Rybaření na splávek: hledání „rybářského pokladu“ na zapomenuté tůni

I když by možná někteří se mnou nesouhlasili, tak česká krajina nabízí celou řadu míst, o kterých dodnes velká část lidí ani netuší. A my rybáři máme to štěstí, že často o takových místech víme.

O té vodě jsem věděl už delší dobu. Člověk musí jít pěšky několik kilometrů, přičemž často musí procházet zarostlou a zatopenou cestou. Když ale dojde na její konec, tak spatří ráj. Malou tůň s ohromně čistou vodou, která je obrostlá rákosím. A za ním se tyčí zelené stromy.

Skrytý ráj v obrovském poli rákosí

Tohle je místo, o kterém moc lidí neví. Spíše jen zvířata. Dlouho jsem sem chodil pouze na procházky, abych do tůně „vylil z hlavy“ těžké vzpomínky. Pak ale v mé rybářské duši začala „hryzat“ otázka: jsou v této tůni nějaké ryby?

Jednoho dne jsem se rozhodl, že to zjistím. Při první vycházce na takovou vodu má taktika často vypadá tak, že s sebou vezmu jen krátký bič, trochu krmení a červů. A cílem je ulovit JAKOUKOLIV rybu. Tady nejde o předhánění se v rekordech, tady se jedná o to, jestli na daném místě je vůbec nějaký rybí život.

Zase kráčím tou zarostlou cestou. Po silné bouřce mi pod nohama čvachtá voda. V některých místech jí není málo. Nejdříve míjím obrovské pole rákosí, které by člověk čekal spíše v nějaké exotické zemi v Asii. Je to skutečně nekonečný lán…

Ale už ji vidím! Na konci tohoto rákosového pole se zjeví klidná hladina, která jen mlčí. Celé to tady vypadá jako z pohádky – tak nějak si představuju „domov vodníka“, který chce mít klid od lidského světa. Snad mu tedy nebude moje přítomnost tolik vadit…

Jemné vybavení je pro průzkum nejlepší

Rozbaluji 4metrový bič. Pro laiky: jedná se o udici bez oček a navijáku. Za špičku je jen uvázaný kousek vlasce, na kterém mám malý splávek, několik bročků jako závaží a háček s nástrahou. Je to extrémně jednoduché, ale také neuvěřitelně zábavné chytání. A právě s tímto vybavením velmi rychle zjistím, jestli jsou v této tůni alespoň nějaké ryby.

Nejdříve ale musím namíchat krmení. Do „míchačky“ tak vysypu jemnou krmnou směs, abych u břehu vytvořil nepřehlédnutelné krmné „mraky“. To by mohlo nějaké ryby upoutat (pokud tady nějaké jsou). Na háček pak napíchnu několik živých červů, které jsou pro rychlé chytání tou nejlepší nástrahou.

Hotové krmení, do kterého jsem přisypal krabičku živých červů, házím jen několik metrů před sebe. Však mám taky u sebe jen krátký bič. Krmení se snažím házet kousek od rákosového pole. Moje myšlenka je totiž taková, že pokud jsou tady nějaké ryby, tak se budou před volavkami a vydrami schovávat právě tady. A já je musím odsud vylákat.

Našel jsem rybí život!

Krmné místo mám vytvořené. Teď už jenom stačí hodit splávek s nástrahou do vody ke krmení. Jenže po nahození se nic neděje! Zkouším měnit hloubku, ve které budu svou nástrahu prezentovat. A nic! Takže po pár minutách zase změna. A zase nic!

Po dlouhých 15 minutách začínám propadat skepsi. Podobných zkušeností, kdy jsem našel krásnou vodu, ale zcela bez ryb, mám nespočet. To k těmto rybářským dobrodružstvím prostě patří. Dobře, zkusím vydržet ještě pár minut, a když se nebude nic dít, změním místo.

Sotva si to v hlavě „dořeknu“, tak se výrazná špička splávku zachvěje. Ťuk! Ťuk! Splávek začne poskakovat, jako by „chodil“ po rozžhaveném ohništi. A najednou bum! Celý splávek zmizí pod hladinou. Překvapený seknu, ale „do prázdna“. Ne! Rybu jsem nezasekl…

A byl to vůbec záběr, anebo jen vidina? Díky biči jsem schopný montáž okamžitě nahodit na to samé místo. A zase: Ťuk! Ťuk! Splávek se zase hýbe. Sekám! A v jemném biči cítím ten tolik návykový odpor od ryby. Je to tam! Na břeh dostanu malinkatého perlína…

I když je rybka sotva 15 centimetrů velká, mám obrovskou radost. Našel jsem kouzelné místo, které je skryté před zraky lidí. A kde si příroda vše řídí podle sebe. Asi nedokážu tomu rybářovi, který se honí za velkými rybami popsat, jaký je to pocit. Jaký je pocit najít místo, do kterého člověk zasahuje jen minimálně.

Tahle rybka má pro mě obrovskou cenu. Na nic nečekám a znova napichuji nové červy. Další záběr! A další ryba! Teď je ta správná chvíle do vody naházet další krmení, abych ryby na místě udržel. A to se mi daří, protože mám záběr za záběrem.

Jsou tady i větší ryby?

Během několika desítek minut nachytám desítky menších perlínů. Tyhle rybky z takových tůní jsou pro mě naprosto kouzelné. Bývají totiž nádherně zdravé a sytě zbarvené. Nevím, jestli je to tou přirozenou potravou, kterou rybky hledají v bahýnku u rákosí, ale perlíni mají krásně tmavé hřbety a výrazně rudé ploutvičky. Vypadají jako rybky z omalovánek.

Všímám si, že z vody vytahuji pouze jednu sortu rybiček. Nejsou velké – jak jsem řekl – mají sotva 15 centimetrů. Z jednoho úhlu pohledu mám radost, že jsem zde našel rybí život. Ale z druhé strany ve mně hlodá otázka, zdali zde jsou i větší ryby, anebo jen zakrslí perlínci.

Ale to teď nezjistím, protože nemám hrubší části do krmení, které by přečkaly nájezdy velkých hejn malých rybiček, které místo od jemného krmení okamžitě „vyčistí“. Takže ani po hodině lovu nepřichází žádný větší perlín.

Přesto nejsem zklamaný, protože první „úkol“ jsem splnil. Našel jsem místo, kde budu sám s přírodou a rybami. A teď mě čeká druhá výzva – připravit krmení a nástrahy tak, abych dokázal chytit i větší rybu (pokud tady jsou).

Ale o této výpravě vám povyprávím až příště. Do té doby vám jen řeknu, abyste se vydali na místo, na kterém jste ještě nebyli, protože tím obohatíte svou vlastní duši.

Text a foto: Viktor Krus (InRybar.cz)