Poslední prázdninový víkend nebyl pro mne plný závěrečných radovánek, ale byl časem fyzicky i psychicky náročným, který jsem strávil na špičce motorového člunu. Jako měřič a rozhodčí jsem se účastnil 2. Mistrovství České republiky z lodí v přívlači. Tyto závody proběhly oficiálně od pátku 30. 8. do 1. 9. 2013 v Žernosekách. Já nezapomněl na své redaktorské povinnosti a celý průběh šampionátu jsem pro vás zmapoval den po dni.
Z mé strany začala výprava již ve středu, kdy jsem odjel za naším týmem Nástrahy.cz do Poděbrad. Zde jsem strávil pohodový večer s kapitánem týmu Ondrou Duškem. Rozepisovat se o událostech středy bych neměl, protože co se stalo v Poděbradech, zůstane v Poděbradech. Mohu jen říci, že tam mají spousty ryb, krásných slečen a mnoho restauračních zařízení!
Čtvrtek
Sbalit poslední potřebné věci, vše zkontrolovat, naložit loď a rozloučit se. Tým Nástrahy.cz ve složení Ondřej Dušek, Petr Čížek a Patrik Truhlář vyráží směr Žernoseky, které leží u nechvalně proslulého města Terezín. Jsou před námi necelé dvě hodiny cesty. Přijíždíme na místo k hotelu Marina, který leží přímo na břehu Žernoseckého jezera. Po přivítání s pořadateli a závodníky jsme zakotvili naši laminátovou loď. Voda v jezeře byla zelená jako brčál a naprosto neprůhledná. Sinice se zde silně podepsaly. Problém nastal při ubytování v tamním kempu. Došlo k administrativní chybě a naše rezervace byla platná až od pátku. Málem jsme tedy nocovali pod širým nebem! Vše se vyřešilo nabídkou majitele kempu, který nám zařídil levné přespání v hotelu Marina.
Pátek
V 9:00 začal oficiální trénink mistrovství. Závodníci se rozprchli po jezeře nebo nabrali směr řeka Labe, kde měla probíhat sobotní část závodu. Podstatou tréninku bylo zmapovat oba dva revíry, Labe i Žernosecké jezero. Jelikož jsme všichni z našeho týmu byli v této lokalitě poprvé, nezbývalo nic jiného, než vyrazit jak se říká na „blind“ a zkoušet. V mapování nám pomáhal echolot, ale převážně jsme spoléhali na vlastní instinkty a zkušenosti.
Začali jsme na jezeru, kde byl cílovou rybou okoun a štika. Na vytipovaných místech jsme vždy udělali jen několik náhozů s gumou nebo rotační třpytkou. Pokud jsme v rychlosti chytili dvě nebo tři ryby, tak jsme místo zakreslili do mapy a nenápadně loviště opustili, abychom unikli pozornosti okolních závodníků, kteří zde také trénovali. Dále bylo nutné měřit časy a vzdálenosti mezi jednotlivými stanovišti, abychom vše stíhali podle časového harmonogramu, ale i neztráceli příliš drahocenného času zbytečně dlouhými přejezdy.
Zásadní pravidlo bylo zákaz hlubinné přívlače. To znamená, že během přejezdů s nastartovaným motorem nebo při veslování, nesměla být nástraha ve vodě. Chytat se smělo pouze ze zakotvené nebo volně unášené lodě. Žernosecké jezero jsme prohlédli za necelé tři hodiny. Vrátit jsme se museli do 15:00 k hotelu Marina. Zbývající tři hodiny jsme využili k prohlédnutí Labe. Postup byl stejný, ale místo okounů jsme na Labi vsadili spíše na tlouště. Proč jsme se nezaměřili na velké ryby, jako jsou štiky, sumci a candáti? Šance, že natrefíte na velkou rybu, je velice nízká. Druhým důvodem je naše zkušenost s lovem malých ryb. Ondra Dušek patří mezi špičkové závodníky a ultralehké přívlači se věnuje již slušnou řadu let. S velkými rybami jsme neměli takřka žádné zkušenosti.
Při zpáteční cestě jsme narazili na obrovské množství bolenů, kteří doslova vířili hladinu jezera. Na tyto vodní provokatéry, jak je spousta lidí nazvala, se zaměřila polsko-německá posádka. S úžasem jsme pozorovali, jak tito skvělí rybáři zdolávají velké a opatrné boleny. Samozřejmě, že jsme se jejich styl pokusili napodobit, ale nebylo nám to nic platné. Oni do toho dávali něco víc!
Večer si část závodníků zpříjemňovala pobyt posezením u piva a živé hudby. Atmosféra byla skvělá a přátelská. Vyprávěli se příběhy z ryb i peprnější historky ze života. Jiní chystali vybavení na sobotní klání. Informace z tréninku byly ale přísně tajné! Nikdo se nechtěl dělit o své poznatky z tréninku, ale snad každý se snažil něco nenápadně vypátrat od protivníků. Závod tedy pomalu začínal už teď!
Sobota
V sobotu ráno už nic nebylo jen tak. Jelo se už naostro! V 10:00 byl sraz všech lodí na začátku průplavu mezi řekou Labe a Žernoseckým jezerem. Každý měřič byl vybaven váhou, bodovacími lístky, visačkou, měřící latí, igelitkou a propiskou. Jako rozhodčí jsem byl přidělen do lodě zkušeného závodníka Honzy Pánka, který byl v týmu PééPééčka s Matějem Poulou.
