Před nedávnem se mu povedl fantastický počin, když z vody vytáhl sumce o délce 261 cm. Tento úspěch se nerodil snadno, ale on to zase dokázal. Zdálo by se, že po všech těch rekordech a obřích úlovcích je čas na rybářský důchod. O tom on ale nechce ani slyšet. Co ho stále žene kupředu? A jaké je koření jeho úspěchu?
V první části našeho rozhovoru, jste se mohl se mohli dočíst, jak se Jakub Vágner připravuje na sezonu lovu dravců a jak se mu podařilo vystopovat gigantického sumce z bellyboatu. Nyní vám přinášíme druhou část exkluzivního rozhovoru, ve které se dozvíte, například to, na co gigantického sumce přelstil.
Přečtete si také článek: Jakub Vágner stanovil nový český rekord sumce: z vody vytáhl „monstrum“
Analyzoval jste a přehodnocoval jste taktiku?
Ani moc ne. Vše jsem připravil, navázal a zavezl na maximum. Více jsem udělat nemohl, a to je pocit, který mi stačí. Když nejsem spokojený, tak se na břehu pořád kroutím, než to stejně nakonec předělám. Je dobré si uvědomit, že takto velká ryba v našich svazových vodách žije pouze a jenom proto, že přežila desítky let ve vodě, kde na sumce líčila půlka Moravy. Zná úplně všechno. Takovou rybu chytíte jen tehdy, pokud sama udělá chybu, a to se moc často nestává. Ale stalo se…
Michal křičel jako o život. Origin V-Static byl v brutálním luku, že nešel vytáhnout ani ze stojanu. Zásek by byl zbytečný. Ryba mě okamžitě rvala do vody a obrovskou ocasní ploutví prořezávala hladinu.
Přečtěte si první část rozhovoru zde: Jakub Vágner prožil moment, na který čekal 33 let: „Rybaření je o snech, které se nám někdy i splní,“ říká český rybář
Předpokládám, že pak následovalo “sumčí rodeo”. Jak vlastně zdolávání probíhalo? Trvalo to dlouho?
Sumec se ihned postavil na hlavu a vodu prorazil obrovský ocas. Nemohl jsem vědět, zda je to ten stejný sumec, ale podle jeho velikosti mi to sedělo. Po cestě bylo ve vodě několik překážek, o kterých jsem věděl. Sumec tak určitě taky. V ten okamžik mi hodně pomáhala multikolorová pletenka, protože jsem přesně věděl, kde rybu mám. U tak velké ryby je největší riziko, že na sebe nakroutí šňůru a pak ji v mělké vodě překopne ocasem nebo si tak vyrve háky. Několikrát se o to pokusila, ale vždy jsem zavčas stačil reagovat a šňůru povolil. Jinak dvacet minut i na takto velikou rybu musí v mělké vodě stačit. Pokud cílíte na velkou rybu, tak není možné používat jakékoliv slabé vybavení. Vše musí sedět a pro rybu je jedině dobře, že souboj není dlouhý.
Pruty Origin, které jste několik let vyvíjel, zažily 21. června doslova “křest ohněm”. Neměl jste chvílemi obavy, zda tak velký nápor vydrží?
To upřímně vůbec. Sumci v ČR jsou silní, ale nikdy ne tak, jako na některých zahraničních vodách. Hlavně pak na velkých řekách. Sumčí sílu násobí vodní sloupec a proud. Než šla řada prutů Origin na trh, podařilo se na ně zdolat i ryby kolem 270 centimetrů. Celá série prutů byla dobře prověřena.
Jaké další vybavení muselo vydržet nápor obřího sumce?
Z dalšího vybavení jsem použil multiplikátor levnější řady, který je stále ve vývoji a na trhu bude snad od příštího roku. Jak jsem říkal, vhod mi přišla hlavně pletená barevná šňůra v průměru 0.50, návazec z naší řady, trojobratlík a kombinace háků Livebait Pro 3/0 a Livebait Go 6/0.
Experimentoval jste u tohoto úlovku nebo jste se držel dřívějších zkušeností a osvědčených technik?
Experimentuji často, ale tady jsem vsadil na odzkoušené znalosti.
Na co jste rekordního sumce chytil?
Na karase. A kupodivu ani ne na moc velkého.
