Předseda středočeských rybářů Dušan Hýbner patří k těm nejaktivnějším a nejviditelnějším rybářským funkcionářům v nejvyšších patrech Českého rybářského svazu. Rybáři kolikrát znají jméno právě středočeského předsedy, přičemž ani neví, kdo předsedá jejich územnímu svazu. A ono se není čemu divit! Právě Dušan Hýbner je velice výraznou postavou. Ve Středočeském ÚS se nebál zavést několik významných změn, se kterými přišel jako první. Výsledek? Nedávno mu byla vyslovena absolutní důvěra středočeských funkcionářů, takže Dušan Hýbner obhájil post předsedy.
Před čtyřmi lety stál sám s několika „věrnými“. V hlavě měl myšlenky na změny, které by mohly posunout středočeské rybáře dopředu. Například zveřejňování násad bylo před několika lety absolutní revolucí – Středočeši totiž rázem viděli, jaké ryby se za jejich peníze kupují, a kde ty ryby končí. Najednou se i rybáři z ostatních územních svazů ptali, proč se to nezveřejňuje i u nich. Některé územní svazy se přidaly k tomuto trendu, jiné doteď zarytě mlčí.
Těch změn přišlo za ty čtyři roky hned několik. Středočeši například nakupují vody a dělají z nich svazové revíry, zefektivnili práci rybářské stráže, anebo lépe komunikují s rybářskou (i nerybářskou) veřejností. Velmi viditelná je i akce pro děti, která má nalákat malé rybáře do středočeských řad.
Tady to ale ještě nekončí! Dušan Hýbner totiž oznámil, že chce bojovat o nejvyšší post v Českém rybářském svazu – bude kandidovat na předsedu ČRS. A kromě řady středočeských rybářů se za něj postavilo například i vedení Jihočeského územního svazu. Navíc, po nečekané „revoluci“ v územním svazu pro Severní Moravu a Slezsko se velice hlasitě mluví i o podpoře z tohoto „koutu“ republiky. Zdá se tedy, že Dušan Hýbner rozhodně nejde do prohrané „bitvy“, ale do vyrovnaného duelu o vážený post předsedy ČRS.
„Pro mě předseda sjednocuje, reprezentuje, zajímá se a prosazuje opatření a návrhy odpovídající potřebám členské základny,“ říká Dušan Hýbner v obsáhlém rozhovoru pro InRybar.cz.
O dosažených výsledcích
Pane Hýbnere, dovolte, abych si zavzpomínal. Psal se rok 2015 a ČRS spouštěl akci „První povolenka zdarma!“ Tehdy Středočeský svaz – v čele s Vámi – patřil k těm, kteří odmítli dávat dětem první povolenky zdarma. Pamatuji si, že jsem na InRybar.cz napsal velmi kritický komentář na adresu Středočeského ÚS, na který jste Vy věcně zareagoval, a řekl mi něco ve smyslu: „Spouštíme jinou akci, která se jmenuje Ve vodě nežijí jen vodníci. Chceme jít jiným směrem – bude to pracnější a časově náročnější, ale půjdou vidět výsledky.“ Dneska se píše rok 2018 a já i letos vidím zprávy o tom, že tato akce pořád žije a daří se jí. Jak to hodnotíte Vy?
Já si i po těch letech stojím za svým, že povolenka zdarma není dobře, byť to může krátkodobě na děti (spíš rodiče) zabírat. Principem totiž je, že jdu do rybářského kroužku, protože tím získávám výhodu – povolenku zdarma. Naši „vodníci“ jsou jiní – my děti zveme k revírům, vše jim ukazujeme přímo v praxi a je na nich samotných, aniž bychom jim cokoliv slibovali, zda se pro rybářský kroužek rozhodnou. Přichází jen ten, kdo ho chce skutečně dělat. Tím, že děti dostaneme na dopoledne k revírům má i další rozměr – ukazujeme jim přírodu, mnozí z nich vidí živou rybu poprvé, poznávají, že existuje něco jiného než počítač či televize.
Já tenhle argument beru. Máte prosím nějaká konkrétní čísla, jak akce Ve vodě nežijí jen vodníci na děti „zabírá“?
