Metoda, kterou vám dnes představím, není určena pro začátečníky. Samotná montáž není složitá, ale je důležitá perfektní znalost pohybu nástrahy. Při tomto způsobu lovu máme pouze omezenou škálu nástrah. Jediné použitelné napodobeniny jsou marmyšky a menší měkké nástrahy (gumové nymfy, microtwistery, microrippery atd.). Finanční rozdíl oproti běžné přívlači je zanedbatelný, protože nadnášecím tělískem může být prakticky cokoliv z plovoucího materiálu.
Pro sestavení této montáže nejraději používám husí brk. Nestojí nic a na hladině vypadá přirozeněji nežli splávek. Splávky nepoužívám robustní, ale tenké nebo dlouhé. Stejně jako u plavané upevníme nadnášecí tělísko pomocí bužírky. Důležité je, aby bylo upevněné k vlasci při obou krajích. Pod ním na kmenový vlasec navážu microobratlík, na který upevním návazec z tenkého fluocarbonu o průměru od 0,10 mm do 0,16 mm, zakončený nástrahou bez karabinky. Silnější vlasce a karabinku u nástrahy považuji při ultralevé přívlači jako rušivý element.
Nástraha je napíchnuta na klasický háček s očkem, nikoliv na jig. Nelze říct, jaká vzdálenost nástrahy od tělíska je optimální. Individuálně ji musíme přizpůsobit prostředí, ve kterém právě lovíme. Pokud se nám naskytne situace, kdy správně odhadneme polohu dravců ve vodním sloupci, pak ulovíme více ryb nežli při běžném vláčení.
Při tažení není nástraha kolmo pod “splávkem“, ale pod úhlem, který se odvíjí podle rychlosti tažení. Při přestávce klesá dolů a dostává se tak do kolmé pozice. Ve chvíli, kdy nástrahu uvádíme zpět do pohybu, přichází nejvíce záběrů. Z části “splávek na přívlač“ slouží i jako indikátor záběru. Ale pozor! Nelze nástrahu nechat ladem a čekat na záběr, imitace potravy se musí neustále oživovat.
Není jediná!
Svým způsobem se naše montáž podobá montáži Drop-Shot. Obě plní účel vedení nástrahy ve vodním sloupci. Na rozdíl od Drop-Shotu nám tato metoda umožní vláčet těsně pod hladinou, a díky tomu dokážeme prochytat oblast v případě, jeli na dně potopený strom či jiné podvodní překvapení.
Jak je známo, nejpočetnějšími obyvateli v takových to místech jsou okouni. Nemá smysl si nalhávat, že s nadnášecím tělískem trhneme rekordy v délkách ulovených štik. Ulovenou rybou bude primárně okoun a jen občas se splete malé štíhle.
Montáž No. 2
Obě montáže jsou si tak podobné v upevnění tělíska a s oběma lovíme převážně s micro nástrahami. Rozdíl spočívá ve váhovém předimenzování nadnášecího tělíska. Zde pod něj totiž můžeme přidat bročky pro usnadnění delších hodů a rychlejšího klesnutí nástrahy do požadované hloubky. Lze zde použít i nástraha umístěná na háčku s olověnou hlavičkou.
Princip metody je stejný, avšak navíjení se smyslem liší. Protože je tělísko předimenzované, navíjíme, nebo aspoň uvádíme nástrahu v pohyb neustále. Abychom docílili vedení v požadované hloubce, musíme tělísko u hladiny regulovat špičkou prutu tak, aby bylo vidět nepřetržitě. Při tomto způsobu lovu ani v krajních případech tělísko neslouží jako indikátor záběru.
Téma do pranice…
Zda se nápad s touto montáží zrodil s čistým úmyslem, těžko říct. Na Lipenské přehradě někteří rybáři bohužel takto chytají v době hájení dravců. V přítomnosti rybářské stráže přestanou navíjet, takže to vypadá, jako by chytali úplně jiným způsobem lovu – lovu na plavanou, který je povolený celoročně. Zdejší rybářská stráž je otřelá, a tak kontroluje i nástrahy. Vyjde-li najevo taková to levárna, naskýtá se téma, pod jakou metodu lovu tuto montáž zařadit. V rybářském zákoně zmínka o lovu na plavanou s umělou nástrahou charakterizována není. Dostáváme se tedy k tomu, že není zakázána, ikdyž je zprvu jasné, že se jedná o lov dravců, a tudíž i o nelegální činnost. Argumentovat tedy tímto způsobem bych přirovnal k tvrzení, že vám někdo upadnul pětatřicetkrát na nůž. Blbost, že? Tato montáž bývá zakázána na většině přívlačových závodů.
Setkali jste se s podobným problémem i vy? Podělte se o něj v diskuzi!
Autor: Radek Fencl
