Na poslední chvíli, den před odjezdem, se domlouvám na společné výpravě do zahraničí na svazovou vodu s výborným kaprařem Vencou Šrotem. Po telefonu dořešíme detaily a druhý den v jednu hodinu v noci je již u mě a nakládáme věci do auta. Cesta je dlouhá, ale jako vždy ubíhá velice rychle, protože ji celou prokecáme o rybách a se vším s nimi spojeného.
V devět hodin ráno druhého dne již stojíme před jezerem a máme co dělat, aby nás neodnesl silný vítr, který si bral vodu z hladiny a vynášel jí několik metrů do vzduchu. Jelikož se zde chytá pouze na odhoz, tak to bude „paráda“, říkám si v duchu.
Zakupujeme povolenky a vyzvídáme od místních, jak jdou ryby. Prý nic moc, voda už není nejteplejší a neustále se mění počasí. Sem tam se něco chytne. Tato odpověď mi nevadí, podobnou slyším skoro vždy a všude. Nikam s Václavem nespěcháme a v klidu si jdeme obejít krásné jezero, abychom si vybrali místo, na kterém strávíme týden. Na druhé straně jezera se nám oběma zalíbí jedno místečko v lese s podemletým břehem a vyčnívajícími kořeny stromů.
Je to návětrná strana a oba se shodujeme, že zde ryba musí být. Nicméně vítr je takový, že by nebyl možný pořádný nához, natož přesné zakrmení, a proto volíme zcela jiné místo na druhé straně jezera u přítoku. Sice to není úplně ideální místo, ale máme zde klid a rybu se budeme snažit přilákat připravenými návnadami a přesným krmením, které zde bude možné, na rozdíl od prvního vytipovaného místa.
Jdeme na to!
Stavíme bivaky, pak stojany, a následně do vody letí první nástrahy. Na protějším břehu si vybírám body, na které budu nahazovat a podle nich i krmit. Volba krmení je u mě pokaždé stejná a jasná. Do vody letí Turbo pelety, kterých tam mohu naházet tolik, kolik se mi zachce a vím, že se ryba nenasytí, a zároveň je jasné, že je dokáže přilákat. K nim přihazuji cca 15 kuliček boiliesu Crazy liver. Neznám aktivitu ryb, a proto to nechci hned na úvod přepálit.
Venca nastražuje svoje dobroty a krmí boliliesem. Zároveň si ve vodě připravoval jeho oblíbený tygří ořech. První den lovu přichází jen jeden záběr a to na můj levý prut. Pomalý padáček znamenal karase. I za něj jsem byl rád, protože první den jsem nečekal žádný záběr.
Druhý den probíhá úplně jinak, než den první. Vítr nikde a na jeho místo nastupuje silný déšť, který bez přestávky trval 3 dny!!! A jak to tak bývá, čím horší počasí, tím se rybám víc chce. V největším lijáku přichází Václavovi jízda a po krátké době mu podebírám lysce s váhou 12 kilogramů. U tohoto kapra se musím pozastavit, za týden ho Václav chytil 3x a já jednou. To se nám ani jednomu ještě nikdy nestalo. Nepomohlo ani to, že mu Venca vyhrožoval tím, že ho příště seřeže klackem (pochopitelně ve srandě) 🙂 Ten den každý pochytáme ještě pár menších kaprů.
Setkání s monstrem
Třetí den stále prší a nedaří se nám dostat na větší rybu. Václav čas od času vytáhne menšího kapra a mě signalizátory již delší dobu mlčí. Sedím v bivaku, dívám se na déšť, který bičuje vodní hladinu, a přemýšlím nad tím, jestli nedělám něco špatně. V tom dostávám brutální záběr na prostřední prut. Natahuji si na nohy holiny a chvátám k prutu, ze kterého se šílenou rychlostí odmotává vlasec.
Lehce přisekávám a ryba si bere další metry vlasce a v tu chvíli vím, že jsem vůbec neměl pochybovat o tom, co dělám. Rybu se mi delší dobu nedaří zastavit, občas přidržím cívku a pak jí zase pustím, o tuto rybu rozhodně nechci přijít. Moc dobře si uvědomuji, že se jedná o velkého kapra.
Po pár minutách se ryba uklidňuje a pomalu odplouvá po pravé straně a já postupně získávám ztracené metry. Kapr se neustále drží u dna, prut je ohnutý jako luk a se mnou lomcuje nervozita, abych o rybu nepřišel.
Vůbec nevím, jak dlouho souboj trval, pro mne to však byla věčnost a byl jsem hodně rád, když jsem kapra navedl do podběráku a Venca mi hned řekl, že je to dvacka jako vyšitá. Podíval jsem se na rybu a uviděl ohromné, široké tělo krásného lysce. Byl to úžasný okamžik.
