V článku si přečtete
Rybařina může být velmi jednoduchou záležitostí. Ano! Pokud si rybář nebude chtít všechno komplikovat, pak mu bude stačit jen málo k nefalšovanému rybářskému štěstí. Musím se přiznat, že tyto „záchvaty“ mívám stále častěji. Prostě jenom vzít prut, krabičku červů a trochu krmení. A pak se vydat k oblíbené řece, kde vlastně nikdo nechodí. Co na tomhle rybaření miluji úplně nejvíce? Asi to, že člověk nikdy neví, na co narazí…
FOTO: autor, InRybar.cz
Znáte to taky? Člověk má někdy plnou hlavu starostí, je unavený, a prostě by jen rád zmizel. Někam k vodě do hustého křoví, ve kterém by tu unavenou hlavu vypl. Přijde mi, že takových hektických dní je v běžném životě čím dál více, a na ten odpočinek prostě není čas. Ale! V poslední době jsem se naučil, že i málo je lépe než NIC. Co tím myslím? Prostě kolikrát stačí vzít fakt jenom trochu vybavení a vyrazit na hodinu k vodě. Je to příjemné jako uvolňující masaž…
VIDEO: Rybaření na řece na plavanou
Okamžitá příprava na jednoduché rybaření na řece
Přicházím k oblíbenému toku, který se líně line skrze zarostlou krajinu. Nedaleko je krásně podmočený les, který voní jako vyluhovaný pytlík čaje. Tohle miluji! Nemám moc času, sotva nějakých 45 až 60 minut. Ale už jsem fakt potřeboval k vodě! K vodě jsem s sebou přinesl jen prut, kyblík jemného krmení a červy. To mi bude stačit!
U těchto obrovských balvanů se zachycuje potrava. A za ní míří ryby…
Nejprve připravím krmení na ryby, které je jemné jako namletá mouka, ale které je krásně červené a silně voní po ovoci. Ano! Někdo by mohl namítnout, že takové krmení je až moc jemné, že v něm chybí něco hrubšího. Na to mám odpověď! Zaprvé: Potřebuji rybu co nejrychleji přilákat, takže mi jde o vytvoření co nejzajímavější pachové stopy s pomocí výrazně vonící návnady. Zadruhé: Jelikož krmení je jemnější, budu ho házet nad moje místo, aby ho proud „roztáhl“ po celém pásu pode mnou.
Jemné krmení na ryby je pro rychlé chytání ideální!
A za třetí: Červi nebudou chybět, a ti spolehlivě zapadají za kameny u břehu, takže ryby chviličku na místě udržím, prostě je donutím hledat. Ale znova: Jde mi především o to, aby se pode mnou „točil“ mrak z drobných částeček, který „nastartuje“ chuť ryb na potravu. To je celé…
Lepší nástraha na plavanou snad ani neexistuje!
Na háček pak napichuji několik svůdně se kroutících červů. No řekněte sami: Může být něco atraktivnějšího? Krásně bílá nástraha, která se svůdně kroutí, a která je pro ryby stejně lákavá jako pro člověka čerstvý steak. Tohle je prostě nádhera! Vše mám nachystáno, jdeme na ně!
Hrouzci, oukleje, jelci…
Na břehu pode mnou se rozvalují obrovské balvany, u kterých se různě točí voda. Tady se budou schovávat ryby! Kus nad sebe hodím první kouli jemného krmení, a rázem vidím, jak se ve vodě začnou vznášet jemné částečky. Tohle se bude rybám líbit! Okamžitě do tohoto mraku házím splávek s nástrahou. Netrvá to dlouho a splávek začne poskakovat po hladině. Fíííí! Teď se rozjel jako vodní skútr. Sekám!
Jelci jsou z mého pohledu krásné ryby, které nemůžou v našich tocích v žádném případě chybět!
Jemný proutek se docela slušně ohne! První rybka dnešního dne a hned něco pěknějšího? Po chvíli se mi pod nohama zjeví prostorná tlama válcovité ryby. Jelec! Tyhle ryby mám strašně rád. Zaprvé: Jejich vzhled, kterému dominují načervenalé ploutve, patří k nejvíce podceňovaným. Tuhle kombinaci barev prostě můžu! A zadruhé: Bez tloušťů by naše řeky byly prostě o tolik chudší!
