Rybář Steve Ricketts z Catfordu v jižním Londýně šokoval rybářskou komunitu, když ulovil největšího britského sladkovodního úhoře, který překonal rekord. Ten platil neuvěřitelných 46 let.
Ricketts chytil svou životní rybu v jezeře v Kentu. Tento pozoruhodný exemplář měřil 120 centimetrů (47 palců) a váha ukázala 5 kilogramů (11 liber a 3 unce). Ricketts popsal svůj úlovek jako „životní“ a přiznal, že předchozí rekord z roku 1978 považoval za nepřekonatelný.
Precizní vážení a ověření rekordu
Přitom původně si myslel, že úhoř není tak velký, protože se moc nebránil a měl malou hlavu. To se ovšem rybář mýlil! Když uviděl, jak se z vody vynořil zbytek ryby, byl v šoku. „Můj podběrák má metrová ramena, ale když byla ryba na začátku podběráku, tak přesto z něj visela ještě část jejího těla,“ popsal Ricketts dramatický moment.
Aby byl rekord oficiálně uznán, byl úhoř Steve Rickettse zvážen na třech různých sadách vah. Po vyfotografování úhoře jej Ricketts bezpečně vypustil zpět do vody. Britský výbor pro rekordní ryby (BRFC) potvrdil přesnost vážení a oficiálně uznal nový britský rekord.
Úhoř o váze 5 kilogramů (11 liber a 3 unce) tak těsně překonal předchozí rekordní úlovek jmenovce Steva Terryho z roku 1978, který vážil 11 liber a 2 unce. Rozdíl mezi trofejními úhoři byl tak pouhých 30 gramů. Obvod této impozantní ryby byl 30 centimetrů (12 palců), což je jako obvod velkého jablka.
Národní klub Anguilla (NAC), jehož je Steve Ricketts členem, zveřejnil na sociálních sítích příspěvek, kde komentuje tento fantastický rybářský počin. „Většina z nás vyrůstala s tím, že rekordní úhoř Steva Terryho byl považován za nepřekonatelný. Ale díky nedávnému úlovku Steva Rickettse se nemožné stalo skutečností,“ napsali klub na svém Facebookovém profilu.
Fascinující tulák s jedovatou krví
Úhoř je fascinující tvor našich vod a o jeho životní pouti, která je obestřena mnoha zajímavostmi, toho bylo napsáno mnohé. Ovšem jedním z nejpozoruhodnějších, ale zároveň nejnebezpečnějších aspektů úhořů, je jejich krev.
Ta obsahuje jed ze skupiny ichtyochemotoxinů. Tento toxin může způsobit otravu, jejíž projevy jsou podobné účinkům zmijího kousnutí. Mezi hlavní příznaky patří průjem, nevolnost, zvracení, cyanóza, netečnost, nepravidelný puls, slabost, otupělost a dýchací potíže. V krajních případech může otrava vést i ke smrti.
Tento jed je velmi účinný a rychle působí i v malých dávkách. V laboratorních podmínkách bylo zjištěno, že pouhého půl gramu krevního séra úhoře stačí k usmrcení menšího psa během čtyř minut, a ve větších množstvích zabíjí během jedné minuty. Navíc kontakt toxinu se sliznicemi, například s očima, může vyvolat silný zánět.
Toxin, který krev úhoře obsahuje je bílkovinné povahy a je teplotně nestabilní, tudíž se rozkládá už při teplotě 60 °C, což znamená, že konzumace tepelně upraveného masa úhoře není nebezpečná.
