Diskuze: Několik důvodů proč by měl mít okoun lovnou míru a dobu hájení

Každý ho zná. Jeho tělo je pokryté ostrými šupinami, přes něž šlehají černé pruhy. Pod jeho obrovskýma očima číhá prostorná tlama plná jemných zubů, ze kterých neunikne žádná kořist. Mezi charakteristické znaky jistě patří i pichlavá hřbetní ploutev, se kterou někdy hrozivě mává. Okoun je prostě nádherná ryba. A na to možná v současnosti nepříjemně doplácí.  

Okoun je nádherný nejenom svým vzhledem, s nímž by úspěšně konkuroval korálovým rybkám v tropických mořských vodách, ale i chováním a způsobem života. Okoun žije v početných hejnech, kdy spolu se svými druhy „loupí“ v podvodním světě vše, na co narazí. Organizované smečky hladových predátorů patří k velkým postrachům menších rybek. Tito dravci obývají nejrůznější vody. Můžeme je najít v proudných tocích, rybnících i hlubokých jámách a stržích rozlehlých přehrad. I možná proto jsou okouni v posledních letech mezi rybáři velice oblíbení, zejména pak mezi vláčkaři. Pruhované dravce ale lze lovit velice úspěšně i na jaře na žížalu se splávkem či na položenou (pochopitelně kromě těch revírů, kde je hájen). Tato celoroční obliba ale zákonitě znamená pro okouny jistou hrozbu. A ta se začíná na jejich populaci nepříjemně podepisovat.

Čísla mluví jasně. Zatímco rybáři ČRS ulovili na mimopstruhových revírech v roce 1991 téměř 170 tisíc okounů, tak vloni jich z vody vytáhli sotva 44 tisíc. Pochopitelně, trend snižujících se počtů ryb zasáhl snad každý rybí druh, ale v případě okouna jde o velice citelný propad. Nejkritičtější okouní sezóna pak byla v roce 2010. To rybáři chytili na mimopstruhových revírech sotva 41 tisíc. Pravda, po ní přišly na okouní úlovky dva bohatší roky, jenže sumáře poslední sezóny zaznamenaly další nepříjemný pokles. Tyto údaje jsou znepokojující. Naznačují, že okouní populace dostala těžkou ránu. Je zapotřebí pomalu uvažovat o pomoci této rybě. Proč? Tady je několik důvodů.

Je v tom sám

Problém je zasazený už v rybářských pravidlech, která nijak výrazně neomezují lov této ryby. Jednoduše řečeno rybáři mohou odnést od vody 7 kilogramů okounů nejrůznějších velikostí. Jelikož okoun nemá dobu hájení (kromě několika revírů), tak může být loven (a odnášen od vody) po celý rok v poměrně velkém množství. A že se to děje. Obrázky pobitých pruhatců naskládaných do řady jako po honu se stále objevují. Těmto rybářům to nelze mít za zlé, pravidla jim to prostě dovolují.

Pro ochranu okounů by byla možná přednější doba hájení, než nejmenší lovná míra. Okouni se rozmnožují na jaře, a i když jikrnačky nepřijímají potravu nijak ve velkém, tak se může stát, že ji rybář na kus žížaly chytne. A jak už to bývá, tak v naší rybářské veřejnosti jsou i takoví, kteří bez ostychu usmrtí i okouní samici plnou jiker. Jednoduchá otázka. Jak by vypadala okouní populace, kdyby všichni rybáři bezohledně zabíjeli tyto jikernačky se zárodky budoucích okouních generací? Myslím, že odpověď známe všichni.

