Krásná práce českých rybářů: takto se z obřích pstruhů „vyrábí“ nové ryby

Tytam jsou doby, kdy každý rybář musel spolu s povolenkou odpracovat i nějaké hodiny na brigádách. Dnes si to už většina raději zaplatí, a přitom jsou některé brigády životním zážitkem.

K takovým patří i práce v pstruhových líhních, kde se ručně z jikernaček vymačkává oranžové zlato. Pod tímto pojmem se neskrývá drahý kov, ale něco ještě cennějšího – jikry pstruha potočního. 

Pstruhová líheň, na kterou můžou být rybáři hrdí

Bělá u Domašova nad Bystřicí patří k nejstarším líhním lososovitých ryb u nás, která dodnes zásobuje spoustu revírů pstruhy potočními i duhovými.

Historie místní rybářské organizace je doložena od roku 1946, tehdy sice měla pouhých 100 členů, ale ti se zavázali, že každý z nich odpracuje 60 hodin na brigádách. Dnes má MO Domašov nad Bystřicí okolo 1 000 členů, ale pomocnou ruku při údržbě, třídění ryb a výtěrech na líhni už přiloží je málokdo. 

Výtěry ryb jsou takovou třešničkou na dortu, a vyžadují trochu zručnosti a zkušené oko, ale všechno se dá časem naučit. 

Jak to při výtěrech pstruhů obecných funguje?

Celý proces musí být dobře naplánovaný – s generačními rybami se zachází opatrně, ale rychle. Nejprve se ze sádek částečně vypustí voda, pak se mateční ryby přemístí do kádí.

Odtud se třídí na mlíčáky a jikernačky, které jsou připravené vydat svou část oranžové zlata. Pokud není ryba připravena, pohlavní vývod zůstane uzavřený a jikernačka nevydá jikry. Jejich množství pak záleží na velikosti ryby.

Vybrané jikernačky následně putují do manipulačních nádrží, kde si na chvíli oddechnou, než přijde jejich velká chvíle. Každá se zabalí do mokré utěrky a ručně se z ní vytlačí jikry do misky.

Oranžové kuličky se pak opatrně smíchají s mlíčím a vodou, aby se nastartoval oplodňovací proces. Pak už se „jen“ zkontrolují a putují do pstružích inkubátorů, kde se za 2 až 3 měsíce vylíhnou, podobně jako by tomu bylo v přírodě.

V rybochovném zařízení v Bělé u Domašova ročně vyprodukují průměrně 1 200 000 jiker potočáka, letos jich bude díky větším generačním rybám ještě víc.

Pstruzi by bez rybářů měli problémy

Pstruh obecný potoční se vysazuje ještě v podobě plůdku nebo ve věku 3 měsíců, a to proto, aby se ještě dokázal přizpůsobit životu mimo sádky nebo pak až ve 2 letech – pro potřeby rybářů.

Pstruh duhový se potom vypouští, když dosáhne velikosti 25 až 28 centimetrům, aby potravně nekonkuroval mladým potočákům. Časy, kdy si v každém větším potoku plavaly početné populace generačních pstruhů obecných potočních, které byly výtěru schopné, jsou pryč.

Pstruzi to zvládají sami už jen na některých tocích. Bez lidské podpory, umělého výtěru, a následného odchovu v rybochovných zařízení, jako je to v Bělé u Domašova, to v moderním rybářském světě už moc nejde.

TÉMA: Organizace zkouší různé druhy pomoci pstruhům

V České republice různé rybářské organizace zkouší různé způsoby výtěrů pstruhů potočních. V posledních letech je například i v Česku populární vysazování pstružích jiker ve speciálních schránkách, které se umisťují do chovných toků.

Například rybáři z Jablunkova osazují každoročně v zimních měsících chovné pstruhové potoky jikrou pstruha obecného pomocí Vibertboxů ve stádiu očních bodů. To, jak jednotlivé organizace pomáhají populaci pstruhů potočních, jsme rozebírali například v tomto článku. 

Zdroj a foto: Český rybářský svaz a Pstruží líheň Bělá (se souhlasem)