obrázky s ulovenými rybami. První otázka je tedy jednoduchá – rybaříte často?
Ano, je pravdou, že občas i rybařím. Pocházím z rodiny rybářů, ale nikdy jsem nebyla nějak extra zapálenou rybářkou. Musím přiznat, že rybařině moc nerozumím. Vždy, když doma vidím ten tátův kufr, anebo když se zastavím na návštěvě místního rybářského svazu, kde vidím ty různé výbavy a druhy prutů a navijáků, anebo snad dokonce druhy našich ryb, tak si říkám – vím, že nic nevím, a že se mám ještě co učit.
Je to tedy tak, že na ryby jdu ráda, ale vždy musím mít u sebe někoho, kdo mi poradí a vysvětlí, co a jak. V poslední době jsem rybařila celkem dost a to hlavně díky rybářské hvězdě Laryse Switlyk, která je taktéž lovkyní. Takže pokud se v budoucnu rozhodnu rybaření věnovat více, pak to bude právě ona, kdo mi vše vysvětlí a naučí mě to.
2) Co Vás na rybaření nejvíce baví? Jaký styl lovu máte nejraději? A kde nejčastěji rybaříte?
Rybaření je pro mě spíše doplňkem a relaxací mezi lovem. Většinou mám vždy možnost si jít zachytat a tu využívám. Na našem rybaření, tedy „vsedě u vody“, mám ráda ten relax. Při lovu na moři je to i dobrodružství spojené s cestou, a vlastně vším okolo.
Jelikož jsem ale pořád začátečníkem, nemohu říct, že bych měla nějakou favorizovanou techniku. Ryby jsem lovila na třech kontinentech a každý rybolov byl celkem odlišný. Lovila jsem například lososy na jezeře Michigan v Americe nebo Red Snappery (pozn. česky Chňapal) a různé jiné ryby v JAR. Ale nejvíce jsem se dostala na ryby u nás.
3) Pojďme teď k trochu „hlubším“ otázkám. Já takovou zkušenost nemám, ale Vy ano, a proto se na to zeptám. Když ulovíte suchozemské zvíře, je to stejné, jako když ulovíte rybu? Je to „pocitově“ totožné? Anebo jsou to dvě naprosto odlišné zkušenosti?
V rybaření a lovu jsou zásadní rozdíly. Ten hlavní je, že když nahodíte nebo zavezete prut a máte záběr, nikdy nevíte, co je na druhé straně. Potom vytáhnete rybu a můžete se v klidu rozhodnout, zda ji pustíte, anebo vezmete domů k obědu.
Oproti tomu když lovím, musím zvěř nejprve sledovat a vybrat kus k odstřelu. Po výstřelu už nelze nic vrátit zpátky a tak je potřeba vše promyslet. Proto bych řekla, že lovecký adrenalin je větší, protože právě nelze nic vzít zpět. Rybářský adrenalin je největší v tom momentě, když je ryba na háčku a já se bojím, že mi vytrhne prut z ruky a uplave mi.
4) Na Vašem facebooku jsem si všiml velice výstižné poznámky. U jedné fotografie, obecně řečeno, tvrdíte, že lidé u nás mnohem lépe snášejí lov ryb než lov suchozemských zvířat. Já osobně si myslím, že myslivci nebo lovci to mají s pochopením ze strany veřejnosti v naší zemi mnohem těžší než rybáři. Jenže neumím si vysvětlit onen rozdílný důvod! Proč podle Vás tomu tak je?
Ano, to je pravda. Přesto, že si hodně rybářů, kromě těch sportovních, úlovek vezme domů k snědku, nikdo se nijak extra nebouří. Největší podíl na tom bude mít vánoční hromadná konzumace kaprů – tedy od mala nám je vštepováno to, že jíst kapra nebo jinou rybu je tradiční a normální. Kapr je tedy brán jako jídlo a nikoho to neznepokojuje.
Bohužel, ve své krátkozrakosti již nedokážeme uznat, že pro někoho jiného v jiných zeměpisných končinách je takovým pokrmem třeba zebra, papoušek nebo lev.
Ještě ale k tomu rozdílnému chápání. Bude to také tím, že zákony umožňují rybolov i dětem, takže jde tedy o rodinnou záležitost. Například v Americe tomu tak je ale i u lovu a nikdo jej nepovažuje za kontroverzní. A ještě něco. Než rybář rybu „majzne“ po hlavě, tak se s ní s úsměvem na tváři vyfotí. Jenže to já bohužel s úlovkem prostě udělat nemůžu.
