V tomto díle našeho seriálu se budeme blíže zabývat těmi pověstnými drobnostmi, které nám v lovu na feeder mohou pomoci k lepším úlovkům, anebo jsou prostě pro tuto rybolovnou metodu jednoduše nutné.
Pozice prutu
Lovec při lovu na feeder užívá dvou základních postavení udice. Prvním je postavení prutu špičkou vzhůru. Tato pozice se používá především na řekách. Účel je prostý. Snažíme se, aby vzdálenost vlasce ponořeného pod vodou byla co nejmenší. Toto provádíme kvůli proudu, který může na vlasec působit po větší délce, a tím tedy hrozí posouvání zátěže po dně. Také tímto „manévrem“ snížíme riziko zachytávání nečistost unášené proudem, které buď sníží citlivost při indikaci záběrů, anebo také mohou přispívat k posouvání zátěže po dně.
Proč tolik posouvání zátěže vadí? Rybář by se měl téměř vždy snažit koncentrovat krmení na co nejmenší prostor, aby se tam pak mohly shromažďovat ryby a nástrahu pak rychleji najít. Když se 
neloví na přesně prokrmeném lovném místě nebo když nechytáme s krmítkem, tak může být občasný pohyb zátěže po dně naopak výhodou a tímto ryby vyprovokovat k záběru.
Druhou možností je lov se špičkou prutu v blízkosti vodní hladiny. Tento způsob se využívá nejčastěji na stojaté vodě a větrném počasí. Abychom eliminovali nechtěné pohyby špičky a aby byl záběr pěkně vidět a my mohli patřičně reagovat. Co vám bude doopravdy v dané situaci vyhovovat, si ale musíte vyzkoušet sami až na místě.
Úhel mezi špičkou a vlascem
Po nahození nemůžeme položit udici jen tak jako bychom lovili na klasickou položenou. Musíme dbát na to, aby nám vlasec se špičkou feederu svíral ten správný úhel. Aby byl záběr co nejlépe rozeznatelný, měl by vlasec se špičkou svírat úhel 90°, nicméně při tomto způsobu nám mnohdy nesedí záseky a tak se má vždy využívat úhlu tupého. Při něm máme největší šanci záběr jak zaregistrovat, tak jej hlavně úspěšně zužitkovat. Nejednou jsem viděl, jak měl rybář lovící na feeder úhel dokonce menší než 90°, ale když se zamyslíme, jak v tomto případě funguje fyzika, tak to shledáme jako věc nepříliš efektivní jak z pohledu viditelnosti záběru, tak jeho následného zužitkování.
Olova, krmítka
Pro tuto rybolovnou metodu jsou přímo vymýšlena krmítka. U feedrových krmítek je košíček po stranách uzavřen a krmení se tak vyplavuje pomalu, především shora a zdola. Samozřejmě jich existuje poměrně velké množství druhů, které se liší například materiálem, tvarem (nejčastěji hranatá a kulatá), umístěním zátěže, hmotností, anebo přichycením ke kmenovému vlasci.
Novinkou na našem trhu jsou v posledních dvou letech takzvaná Method feederová krmítka. Ta jsou shora otevřená a krmení se na ně lisuje pomocí formičky. Na dně tak krmení na krmítku vytváří takovou bábovičku, která se rozpadá volně do stran a to může rybám připadat přirozenější. Tuto metodu já osobně 
nemám moc rád, protože ve mne evokuje jakousi obměnu srkačky a této myšlence zrovna neholduji. Tato metoda je však v praxi bezpochyby velmi účinná.
Pokud se rybář rozhodne kvůli okolnostem (lov dravců, překážky, eliminace bílé ryby) pro lov s klasickou zátěží, měl by volit spíše olůvka s obratlíkem u kterých vlasec prochází s daleko menším odporem než u olůvek průběžných.
Velikost olůvka volíme v závislosti na síle proudu a akci prutu. Ale obecně platí, že se vždy snažíme použít tu nejmenší možnou zátěž, která se však v proudu na tekoucí vodě neposouvá a skýtá nám možnost dostatečně propnout špičku feederu.
Feederové vidličky
Samozřejmě i v této oblasti rybářského vybavení má tato rybolovná metoda svá specifika. I když osobně si myslím, že absolutně není problém vyrazit k vodě i s klasickou kaprařskou vidličkou, která má možnost zachránit naši udici, když špatně seřídíte brzdu a při chvilkové nepozornosti vám zabere parma či kapřík.
Speciální vidličky jsou zde tedy především proto, aby rybář mohl bez omezení sekat do stran a prut si případně mohl nastavit ve vidličce tak, aby byl ve správném úhlu. Mezi tyto specifické vidličky patří tzv. luk (ramínko), dále pak různé typy hrazd či „fenclovka“.
Vlasce, pletenky
Jedním z hlavních nároků na vlasec by měla být jeho co nejmenší průtažnost, aby lovící i přes jemnost prutu či větší vzdálenost efektivně zasekl rybu. A to bývá s jemným prutem někdy problém. Proto jednoznačně volím vlasce s nejmenší možnou průtažností. V tomto se pletenka doslova nabízí, ale je to vždy něco za něco. U pletenky dochází k většímu opotřebení oček, může se také stát, že rybu častěji vyřízneme a pro mnohé je tím pomyslným jazýčkem na miskách vah to, že se na ni více zachytávají nečistoty. To je při rybaření zejména na řece dost nepříjemné.
Označení vzdálenosti
Přesnost je synonymem úspěchu a věcí co odděluje mnohé závodní rybáře. Jak docílit co největší přesnosti při nahazování? Mnozí si myslí, že jsou schopni nahazovat velmi přesně, ale chyba lávky. Přesnost do stran by měl trefit téměř každý, který je schopen přesně nahazovat „na pevný bod“ na druhé straně řeky či rybníka. Ale divili byste se jaký rozptyl, co se týče vzdálenosti, může mezi jednotlivými náhozy nastat. Toto lze eliminovat buďto klipováním vlasce do klipu navijáků. Zde jsou možné nevýhody zřejmé – ztráta větší ryby, která nekompromisně jede i přes klip, utržení celé sestavy při náhozu s příliš těžkou sestavou. Na zaklipování vlasce lze využít také gumičky vhodné velikosti což je šetrnější.
Další způsob jak přesně určit vzdálenost náhozů je označením si vzdálenosti přímo na vlasci buď speciální fixou – markerem nebo využít obyčejné elektrikářské fixy označené jako permanent marker, což je finančně méně náročné.
Autor: Petr Vrtěl
