Známé rybářské pravidlo tvrdí, že na úhoře se vyráží, když začínají kvést trnky. Kdo by čekal, že můžete ulovit úhoře dlouhého 104 cm v lednu?!
Asi málokdo. Ani šťastný lovec Petr Pospíšil, který se 25. ledna rozhodl vyrazit k řece Dyji, aby se pokusil pomocí splávku a rohlíku potrápit nějaké tlouště. A teď je z toho výprava, na kterou do konce života nezapomene!
Chtěl si zase sáhnout na svého oblíbeného kapra
„Měl jsem na chytání jediný den, tak jsem si řekl, že zkusím dát na háček rohlík, nad to splávek-brčko a nechám to spouštět po proudu,“ vzpomínal Petr Pospíšil pro InRybar.cz. „Ve vodě jsem ale viděl i kapry, a protože jsem měl s sebou i nějaké žížaly, tak jsem tam zkusil taky je,“ vyprávěl.
Petr Pospíšil je během roku zejména kaprař, takže se v něm opět objevila touha po chycení své oblíbené ryby. A protože na rohlík ryby nereagovaly, zdála se mu žížala jako ideální volba. Na háček navlékl jedinou žížalu. A to stačilo. „Nechal jsem ji splavávat proudem na dně a najednou záběr!“ vyprávěl Petr Pospíšil.
Kromě data byla překvapivá i denní doba. Bylo krátce po 11. hodině a Petrovi se na udici zmítal překrásný úhoř. „Je to můj nový osobák. Doposud to byl úhoř dlouhý 85 cm. Ale nejvíc si cením toho, že byl ulovený v zimě,“ těšilo Petra. „A taky, že je to skutečně krásně stavěná ryba,“ dodal, s čímž musíme jenom souhlasit.
Z gauče se žádná ryba nechytí
Když se 25. ledna chystal na ryby, litoval mrazivého počasí posledních dní, kvůli kterým se nemohl dostat k oblíbeným stojatým vodám. „Tak jsem si řekl, že si půjdu zablbnout na řeku. A rozhodně toho nelituji,“ popsal rybář, kterému se podařilo pokořit magickou metrovou hranici pro úhoří úlovek.
Jeho úhoř je nejenom vzácný, protože byl chycený za bílého dne a v nejchladnějším měsíci v roce, ale také proto, že na rozdíl například od trofejních sumců nebo kaprů, se opravdu velkých úhořů loví z českých a moravských vod čím dál méně.
„Ale já si uvědomuji, že to byla náhoda,“ přiznal skromně Petr Pospíšil, který dobře ví, že se žížala musela dostat přímo před tlamu zřejmě odpočívajícího úhoře. Za nás ale dodáváme, že štěstí se musí jít naproti. A z gauče že se žádná – natožpak trofejní – ryba chytit nedá.
Nedávno jsme na stránkách InRybar.cz rozebírali slovenského rybáře, který se rozhodl odnést si od vody trofejní hlavatku. Jak to dopadlo s Petrovým úhořem? „Kdepak, nesežral jsem ho. Samozřejmě jsem ho pustil,“ prohlásil Petr.
Labe
Dnes je mi přes 60, ale jako kluk jsem na 14 háček s jednou kroupou (při chytání hrouzků tátovi na candáty) chytil na plavačku…korkový šípek a broček, hada 113 cm. Po záseku se lekl a vyletěl na písčinu, takže tu patnáctku nestačil urvat.
Jj, já chytal na konci června oukleje, vedro, slunečný den kolem poledne. První ouklej, co jsem chytil, jsem nahodil na těžko na štiku. Za chvíli záběr a úhoř 78. Chytám dál oukleje a metr od břehu pod nohama záběr na 14 silon a 16 háček s jedním červíčkem úhoř 69. Byla dobrá večeře u vody.
přiznám se , že bych ho nepustil.
Je to pochoutka.
oceňuji,že ryby pouštíš zpět.alespoň trofejní si to zaslouží.
Tipovat nebudu. Vím to.
Před lety se protrhla hrana Mohelnickych bagru. Do řeky Moravy uniklo mnoho krásných ryb. V Litovli je chytají uhori i kolem 110 cm. To i díky povodním se to rozplavalo po řece Moravě i do Dyje. Před 48 lety jsem se učil v Břeclavi-tam byly také krásné ryby pod splavem u cukrovaru-v ramenech ve Staré Břeclavi plavalo mnoho štik kolem 1 m. Jsem rád, že se ještě ve vodách nacházejí takové krásné kousky.👍