Máme skvělou odezvu od učitelů, což je pro nás velmi důležité, že jsme v podstatě doplňkem vyučování. Spočítali jsme si, že v loňském roce jsme k našim revírům na jaře a na podzim dostali 2 691 dětí, což je číslo, se kterým se nemůže pochlubit nikdo jiný. Jasně, povede se nám jich nakonec získat třeba jen do 10 procent, ale i těm ostatním jsme mohli ukázat, že trávit volný čas mohou i jinak.
Tam, kde vodníci proběhli, je nárůst dětí evidentní, což sebou nese jiný problém – že nemáme dostatek kvalitních vedoucích a na toto se nyní musíme zaměřit. Zkoušíme to stále dál, vylepšujeme celou akci, je to hlavně o lidech v místních organizacích. Vždyť řada z nich, protože se jedná o akce dopoledne, si musí vzít volno v práci, a já před těmito lidmi smekám. Navíc máme partnery v Ministerstvu zemědělství a Středočeském kraji, kteří naši akci finančně podporují.
Rád bych ještě zavzpomínal na jednu věc: V tom roce 2015 jste jako předseda Středočeského ÚS začal mluvit o změnách, a navíc jste je začal i realizovat – Středočeši od té doby zveřejňují násady nových ryb do revírů, zásadně lépe komunikují s rybářskou veřejností, spolek je transparentní, zlepšila se práce rybářské stráže, anebo pracujete i s handicapovanými rybáři (MO Kladruby). Výsledek? Zprvu tomu hodně rybářů a funkcionářů nevěřilo. Ovšem dnes za Vámi stojí desítky místních organizací, které vidí, že „to jde“. Vnímáte tu obrovskou podporu, která pramení nejen ze středních Čech, ale de facto ze všech koutů republiky? A kde vidíte největší posun v práci Středočeského ÚS?
Já už jsme to říkal na naší konferenci, že pro mě nejsou nejvíc, čeho jsme dosáhli počty členů, násad, prodaných povolenek, ale především to, že jsme se dokázali jako územní svaz otevřít. Nejen sami sobě, ale našim členům, rybářské, a především i nerybářské veřejnosti. Že jsme ukázali, že nejsme jen ti tiší blázni od vody, ale že děláme spoustu věcí pro naše děti, ryby, ale u nás třeba i pro handicapované občany. I přes určitý odpor zveřejňujeme násady SÚS, protože naše základní myšlenka je, že územní svaz je nás všech. Nebudu nasazovat ryby, jen abych si tam mohl jít v klidu zarybařit a se mnou pár funkcionářů, kteří o tom ví. Ostatním to radši neřekneme. To přece nemá smysl a takovou práci já dělat nechci.
Zrovna tak narovinu sdělujeme vše, co je pro naše členy důležité a měli by vědět – nic nezatajujeme, protože lidé vycítí, když jste neupřímný. Změnili jsme způsob komunikace jak s členy, tak s veřejností a s médii. V podstatě média si nás našla sama tím, že jsme začali ukazovat, jak jsme jiní. Stejně tak si nás našly i firmy, které s námi spolupracují.
A pak, což je asi patrné každému, naší hlavní činností kromě těch vyloženě rybářských věcí, jsou naše děti a mládež. Jsou naší vlajkovou lodí a děláme pro ně maximum. Pochopitelně to, že jsme začali být jiní, si toho všimli i jinde. Někdo to vzal a snaží se s námi do toho vlaku změn naskočit, jinde to berou jako mor ze středních Čech, protože jsme narušili letitý způsob práce a prostřednictvím mé osoby nám to dávají sežrat. Dokud budu předsedou, budeme si věci dělat po svém a nic na tom nezmění Rada a ani nikdo jiný.
Pokud bych za sebe měl říci, co je z mého subjektivního pohledu z práce Středočeského ÚS nejzajímavější, pak je to nákup nových vod. Středočeši dokonce zřídili speciální fond. Proč jste se rozhodli jít tímto směrem?
Předně je třeba říci, že svaz ty nejlepší roky na nakupování vodních ploch zaspal. V současné době je nabídka na trhu naprosto minimální, anebo když jsou, je jejich cena přemrštěná. Přesto ve středních Čechách jdeme po každé nabídce, která se objeví. Je to do budoucna jediná možnost, jak přežít – mít vlastní revíry. Proto jsme zřídili Fond na nákup vodních ploch, který by měl rychleji a lépe sdružovat finanční prostředky. Jedině jako celek, jsme silní a z toho principiálně vycházíme.