Kapra jdeme okamžitě zvážit a ručička se zastavuje na váze nad 24 kilogramů, po odečtení saku má kapr 22,4 kilogramů čisté váhy. Pořizujeme několik fotek a famózní rybu pouštím zpět do jezera. Přijímám gratulaci od Venci a přeji mu podobného krasavce.
Další koně…
S touto rybou jsme najednou začali chytat i další větší kapry a to v rozmezí od 10 do 14 kilogramů. S krmení jsem vysadil Turbo pelety, které na rozjezd udělaly svou práci a již jsem krmil jen Crazy liverem. Tento den mi přichází ještě jedna velká ryba a to kapr s váhou 17 kilogramů. Byl jsem sice promoklý na kost, ale spokojený a natěšený na to, co bude dál.
Stále jsme před sebou ještě měli dost dní a místo jsme si nachystali perfektním způsobem. Čtvrtý den se usmálo štěstí i na Václava a zdolává překrásného lysce s váhou 18,5 kilogramů. Ryba to byla jak dlouhá, tak vysoká. Neuvěřitelná koule.
Pátý den jsem se rozhodl, že ještě přitvrdím a do vody spombuji větší množství tygřího ořechu, který Vašek připravil a rovněž poměrně velké množství boiliesu Crazy liver, zhruba 1 až 1,5 kilogramu na jeden prut. Po tomto zákrmu jsem tahal rybu za rybou všech velikostí, kdy největší z nich měl opět krásných 17 kilo.
Pro změnu Václav chytil dokonalého řádkáče kolem 15 kilogramů. Na jeden prut jsem zkoušel dávat i kuličkové pelety Rapid v příchutích Devil Squid a Vyzutý Tonda a nezkoušel jsem je jen tak. Na tomto jezeře jsem na kuličkovou peletu v březnu chytil kapra s váhou nad 20 kilo. Je to nástraha, na kterou je spoleh ve všech podmínkách a ne jednou mi zachránila celou výpravu.
Ryby kuličkovky přijímaly i na této výpravě. Nicméně jsem se více držel játrového boiliesu, který je pochopitelně selektivnější. Předposlední den se udělalo krásné počasí a my jsme mohli usušit naše mokré oblečení a zahřát se. Teplota byla dokonce tak vysoká, že jsme se opalovali jen v trenkách, prostě paráda. Nicméně ryby už tak spokojené nebyly a trávily tento slunečný den v jiné časti jezera, anebo prostě nežraly. Zajímavé bylo, že přestože jsme s Václavem seděli kousek od sebe, já chytal ráno a přes den a Vašek spíše v noci (já se vyspal) 🙂 Jo, kdyby to tak bylo vždy.
Poslední den výpravy přináší jednu zajímavou rybu a tím je dlouhý šupináč, který se jakoby už narodil bez spodního pysku a vypadal tak trošku jako papoušek. Jednalo se však o krásně stavěnou rybu s váhou nad 14 kilo. Byla to parádní tečka za naší sice náročnou, ale úspěšnou a krásnou výpravou.
Suma sumárum: Pokud výpravu zrekapituluji, tak jsem chytil kapry o váze 22,4 kilo, 2x 17 kilo a spoustu ryb od 15 kilogramů níže. U Václava dominoval krásný kapr s váhou 18,5 kilo a ještě o větší rybu přišel poslední den pár metrů od břehu. Ale i to ke kaprařině patří. Jednou jsi dole, jednou nahoře…
Chci poděkovat ženě, že mě opět pustila na výpravu, přestože máme doma malého rybáře, Mivardi za výborné krmení a Vencovi Šrotovi že se mnou jel a byl perfektním parťákem od začátku do konce.
Pár tipů na závěr
Pelety Turbo, musím se opakovat, ale tato věc rybu donutí přijímat potravu snad v každém období a teplotě vody. Pro větší atraktivitu můžeme Turbo pelety přelít dipem, nebo jakoukoliv tekutou potravou. Jsem si jistý, že právě tyto pelety nastartovaly moje lovné místo.
Další věcí, o které jsem se zmínil již v článku, je nepřepálit místo s krmením a počkat si na aktivitu ryb. A zase naopak, když pravidelně dosahujeme záběrů, tak se nebát přitvrdit a do vody poslat větší množství kvalitního boiliesu, které nám udrží ryby na krmném místě.
Nikdy neházím boilies do stejného místa na jednu hromadu, ale do několika metrů od sebe a mezi to pokládám montáže. Někdy přímo do krmného místa a někdy za. Pokud nemůžete používat loď, jako tomu bylo v mém případě, krmte vždy tak, abyste se na toto místo bez problému dostali i s montáží. Je to sice logické, ale už jsem několikrát viděl, že rybáři krmí dál, než se jsou schopni s prutem dostat.
Všem slušným rybářům přeji hodně úspěchu a to nejen u vody.
Honza Kopecký, Team Mivardi