Škoda jen, že někteří rybáři nemají tyto ryby rádi, protože jim „vyžírají“ krmení na kapry, a kolikrát jim seberou i jejich nástrahu. A přitom jsem už viděl i takové kapraře, kteří chytli krásného tlouště, ale vlastně si toho ani moc nevážili. Není to škoda? Furt kapr! Kapr! Kapr! Jasně, každý čeká od rybařiny něco jiného. Ale přece jen – neměla by být trochu pestřejší?
Krásný hrouzek mi udělal opravdu velkou radost! Mám další místo, o kterém vím, že tam jsou…
Tloušť už si dávno plave zpátky v proudu a po neklidné hladině sviští barevná špička splávku. Ťuk! Ťuk! Špička se lehce zakmitá, a pak rázem mizí pod vodou. Sekám! Tentokrát to bude něco menšího. Ale to vůbec nevadí! Proč? Protože to je hrouzek! Tak super! Mám další místo, o kterém vím, že se tady tyto krásné rybičky schovávají. Hrouzci jsou strašně zajímavé rybičky našich vod, se kterými se mnoho rybářů nikdy v životě nesetká, respektive je nikdy nechytí. Proč? A zase jsme u té pestrosti…
Mohly by bez těchto ryb být naše řeky? V žádném případě!
Zase nahazuji. A zase na sebe nenechá záběr dlouho čekat. Této rybě, kterou mám teď na háčku, jsem se na řece nemohl vyhnout. Co jsem to chytil? Na háčku mi skončila krásně urostlá ouklej. Zase: Hodně rybářů o téhle rybě vlastně ani neví, ale z mého pohledu patří ke strašně důležitým druhům. Třeba už jen proto, že pokud nejsou oukleje, nejsou ani dravci. O to více mě mrzí, že z několika lokalit tyto rybky zmizely, a postupně právě i ti dravci…
Vousaté překvapení na závěr
Když se rybář u vody dobře baví, tak čas nemilosrdně utíká. Kouknu na mobil a vidím, že mi zbývají poslední minuty. Nedá se nic dělat! Přesto moje rybářská duše je spokojená. Chytil jsem krásné říční rybky, které byly nádherně zdravé, krásně zbarvené. A navíc jsou „nakrmil“ ty, které jsem na háček nedostal. Můžu být spokojenější?
Osobně rád používám splávky s výraznější špičkou, kterou dobře vidím, i když už je třeba šero nebo pod mrakem
Ještě naposledy nahodím. Splávek pomalinku jede po oranžové hladině, o kterou se opírají paprsky zapadajícího sluníčka. Bum! Rázem barevná špička mizí pod hladinou. Záběr! Zásek! A v tu chvíli se jemňoučký proutek nádherně ohne. Na půl povolená brzda trochu „zabrečí“. Tohle bude něco pěknějšího.
Ryba se snaží využít proudu a dostat se níže k nějaké překážce. Nedaří se jí to! Utahuji brzdu, opírám se do jemného proutku, a cítím, že rybu dostávám blíže ke břehu. Netrvá to dlouho a na hladině se objeví první kruhy od zdolávané ryby. Ještě ale nevidím, co to je. Čvách! Kousek ode mě se zjeví sněhově bílé břicho malého vousáče. To je sumec! Jakože, nic proti sumcům, ale fakt je nepotřebuji chytat pořád!
Malý sumec dokáže s jemným vybavením na plavačku udělat divy
Nechápejte mě zle, ale opravdu bych raději v tomto úseku viděl hejna urostlých ouklejí, jelců, anebo třeba i ostroretek. Namísto toho tady zase dostanu sumce. Už tomu fakt chyběl jenom kapr. Ale ticho! Nebudu se „rybářsky rouhat“, možná i protiřečit s tou pasáží o pestrosti? Tenhle článek má být přece pozitivní. Takže sumíka nakonec pouštím zpátky do jeho domoviny…
Sluníčko už slezlo až příliš dolů. Na splávek už nevidím, ale to mi nebrání v tom, abych ještě chvíli poseděl na břehu řeky a pozoroval pobíhající hladinu. Na ní se občas rozstříkne voda od lovící ryby. Že bych stáhnul drobnější rybičky, za kterými se rázem stáhli dravci. Možná! Spíše to ale bude tím, že jsem našel místo, kde je přehršel zajímavé potravy, za kterou rybičky míří, a za nimi logicky dravci.
Tohle byl super den u milované řeky!