Rovněž se musíme soustředit na udržení stávajících revírů, to je nesmírně důležité a podcenit v tomto směru cokoli, by mohlo mít katastrofální následky. Rybář bez vody není rybář.
Letos v létě mě zaujal jeden Váš výrok. Po kontrole rybářské stráže na jednom středočeském revíru se ukázalo, že ne všichni rybáři dodržují platná rybářská pravidla. A tehdy jste rázně řekl, že s „problémovými rybáři“ si poradíte, a že „oni“ rozhodně nevyhrají nad slušností a pořádkem. Jak jste to myslel? Jak chcete z řad rybářů dostat ty, kteří dělají rybářům špatné jméno?
Taky, že nevyhrají! Tehdy jsem byl tak rozčílený, jak za ty čtyři roky málokdy. Spustili jsme rozsáhlou kontrolní činnost, o některých kontrolách jsme psali, jiné jsme ani nezveřejňovali. Přidali se k nám – k rybářské stráži s celokrajskou působností – i rybářská stráž jednotlivých MO, na některých revírech se členové rybářské stráže místních organizací pospojovali a vytvořili jsme skutečně silný tlak. Během 14 dní se situace neskutečně zlepšila.
Vím, že ideální stav nikdy nenastane, vždy bude někdo porušovat pravidla, ale my tyhle lidí budeme kontrolami vytlačovat mimo naše revíry, mezi námi nemají co dělat. Pozitivní je, jak rybářskou stráž začínají přijímat naši členové, někde si u vody dělají pořádek mezi sebou či aktivně spolupracují s porybnými. To je obrovská změna a pokrok.
A jak zabránit tomu, aby někteří hříšníci nedostávali povolenky zpátky v řádech dní nebo týdnů bez nějakého citelnějšího trestu? Napadá Vás řešení?
Především bychom neměli za honbou co nejvíce prodaných členských známek přijímat každého…, a ať si to každý přebere sám. Situaci by výrazně pomohla úprava stanov spojená se změnou kárného řízení. Kárné komise by měly být zřizovány jen u územních svazů, bylo by tak v Českém rybářském svazu 7 kárných komisí a ty by se měly vzájemně propojit tak, aby z toho vzniklá jasná evidence všech přestupců.
Rovněž musíme sjednotit rozhodování, aby bylo jednotné, neboť v současné době za stejný přestupek dostane každý člen ve své místní organizaci jiný trest. Pokud by došlo na otevření zákona o rybářství, pak tlačit na zařazení pravomoci pro rybářskou stráž tak, aby mohla zadržet spolu s povolenkou i rybářský lístek.
O práci v Radě ČRS
Co pro Vás osobně znamená post předsedy Českého rybářského svazu?
To je těžká otázka, protože to nemám hozené tak, že ráno vstávám a večer usínám s jedinou myšlenkou, abych byl předsedou ČRS – pokud narážíte na moji kandidaturu. Náš současný předseda pracuje v ilegalitě směrem k rybářům i k veřejnosti. Můžeme ho vidět na Zemi živitelce a dalších veletrzích, ale to je nějak málo.
Kdy byl osobně na nějakém závodě, dětské rybářské akci, kdy podpořil třeba svojí přítomností handicapované rybáře nebo sportovce? Právě tady spatřuji jeho nejdůležitější přínos, aby svou přítomností dával vážnost všemu, co se v našem hnutí děje, kde zároveň může poznat, co členskou základnu štve nebo naopak s čím je spokojena. Pokud nevíte tohle, pak nevíte skoro nic důležitého pro vaši práci.
Mám-li to shrnout, pak pro mě předseda sjednocuje, reprezentuje, zajímá se a prosazuje opatření a návrhy odpovídající potřebám členské základny.
Už jste to sám prozradil: Letos budete usilovat právě o post předsedy Českého rybářského svazu. Než se k tomu dostaneme, tak bych rád připomněl, že už nyní jste předsedou Hospodářského odboru při Radě ČRS. Všiml jsem si jedné věci, kterou bych rád čtenářům připomněl – právě Vy jste měl nemalou zásluhu na tom, že rybáři mohou nyní chytat podstatně delší dobu (nová denní doba lovu od roku 2018).