Jaké pocity jste zažíval?
Místní kamarádi, ale dokonce i zcela cizí rybáři mi pomáhají držet obrovského sumce ve vodě a společně jsme si užívali neopakovatelné okamžiky. A hrdina nebudu, přiznávám, i slza mi ukápla. Snad pochopí ti, kteří něčemu zasvětili celý svůj život. Lidé se mě teď ptají: “Kam ale dál?” Štěstí je to, že to vůbec nemusím řešit. Jsem nadšený, že se mi tento sen splnil. Na takový okamžik jsem čekal 33 let.
Podívejte se na exkluzivní video úlovku pro InRybář.cz:
Zní to, jako by to byla vaše poslední meta, alespoň co se České republiky týče. Po všech těch rekordech, z různých kontinentů po celém světě, které na svém kontě máte, zbyly vám vůbec ještě nějaké nesplněné sny nebo se už chystáte do “rybářského důchodu”?
To vůbec. Pokud to půjde, budu chytat do konce svých dnů. Velmi jsem po takové rybě z České republiky toužil. To je pravda. Jsem šťastný, že se to podařilo zrovna mně, ale byl bych šťastný i kdyby ji chytil kdokoli jiný. Vždy jsem chtěl vědět, zda u nás taková ryba vůbec žije. Teď to vím, a tak mohu snít o tom, že tu někde bude plavat ještě větší exemplář. Rybaření je o snech, které se nám někdy i splní. Tak jsem to měl i s velkými rybami v zahraničí. Celý život jsem rád zjišťoval, kam je možné posouvat hranice. Velké ryby jsou fajn, ale pokud vyvane vášeň, tak jsou všechny rekordy světa zbytečné. Znám mnoho majitelů rybářských firem, ze kterých už jsou dnes jen obchodníci. Úplně ztratili spojení s vodou, ač to nikdy nepřiznají. Mě rybaření činí absolutně šťastným a chci, aby to tak i zůstalo.
Zažil jste někdy jako profesionální rybář něco jako syndrom vyhoření?
Naštěstí nikdy. Ryby jsem nezačal chytat, proto abych měl pomyslnou slávu či peníze. Kvůli rybám jsem opustil školu, jasně nastavenou budoucnost, rodinu. A to i přes veškeré následky, které ze mě na čas udělali i bezdomovce. Kdybych ryby a přírodu tak nemiloval, dávno bych to vzdal. Byla to skvělá škola života, která mě ale na druhou stranu dobře připravila na úspěchy, neúspěchy, uznání ale i zášť a zlobu nešťastných a nepřejících lidí.
Co vás vlastně ve vaší profesi a vytrvalém úsilí nabíjí a žene kupředu?
Kupředu mě žene stále ta stejná vášeň, jako kdysi. Jen je větší, protože čas plyne a já toho chci ještě tolik v rybařině stihnout. Kupředu mě žene i má rodina, přátelé, fanoušci, a hlavně mladá generace rybářů. Tam vidím, že má práce má smysl. Máme tu velmi silnou generaci mladých rybářů, kteří budou určovat, jak bude rybaření, naše vody a příroda v budoucnu vypadat. Vkládám do nich velkou naději!
Jak jste na svých rybářských výpravách dokázal překonat zklamání v momentech, kdy jste, při zdolávání rybích monster, najednou přišel o váš životní úlovek? Máte pro naše čtenáře nějakou radu do života?
Tak to opravdu nemám (smích). Jak už jsem říkal, rybaření je pro mě velmi osobní, a tak se na rybách dokážu i pěkně vzteknout. Mám to ale tak, že mám pár minut tmu před očima a po chvíli jsem zase úplně v pohodě a už se k tomu více nevracím. Ale jak je všeobecně známé, kupředu nás posouvají především prohry a neúspěchy. Vždy bolí, ale je dobré se z nich poučit. Kdo nic nedělá, tak nemůže ani nic pokazit. Já toho v životě pokazil hodně, mnohokrát mi život tzv. “namlátil”, často i po zásluze. Důležité je ale přiznat si chybu, nehledat zbytečné výmluvy, vstát a jít dál. A jednou pak může člověk dokázat i věci, o kterých většina jen sní.
Zdroj: Vagner Corporation, foto: Jakub Vágner (se souhlasem)