5) A teď se dostáváme k jádru problému – k ochraně přírody. Vezmu to z vlastní zkušenosti. Původní rybí druhy, například pstruh potoční nebo lipan podhorní, které jsou velice těžko nahraditelné, a které „nosí“ velice cenný genetický materiál pro jejich budoucí vývoj, jsou devastovány vysokým počtem predátorů – třeba vydrou nebo kormoránem. Regulace by podle mého názoru výrazně pomohla. Jenže na otázku, proč se nepovolí jejich odstřel, dostanu odpověď, že veřejnost by neunesla zabíjení „roztomilých“ vyder. Není v tomhle ohledu ochrany přírody něco špatně?
Je pravdou, že velké procento veřejnosti čerpá vědomosti a informace z bulvárních plátků, které stojí pouze o vysoký počet kliknutí, takže svými texty se snaží co nejvíce útočit na city čtenářů a strhávat hromadnou hysterii. Lov je stejně jako rybolov zábavou, způsobem života, jak trávit volný čas v souladu s přírodou, jak si přinést domů potravu z přírody. A každý, kdo zde tráví tolik času, se věnuje i její ochraně. A mezi to patří právě i regulace určitých druhů.
Pro rybáře to je třeba vydra, která je u nás škůdcem. Ale někde jinde za něj může být považována třeba ta krásná zebra, protože jich žije v nějaké oblasti mnoho. Za špatné bych tedy považovala spíše nedostatečnou informovanost veřejnosti a její tendenci zavírat oči před něčím, co se evidentně děje, ale nechceme si to připustit.
6) Řeknu dobře, že Vaší prací chcete upozornit právě na lepší ochranu přírody? Anebo co je vlastně tím hlavním smyslem? Mě osobně, když se podívám na Vaši práci, napadá to, že velice dobře propagujete nutnost „rovnováhy“ v přírodě. Propagujete to, aby se neděly ty věci, které jsem popsal výše. Je to tak?
Ano, je to však jen jeden z mnoha důvodů. Hlavně bych chtěla ukázat na tu cestu životního stylu. Ono totiž, člověk tu neustále vidí jenom ten typický konzumní život. Protipólem je pak třeba veganství. Takže lov jako životní styl je něco mezi tím.
Ono tu nejde jen o zvířata trpící ve velkochovech, ale také o ty rány, které životní prostředí kvůli tomu dostává. Když se nad tím zamyslíme, tak divoká zvířata nevymírají kvůli lovcům – a to nikde na světě! Proč? Protože plán lovu vždy podléhá kvótám a úřadům – a to od veverky až po lva! Zvířata vymírají kvůli konzumnímu způsobu života každého z nás.
Jen si přestavte, kolik vody padne na jeden hovězí steak, kolik lesa se vykácelo, aby mohla vyrůst potrava pro zvířata z farem, kterou musí jíst (pozn. například sója). Ta zvířata musí někde kálet a močit, jenže tím unikají do přírodních vod hormony a antibiotika. A tím vším se ničí životní prostředí! Pralesy Amazonie jsou decimovány právě kvůli pěstování sóji. A další, třeba ty asijské lesy, kvůli palmovému oleji, který je dnes snad úplně všude.
Podle mého názoru, pokud přivedu více lidí k zájmu o lov a k zájmu o způsob životního stylu spojeného více s přírodou, bylo by to jedině dobře.
7) To máte naprostou pravdu. Pokud se nad tím zamyslím, tak rybí druhy, které jsou na pokraji vyhynutí, trpí hlavně kvůli poškozování jejich životního prostředí. Tak mě napadá, jaký je vlastně Váš názor na ochránce přírody?
Odpovím řečnicky. Ochránce nebo pseudoochránce? Ochránce přírody, jako je třeba Ivan Carter uznávám. Ale ochránce typu – mam na rameni kabelku z kůže, před sebou na talíři flákotu, a televizi a počítač doma ani nevypínám, protože na elektřinu máme – ty bych poslala do léčebny. Ale hlavně ty jejich poznámky na mě – protože cestuješ a lovíš, jsi (neslušný výraz). To je absurdní!
8) Osobně mi připadá, že ochránci přírody mají rozdílné názory proto, že jim chybí zkušenosti a poznatky z praxe. A někdy jejich názory vypadají jako čirý fanatismus. Úplně ignorují „prastaré“ poznatky od hospodářů v krajině, tedy od rybářů a myslivců. Myslíte si to také? Anebo máte jiný názor?