Všechny posádky se shromáždily na startu a napjatě se vyčkávalo na startovní pokyn. Tři, dva, jedna, start! Chvíli jsem si připadal jako na startu formule 1. Vzduchem se neslo burácení lodních motorů. Závodníci vyrazili na předem vytipovaná místa z pátečního tréninku. Můj svěřený tým také vsadil na menší ryby a snažil se lovit tlouště a okouny ze břehů. Nepluli jsme dlouho a dorazili na první místo k přítoku se zátočinou.
Několik náhozů a dostavily se první záběry. Bohužel zapřáhnuté ryby se zakrátko osvobodily a já je nemohl změřit. I na zkušených závodnících byla vidět velká nervozita! V lodi jsem s týmem PééPééčka strávil dohromady šest hodin, což byl neskutečný fyzický i psychický nápor pro celou posádku lodi. Naštěstí v naší lodi panovala po celou dobu velice dobrá nálada a o zábavu nebylo ani na chvíli nouze.
Celý závod byl protkaný spoustou zajímavých a napínavých situací. Jednou z nich byla i příhoda týmu Iron Claw CZ. Posádka jako jediná zdolala sumce 70 cm. Bohužel tato ryba byla z vody vytažena několik minut po skončení závodu a podle závodního řádu nemohla být bodována.
Dalším velkým okamžikem sobotního kola bylo ulovení candáta o váze 3140 gramů. Tato ryba byla chycena týmem Zlatá rybka, ve složení Jiří Horký a Martin Brada. Jenže candát nebyl vrácen vodě. Musel být bohužel usmrcen, kvůli velkému poškození. Ryba hltla třiceti centimetrové kopyto určené na sumce. Závodníci informovali o nešťastné události hlavní rozhodčí Janu Kubičovou. Ta rozhodla, že candát nebude vrácen vodě a musí být usmrcen. Problematikou věci bylo to, že na páteční poradě závodníků bylo jasně řečeno, že silně poškozená ryba nebude bodována. Tento fakt byl potvrzen i na sobotní poradě, kdy došlo na řešení mrtvé ryby. Jenže pan Horký ani pan Brada nebyli s verdiktem rozhodčích vůbec spokojeni a po sepsání protestu a sérii telefonátu byla tato ryba před začátkem nedělního závodu uznána. To rozčarovala některé týmy do takové míry, že jsem zaslechl i zvěsti o předčasném odjezdu některých závodníků. Nikdo ale tak neučinil.
Neděle
Druhé kolo závodu začalo dříve než sobotní část. Někteří závodníci by označili první kolo za zahřívací, ale v neděli šlo už o vše a na účastnících to bylo znát. Atmosféra byla vyostřená sobotními událostmi a každá posádka byla připravena tvrdě bojovat o stupně vítězů. Lov na jezeru byl složitější, kvůli správnému výběru místa. To ztěžovaly velké vzdálenosti. Správně rozvržený postup byl základem úspěchu. Bylo by nesmyslné přejíždět celé jezero, jelikož by posádka ztratila mnoho drahocenného času během cesty, při které nesměla chytat. Tři potopené vraky těžebních lodí, stará cesta, bývalý kemp a několik ostrovů, tahle místa byla nejvíce vyhledávána.
Polské posádky se zaměřily na lov bolenů, i když počasí jim nepřálo jako při pátečním tréninku. Jinak chvílemi silně foukalo a došlo i na krátký déšť. Ostatní týmy se specializovaly na lov okounů a štik. Já jsem opět trávil čas závodu s PééPééčky. Honza s Matějem objevili asi dvě hodiny před koncem kola velice dobré místo v blízkosti starého kempu, kde nachytali několik menších štik a okounů. Všechny posádky bojovaly do posledních minut. Konec šampionátu se rychle blížil.
Ti nejlepší
Závodníci odevzdali své bodovací listy a nezbývalo než čekat, dokud pořadatelé nespočítají výsledky. Dlouhé chvíle si účastníci závodu krátili v restauraci hotelu Marina, kde si vyprávěli své zážitky z lovu.
Netrvalo to dlouho a finální výsledky spatřily světlo světa. Nestihl jsem si dopít ani pivo a všichni se už scházeli na terase hotelu, kde probíhal vyhlašovací ceremoniál. Nemá smysl rozepisovat umístění jednotlivých posádek, snad postačí jen pohárová umístění. Vítězem mistrovství se stala polská posádka 
PL SIVÝ se svými 9470 gramy, stříbrnou medaili si odnesl tým Zlatá rybka s 5580 gramy a třetí místo obsadil tým Iron Claw CZ s 4770 gramy. Největší rybou sobotního závodu byl candát týmu Zlatá rybka, který vážil 3140 gramů. Bohužel tato ryba skončila v hotelové kuchyni. Tým Nástrahy.cz, kterého jsem byl součástí skončil na místě pátém, což jsme považovali za velký úspěch!
Celé závody proběhly vcelku hladce, až na sobotní problém s usmrceným candátem. Tato událost některé závodníky silně otrávila, ale 
věřím, že i příští rok proběhne téměř ve stejném týmovém složení jako ročník 2013. Velikou pochvalu si zaslouží organizátoři závodu, kteří se o vše postarali a celý závod dotáhli úspěšně do konce. Za Inrybar.cz gratuluji vítězům i dalším účastníků 2. MČR v přívlači z lodí.
Česká posádka týmu Zlatá rybka, která se umístila v národním žebříčku na 1. místě, by měla Českou republiku reprezentovat na mistrovství světa v Irsku. Držme jim palce!
Petrů zdar!
Autor: Patrik Truhlář