Zdroj: AnglingTimes, ilustrační foto: InRybar.cz
Rybáři samozřejmě gratuluji a přeji mu ještě větší úlovek, a je jedno, jestli opět úhoře, mega Štiku, Parmu, Bolena, Sumce nebo obrovského Candáta😁👌🤷. Jsem též rybářska, a pocházím z Karlových Varů v České republice, to je informace samozřejmě pro cizince i mimo Evropu. Rybařím už od dětství, ale až od roku 1986 na povolení na dva pruty. To se mělo chytat až od 16ti let, ale s doprovodem rybáře který je samozřejmě plnoletý. Můj děda tenkrát zbláznil celý dům do rybaření a též celou oropletenou ulici. Jezdili jsme už od 70tých let na Jesenickou přehradní nádrž 3km za Chebem. Tam jsme dokázali stagnovat celé dva měsíce prázdnin celé bloky naší ulice kde jsem bydlela. Děda byl štičí král. Měl vždy s sebou několik prutů na ryby, a jeden byl vždy na štiky. Pořádný teleskop s velkým přehradním navijákem, a pokud mu na to skočila „zubatá“, (štika) tak už se s dědou dalo i mlivit. Vlastnil starou motorku Jawa 500 OHC se sidecar. Có mě kdysi řekl děda, tak měla být údajně „policejní stíhačka z Prahy“. V předu motorky měl legendární plexisklo a sidecara měla plachtu z koženky a okenky v předu i vzadu. Uvnitř nechyběla pohodlná sedačka a popelník, to aby jsme se nenudili při dlouhých cestách. Samozřejmě že uvnitř sajdkáry se jinak nesmělo kouřit, ale když byl člověk kuřák, neodolal. A my jsme začali kouřit kvůli partě od deseti let. Naše životní trofejni ryby tedy vypisuji. V lázeňské vesnici 10km od Karlových Varů v Kyselce. Tam jsme s dědou chytili Štiku o velikosti 80cm a 4kg. Nástraha: živý Karas cca 5-8cm. Štika v obci Muzikov, pár kilometrů od Kyselky. Štika měřila 72cm a nástraha též živý kasas asi 5 cm. Děda totiž chytal vždy na krásky, plotičky, hrouzky zvané řezan, švec neboli Ježdík obecný, a pyskoř. To byly klasické živé nástrahy dědy na štiky nebo candáty. Občas pokud u vody bylo dobré místo, tak to zkusil procházet třpytkou blinkrem nebo zvukovkou nebo lžící. Ale to bylo málo kdy. Většinou lovil vždy na rybičku a na plavanou na spařený rohlík nebo kolínka smíchané se strouhankou a potravinářský barvivem. Naučil mi toho o rybaření spousty, ukázal návnady, jeho místa kam jsme chodili, jezdili celá léta a dnes na ty místa jezdím i já a mlátím zubaté po dědovi zase já 😁. Tu Štiku có chytil děda, có měřila 72 cm, tak ta jinak patřila mě, ale mě to tenkrát utrhla, a než jsem ji já dostala na háček, tak cestou za ní se mi podařilo umlátit o balvany po cestě která k zubaté po těchto balvanech vedla cca 400 metrů, asi 6 karásků. Co jsem dostala nadávek od dědy za tu sbírku karásků, že na jednu Štiku mi nestačí jeden nebo dva karásci, ale potřebovala jsem na ni celý kyblík rybiček 😁🤷. Dědovi jsem se o té zubaté svěřila, kde mi to urvala, a tak mi slíbil, že mi ji donese do pár dní domu. A tak se také stalo. Ležela v koupelně ve škopku a při návštěvě dědy mi jen řekl, jdi se podívat do koupelny, máš ji tam 👌. A byla tam. Zubatice se 72 centimetry😁👌. Já jsem poté měl o 1 cm delší a též zubatici, jednoho Bolena dravého – 80cm a 4 kg, a úhoř 75cm a váha 1kg👌. Ten byl chycen na přehradě Březová u Karlových Varů. Bolen byl chycen na živého karáska cca 5cm ve 21.30 hod. na řece Ohře 13 v Karlových Varech. Co by jsem řekla na závěr, děda nás zbláznil všechny do rybaření, spousty sousedů z dedovo domu už nežijí spousty let, a jediná nástupkyně đe dọa cechu jsem já a můj bratr. Teď tedy několik let zatím nerybaří.,neboť jsem byla v cizině a doplacení by stálo majlant, tak se zatím opět připravuji. Nedávno jsem si pořídila kompletní rybařinu i s brašnou od kamarádovo táty. Též rybařil desítky let, ale ke konci už to zřejmě cítil že to asi nezvládne a brzy odejde z tohoto světa, tak jsme se dohodli o odprodeji asi 13 kusů teleskopů i s navijáky s brašnou a elektronickými pípacími vidličkami za neuvěřitelnou cenu 3,500,-Kč komplet 😁👌. Tak už se těším na můj první úlovek zubaté 🦈🐳🐋. Tak ještě jednou všem rybářům a ryvâřkám přeji „Petrův zdar“ a pevné nervy 🦈.
Jeden známý mi poslal fotku, že na Dyji chytili úhoře 151cm .
Fotku mám, škoda že nejde vložit do komentáře.
Jo byli časy kdy jsem chytal úhoře 110,115 cm a dost, nejlepší chytačka byla na Vyrske přehradě ,to se tam ještě mohlo chytat.Na rousnaka, jak se setmělo a už to jelo, Teď o takové ani nezavadite ,spíš takové tkaničky.Dokonce i v Bítýšce na řece jsem chytil 115 ale kde jsou ty doby.
Jsem s dědou chytil úhoře tak dlouhého, že se ani nevešel na fotografii.
Jo pár úhořů k metru a jako láhev od piva jsem z bláta na výlově už vytáhl,ale takový mrtvý žně jako letos na Lipně jsem nikde neviděl.Celý léto jsem sbíral zdechlý úhoře a házel je do křoví a házel je skoro každý,jak kaníčky,tak metrovky a havrani se strakami hodovali. Kdyby ty pitomci z Črs tam před lety zrušili míru a hájení,když tam byl parazit,tak z toho rybáři mohli alespoň něco mít.