Není podstatné, kdo se o co jak zasloužil, důležité je, že se tyto věci hnuly ku prospěchu a spokojenosti členské základny. Jsme spolek a pracujeme v týmu. Jedinec sám nic nedokáže.
Ještě u toho prosazování nové denní doby lovu prosím zůstaňme. Tehdy se totiž do toho vložily i „soukromé síly“. Myslíte si, že šlo o ojedinělý případ, anebo se bude v budoucnu ČRS se „soukromými tlaky“ střetávat častěji?
Na podobné ataky musí být svaz v budoucnu vždy připraven, a hlavně jim předcházet. Jsem velice rád, že svaz tuto situaci ustál a prosadil svůj návrh. V tomto směru je daleko zásadnější a na tomto případě se to ukázalo, že ČRS musí mít své zástupce například v poradním sboru ministra zemědělství. Není možné, aby tam byl zástupce privátních vod a zástupce největšího rybářského hnutí v zemi chyběl.
Vy sám jste už na to v minulosti narážel – pokud si dobře pamatuji, tak Vy nejste úplným zastáncem „otevření“ rybářského zákona. Opravdu je ten tlak soukromého sektoru tak drtivý? Je to něco jako na Slovensku, kde podobné „otevření zákona“ dospělo k vážnému „útoku“ ze strany soukromého sektoru?
Zákon se jistě v budoucnu někdy otevře, až tato chvíle nastane, musí mít svaz silnou pozici u politické reprezentace a musí být na tuto chvíli připraven – tím myslím – mít připravené a zpracované vlastní podněty a návrhy na změny. Že by ty ataky přišly, o tom jsem přesvědčený! Současná legislativa na úseku rybářství je pro nás velice příznivá a těch nedostatků tam není zase tolik – stále platí, že nám více dává, než bere.
Když se podívám na Váš volební program, tak v něm píšete o zjednodušení platných pravidel. Půjde to udělat bez toho zmíněného „otevření zákona“?
Určitě, zjednodušit a upravit v rámci BPVRP by šla řada věcí, musíte však pro to nalézt schodu v celém ČRS, a to bude a je problém, například v omezení úlovků.
Věčné téma – NON-STOP rybolov. Myslíte si, že je reálné, aby lov 24 hodin platil na všech revírech. Nemyslím celou sezónu, ale třeba jen v létě, tak jako na Slovensku?
Upřímně si myslím, že v současné době to možné není.
Můžete být prosím konkrétnější?
Je to velice komplikované téma, a je zapotřebí si přiznat několik věcí. Zaprvé: Současné pravomoci rybářské stráže jsou slabé na to, aby si u vody při lovu 24 hodin udělala pořádek. S tím souvisí i to, že současné kárné řízení degraduje činnost rybářské stráže. Tak to je!
Další věcí jsou velice slabé tresty. Lovící rybáři, kteří se u vody dopouští přestupků, se prostě nebojí postihů – tresty jsou skutečně směšné, v současné kárné komisi trestá soused souseda a dle toho to také vypadá!
Dále: Byť si práce dobrovolné rybářské stráže velice cením, je třeba si také přiznat, že dobrovolná rybářská stráž není schopna zajistit ostrahu revírů – dobrovolníci nemůžou být u vody tak často, jak by bylo zapotřebí.
Rozumím. Jsou tam ještě nějaké další faktory, které mají na celou problematiku vliv?
Ano. Nesmíme zapomínat ani na to, že na většině revírů nejsme majitelé pobřežních pozemků a příjezdovych cest. A to je velký problém!
Říkám to narovinu: Až budou tyto všechny problémy vyřešeny, pak se bavme o lovu NON-STOP. Teď by to bylo harakiri. Přirovnám to ke stavebnictví – každý krásný dům, který vidíme, a dělá nám radost, musí mít pevné základy, na kterých stojí – ty základy nejsou vidět, ale bez nich se všechno zboří a my všechno ztratíme…
Bohužel, i v letošním roce se objevily zprávy o převezených trofejních rybách ze svazových vod. Přesto, letos poprvé v historii došlo k tomu, že majitel soukromého revíru rybu vrátil zpátky do Labe. Vnímáte nějakou změnu v angažovanosti rybářů? Je tohle přesně ten „klíč“?