Na některých revírech již doba hájení okouna říčního byla zavedená. Její délka je totožná s hájením ostatních dravců, tedy štiky, candáta sumce a bolena. A myslím si, že tato délka je i pro okouna naprosto ideální. Okoun by si tuto ochranu bezesporu zasloužil. Ryby by se v jarních měsících v klidu vytřely a zajistily tak další generaci pruhovaných dravců. Nesmíme opomenout, že zajištění přirozeného rozmnožování okouna v našich revírech je velice důležité, a to především z jednoho prostého důvodu – umělé vysazování u tohoto rybího druhu je spíše výjimkou. Aby přežili, tak se okouni prostě o sebe musí postarat sami. To je ale problém. V současné době jsou mnohdy ničeny vodní porosty a „rybí úkryty“, které okounům slouží pro úspěšné vytření. Navíc pruhovaní dravci se rozmnožují v poměrně malých hloubkách, takže hrozba kolísaní vodní hladiny může v některých revírech zcela zničit rybí snůšku a zmařit tak hned celou jednu generaci okounů.

Ještě důslednější ochrana

Vraťme se ale už ke zmíněné nejmenší lovné míře. Měl by ji okoun také mít? A jakou by měla mít hodnotu? 15 centimetrů, 20 centimetrů, 25 centimetrů, 30 centimetrů, anebo snad ještě více? To jsou otázky, na které nedokážu odpovědět. Zvlášť, když stále bojuji s tím prvotním dotazem, tedy jestli by ji okoun měl vůbec mít. Osobně jsem totiž toho názoru, že pro podpoření okouní populace je klíčové především zavedení jeho půlročního hájení, jako tomu je u dalších dravců.

Je zapotřebí ale připustit, že zavedení nejmenší lovné míry by zajistilo ještě efektivnější ochranu okounů. Nejmenší stanovená lovná délka by ochraňovala podstatnou část okounů a to i ty jedince, kteří jsou schopni reprodukce. Tedy v tom případě, že by se nejmenší lovná míra nastavila tak, aby tyto reprodukce schopné jedince chránila.

Někteří okouni dosahují pohlavní dospělosti už ve dvou letech života, jiní až v pěti. Tento fakt by potom mohl být i jakýmsi vodítkem pro to, na jaké hodnotě by měla být nejmenší lovná míra zavedena. Okouni mívají v pátém roce života délku okolo 25 centimetrů (záleží na typu a charakteru vody). Abychom okounům zajistili alespoň jedno úspěšné vytření, pak bychom měli uvažovat o této délce. Je to ale reálné?  Přijali by toto nařízení rybáři? Odpověď je nejednoznačná.

Kritici se najdou

V minulosti platilo, že okoun byl považovaný za plevelnou rybu. Jistě si mnozí z vás vzpomenou na toto tvrzení i z celé řady rybářských knih. Minimálně v rekreačním rybolovu tato formulace již tolik neplatí. Okoun je ceněným úlovkem, který vyhledává mnoho rybářů. Přesto se ale najdou zástupci v rybářské veřejnosti, kteří ochranu okounů považují za zbytečnou.

Mezi jejich argumenty patří například již zmíněné tvrzení, že okouni jsou „plevel“. Někteří naopak tvrdí, že okouního potěru je ve vodě dostatek. To je sice pravda, ovšem pravděpodobnost, že všichni drobní okouni jednou vyrostou do „atraktivní délky“ je nulová. Kritici okouního hájení či míry poukazují i na to, že v případě zavedení míry nebude možné lovit na drobné okouny větší dravce, například candáty. I když argumentů proti zavedení hájení či nejmenší lovné míry okouna je dostatek, stále neexistuje skutečně přesvědčující tvrzení, které by naznačilo, proč bychom tuto rybu neměli takto chránit.

Okouni patří k nádherným dravcům, kteří jsou neodmyslitelnou součástí našich vod. Všichni bychom si měli uvědomit to štěstí, že jej v našich revírech máme. Tento stav ale se současným přístupem a chováním k okounům nemusí trvat věčně. Uvědomme si to, a začněme uvažovat nad tím, jestli by si okouni přeci jenom ochranu nezasloužili. Já jsem přesvědčen, že ano. Minimálně hájení okounů musí přijít v co nejbližší době, jinak mohou pro okouny nastat vážné problémy.

Jaký máte názor na zavedení hájení a nejmenší lovné míry u okouna vy? Podělte se o vaše názory v diskuzi pod článkem!

Autor: Viktor Krus