Začátkem června odjíždím s parťákem Jardou na zahraniční svazovou vodu. Výprava je ušita horkou jehlou, nic nemám připraveného a odjezd je hned po ukončení služby v práci. Na přípravu mi tedy zbývá jen pár hodin. V garáži připravuji montáže, krmení a na odpočinek před cestou již nezbývá čas. V jednu hodinu ranní vyrážíme, všude je klid, silnice jsou zcela volné.
Po úmorných deseti hodinách přijíždíme na místo určení. Objíždíme celé jezero a pečlivě vybíráme místa. Od místních se dozvídáme, že ryby neberou, ale to nám nemůže zkazit radost. Vždy jedeme na ryby s tím, že nachytáme, jinak to snad ani nemůže být.
Chytání v „pekle“
Pruty jsou připravené, nástrahy letí do vody. Poté přichází čas na stavění bivaku a další důležité věci. První věc, se kterou bojujeme, je úmorné vedro. Teploměr ukazuje na 36 stupňů a po náročné cestě nás to dosti zmáhá. První den máme jen jediný záběr. Běžím k pomalému padáčku, přisekávám a cítím minimální odpor na konci montáže. Ryba je během chvilky u břehu a hned ji ještě ve vodě odháčkovávám. Nevadí, malá ryba také ryba, říkám si.
Do rána se již nic dalšího nestalo. Druhý den probíhá ve stejném duchu – pařák, ryby nespolupracují. Nicméně neustále krmíme. Jarda směsí partiklu a boiliesu, já peletami a půleným boiliesem chobotnice-asa a troškou boiliesu crazy liver. Do konce výpravy se držím tohoto krmení. Pod háčkem koupu po celých šest dní boilies crazy liver, které mě 100% přesvědčilo na předchozích výpravách a je to moje jistota a jasná volba.
Další záběr, který přichází opět večer, jsem promarnil a sekl jsem zcela do prázdna. A tím jsme vyčerpali denní příděl záběrů.
Nebát se změny!
Třetí den se blýská na lepší časy. Místní dělají pár záběrů i ve dne a tak očekáváme, že by se mohlo něco změnit i na našem lovném místě. Bohužel se tak neděje. Bavíme se samečkem slunečnice pestré, která metr před námi brání svoje teritorium a statečně útočí na náš podběrák, do kterého nakonec sama zajede. Neodolám a dělám fotky této překrásné rybky. Po vpuštění do vody zaujímá opět bojové postavení na svém místě.
Další den, respektive večer, přichází opatrný záběr. Přisekávám a po pár vteřinách o rybu přicházím. Nadávám sám sobě, záběrů je málo a já promarnil již druhý. Okamžitě měním montáže a háčky. Místo olověnky dávám ztuženou šňůrku a navazuji menší háčky. Do konce výpravy budu mít již jen dva záběry a oba proměním, ale to už předbíhám.
Setkání s „monstrem“!
Předposlední den se do toho s Jardou pořádně opřeme a krmíme jako o život. Každé dvě hodiny letí do vody krmná raketa za raketou. Času už tolik nemáme a tak se snažíme udělat maximum pro to, abychom zvrátili nepříznivé skóre na naší stranu. Ve 23 hodin to konečně přišlo!
Brutální jízda na mém prostředním prutu! Přisekávám a prut je ohnutý až k rukojeti. O tom, že se jedná o velkou rybu, není pochyb. Jsem strašně nervózní, jsem si vědom toho, že jsem zatím ze tří záběrů vytáhl jen jednu rybu a to ještě malého sumíka, a navíc jsem si jistý, že je na druhé straně montáže zcela jistě můj osobáček.
Poprvé rybu uvidím po asi dvaceti minutách pár metrů od břehu. Říkám Jardovi, že je to prcek a já myslel, že to bude můj rekord. Jarda potvrzuje má slova. Naštěstí voda dosti skresluje a po podebrání vidím, s jakou námahou Jarda odnáší podběrák. Váha ukazuje 27 kilo a po odečtení nacucaného vážícího saku se ručička zastavuje na čistých 25 kilogramech!!!
Jsem šťastný, tato ryba rozhodla o úspěchu celé výpravy. Byla to odměna za to, že jsem to nevzdal a stále krmil a především věřil tomu, co dělám. Na oslavu otvírám lahvinku mandlového rumíku a uléháme ke spánku. Radostí však nespím a pořád přemýšlím nad překrásnou rybou. Však to každý zná… Nemám pravdu?
Poslední den pokračujeme ve stejném stylu. Krmíme, krmíme a zase krmíme. Ruce už mám vytahané jako šimpanz, ale bolest musí jít stranou a musíme dotáhnout nastolené tempo až do úplného konce. Večer přichází opět jeden jediný záběr a znovu je to na můj prut. Je to poslední ryba výpravy, krásně stavěný, vysoký kapr s váhou okolo 11 kilogramů.
Výprava pro mne dopadla nakonec dokonale, při tak malém počtu záběrů jsem vytěžil z minima maximum. Jedinou vadou na kráse byla smůla Jardy, kterému se na jeho první zahraniční výpravě nepodařil udělat záběr. Ale taková kaprařina prostě někdy je.
Závěrem chci poděkovat parťákovi Jardovi, bez kterého by to nebylo ono. Svojí ženě, že mě bez problémů pouští na delší výpravy a Mivardi, potažmo Lojzovi Fialovi, za jeho perfektní krmení.
Tip: Věřte tomu, co děláte. Ale nebojte se změny!
Ne vždy se u vody situace vyvíjí podle našich představ (viz můj článek), kdy jsem každý den udělal jen jeden záběr. Věřte tomu, co děláte. Věřte nástrahám a návnadám, které používáte. I když ryba nespolupracuje, krmte návnadami, které vydrží ve vodě jen určitou dobu – method mixy, pelety a partikl (řepku) – těmito surovinami se ryba nenasytí, a naopak jimi přimějete ryby k totální žravosti.
Naopak ale bych doporučil pohrávat si s montážemi. Věřím tomu, že výměna olověnky za ztuženou šňůrku a zmenšení háčku přineslo svůj úspěch. S každou takovou změnou si nastartuji v hlavě větší šanci na úlovek a to mě neustále udržuje v pozici, že teď to přijde.
Všem slušným rybářům přeji hodně úspěchů a to nejen u vody.
Autor: Honza Kopecký