Já tyto lidi ochránci ani nenazývám. Nemají s ochranou nic společného, nudí se a tak hledají, kde by se mohli angažovat. Nejlepší pak jsou organizace, co pro samé dobro tapetují svoje stránky čísly účtů a hlavně jim posílejme peníze. Výsledky jejich ochrany pak vidíme zrovna v podobě těch roztomilých vyder, které ničí rybí populace. Za své členy si vybírají citově slabé jedince a děti, kteří prostě nedokážou pochopit, že na této planetě musí jeden zemřít, aby druhý mohl žít.
9) Myslíte si, že široká veřejnost je v ochraně přírody „vzdělaná“? Vědí lidé, v čem je problém? Anebo si spíše myslíte, že veřejnost zuřivě reaguje pouze na „malicherné a nic neřešící“ detaily? Pokud k tomu můžu říci vlastní názor, tak mě osobně připadá, že lidé řeší ulovené zvíře, ale už nikdo neřeší, proč jste jej ulovila. A tahle krátkozrakost většiny mě znervózňuje.
Myslím si, že naše veřejnost je masově ovládána médii a reklamou. Na jednu stranu zde vidíme reklamy na McDonald´s, různé potravinové řetězce, a prostě všude je maso v hlavní roli. Na straně druhé například zaměstnanci drůbežáren nesmí nosit ani telefony, aby náhodou neukazovali, kde se bere to úhledné maso v sáčku. Potom se prostě objeví holka, co si to maso jde ulovit a má z toho radost. A rázem je oheň na střeše! Bulvární plátky mají na rok o čem psát a mohou podněcovat a šířit nenávist…
10) Míšo, ať si říká, kdo chce, co chce, já Vám fandím! A fandí Vám i celá redakce InRybar.cz!
Díky moc za podporu! Když budete chtít, napíšu občas nějaký report z rybaček (smích). Ono, někdo tu loví kapry celý život, a pak třeba dostane šanci letět do Norska na lososy. A neodmítne tu šanci zažít a vidět, jak je to jinde a jakým jiným způsobem se jiný druh loví. A třeba si taky pak toho lososa zabije a sní. Stejné je to se mnou. Já lovila v lese čuníky a pak přišla šance lovit jinde a poznat i jiný druh lovu. A o tom celém to je! Díky moc a Petrův zdar!
Slovo autora
Nedělám to často, ale tady nemůžu jinak. Musím říct svůj názor! Při detailnějším studiu práce Michaely Fialové, jsem byl naprosto znechucený reakcemi některých lidí. Kromě neskutečného množství nenávisti a vulgarit na její osobu, mě naprosto ohromila ta neuvěřitelná krátkozrakost veřejnosti. Lidé jsou totiž naprosto zaslepení. Všichni řeší fotografie ulovených zvířat, ale řeší tady někdo opravdu budoucnost našeho životního prostředí?
Opravdu? Tak se nad tím ještě jednou zamyslete. Uvědomte si, že zapnutím elektřiny ve vašem domově přispíváte k tomu, že denně jsou likvidovány tradiční a těžko nahraditelné rybí populace kvůli provozu vodních elektráren. Těch vodních elektráren, které zabraňují našim přirozeným rybím druhům v jejich migraci. Tohle je úcta? Tohle je zodpovědnost?
Nejvíce, i když bych se nad tím měl povznést, mě navztekaly reakce pubertálních dívčin. Milé slečny, uvědomte si, že i vy svým životním stylem přispíváte k tomu, že příroda není v optimálním stavu. Vždy, když spolknete pilulku antikoncepce nebo antibiotik, a pak jdete na záchod, tak i kvůli vám se do přírodních vod dostávají zbytky těchto látek. Ne, tyto látky neumíme z vody dostat! A to už začíná mít nedozírné následky v našich vodách! Těch průšvihů, kterými se na přírodě dopouštíme, je více, ale dochází mi místo na papíře.
Na závěr. Chci tím říct, že lidé si na svědomité jenom hrají, přetvařují se, chtějí ze sebe dělat ty ušlechtilé. Jenže jejich svědomitost a úcta k přírodě končí tam, kde začíná jejich pohodlnost. Tak to prostě je…
Užitečné odkazy:
Oficiální stránky Michaely Fialové
Facebookové stránky Michaely Fialové
Autor: Viktor Krus
Foto: archiv Michaely Fialové