Kéž by to signalizovalo změnu! Naši členové musí pochopit, že to bohatství, co v našich řekách máme je i jejich, a že si ho musí chránit. Pokud si tohle uvědomí, pak bude vyhráno. Zrovna tak by si majitelé privátních vod měli uvědomit, že by u nich měly být uloveny pouze ryby, které si legálně koupili a jsou jejich. Každý máme svoje! A krást se nemá!
Co je podle Vás tím nejžhavějším problémem, který je nutné na úrovni Českého rybářského svazu rychle vyřešit?
Víte, my těch problémů máme dost, vzájemně se prolínají a platí, že téměř vždycky se vše dá udělat lépe. Tak to je a bude, co svět světem stojí. Nechci teď nějaký moc vyzdvihovat, to by bylo na dlouho.
Co se stane, pokud se nestanete předsedou Českého rybářského svazu? Mají se Vaši podporovatelé smířit s tím, že se „stáhnete“ do ústraní?
To vůbec ne! Nestane se nic. My máme ve středních Čechách stále co zlepšovat, tak jen na to budu mít víc času. Nebo máte pocit, že jsem typ člověka, který by si nešťastně sedl do kouta a dal si ruce do klína? Takhle to neumím! Dál budu s vervou sobě vlastní jezdit na Radu a zajímat se. Nebudu hluchý, slepý a němý, to bych nebyl Hýbner.
Vrátím se na začátek tohoto rozhovoru – k té odvedené práci. Asi nikdy se nepůjde tomu vyhnout, ale mezi rybáři jsou pořád takoví, co nadávají na ceny povolenek, na mizerně zarybněné revíry, porybné, prostě na všechno. Co byste na tyto „argumenty“ odpověděl?
V mnoha případech je naší chybou, že se tyto názory objevují, protože neumíme svou práci prodat a vyargumentovat. Na druhou stranu jsou lidé, kteří nepřijmou argumenty, i kdybyste měl tisíckrát pravdu, a pojedou si to svoje.
Faktem je, že z každé kritiky se dá něco vzít, jen musí být konstruktivní, věcná a smysluplná, což bohužel někdy hlavně na sociálních sítích postrádám. Za náš územní svaz můžu říct jedno – děláme vše naplno a srdcem. A je to vidět!
Autor: Viktor Krus
To,že v Moravskoslezském kraji platí omezení v počtu úlovků je naprosto v pořádku,ale ,že máme nejdražší povolenky v ČR, už v pořádku rozhodně není. Petrův Zdar .kabr
No já bych se Vás dovolil zeptat. Kolik v průměru ročně, mimo povolenku Vás stojí rybaření? A jaký procentuální podíl v tom je cena povolenky ? Spousta rybářů je schopna dát za vybavení, nástrahy a návnady desetitisíce ročně, ale to že vůbec mohou chodit na ryby, že se jim o tu vodu někdo stará, nebo že mají co chytat, to se za pár tisíc zdá předražené ? kdyby stála povolenka dvojnásobek, vůbec nic by se nestalo a pokud by se peníze smysluplně využili, třeba na registr přestupců a posílení profi rybářské stráže, jsem pro všemi deseti.
Co má společného nákup vybavení, a krmení s cenou povolenek? Když se tu kolega ptal na rozdíly cen povolenek.
Chcete tím říct že tam kde jsou levnější povolenky, se tak rybáři
Nevybavují, a nekupují krmení pro ryby.
To je tak trochu mimo Mísu.
Jestli se tak vede i hospodaření ČRS, pak se není, čemu divit.
MO Olomouc, jo a Petrův zdar.
Taky jsem z MS kraje, povolenky máme drahé a ve vodě celkem nic. Ale co se týká ceny povolenky, klidně si zaplatím dvojnásobek toho co letos pokud v té vodě něco bude. Holt sypat do vody kapry 30-40 a naprosté minimum dravců je podle mě o ničem. A navíc napustit do řeky plné tloušťů další násadu tloušťů, to mi už hlava vůbec nebere.