Anketa: Proč milujete rybařinu?

Nadšení, radost, napětí, vzrušení, klid, zklamání. Všechny tyto pocity nás spojují dohromady. Okamžiky plné radosti nebo smutku totiž protkávají rybářská dobrodružství, která u vody prožíváme, a následně s chutí vypravujeme. Rybařina je studnicí životní energie, a proto jí tak bezmezně podléháme.

Jenže každého z nás přitahuje na rybařině cosi jiného. Jeden rád loví drobné rybky u břehu na splávek, druhý miluje švihání muškařské šňůry nad čirou hladinou živého potoka, a třetí s nadšením pátrá po mazaných dravcích v temných hlubinách vodní říše.

Sami to vidíte, způsobů jak a na co ulovit rybu je nespočet. Ovšem, když se nad tím zamyslíme, tak rybaření je ve svých kořenech totožné. Ať už lovíme čímkoliv a na cokoliv, tak vždy musíme rybu vystopovat, přesvědčit ji k záběru a zdolat.

Příchod k vodě

Snad každý z nás má to oblíbené místo nebo úsek na revíru, který navštěvuje. K danému fleku máme pak zvláštní vztah. Ceníme si každé chvíle, kterou na něm strávíme a děkujeme za každou rybu, jež nám daruje. Bolí nás, když na něm sedí někdo jiný, i když to může být dobrý a ohleduplný člověk k vodě, přírodě a rybám.

Některým rybářům stačí ke štěstí a naprosté lovecké euforii už jenom příchod k jeho nejmilovanější vodě. Jen si to představte. Procházíte zmoklým lesem, z listí padají těžké kapky a ve vzduchu jde cítit těžký pach tlejícího dřeva. Všude bzučí krvelační komáři. Na vše ale zapomenete ve chvíli, kdy spatříte onu nádhernou hladinu, na které leží kruhy různých velikostí od aktivních ryb.

Jiní snad ani nepotřebují lovit. Potřebují jediné. Vystopovat rybu. Pátrání po rybách na rozsáhlých vodách je skvělou záležitostí. Opravdové hledání rybích velikánů, které rybářovi zabere moře času, vás promění v lovce, který míří za svým cílem. Ale pozor! Nic se nesmí přehánět.

Když se to rozjede

Hledání toho správného místa je velice titěrná práce plná trpělivosti. Fanoušci vzrušení a adrenalinu si tak přijdou na své až při záběru ryby. Každá technika rybolovu skrývá při záběru ryby něco napínavého a fascinujícího. Jedno je ale společné – napětí.

Při jarní plavané je například vzrušující, když k nahozenému splávku, pod kterým visí háček se žížalou, míří velký perlín. Vy jenom pozorujete onen mohutný stín, který po chvíli zmizí a s ním i barevná špička splávku. Vláčkáře zase nabíjejí kopance divokých dravců, jež svými děsivými mordami likvidují vše živé. Nesmím ani opomenout kapraře. Jejich záběry povětšinou doprovází písklavý zvuk pípáku, který lahodí jejím uším. A co zvuk sumcařské rolničky? To je to pravé pro milovníky vousatých velikánů.

Nespoutaná síla

Zdolávání divoké ryby je už jenom takovou pomyslnou třešničkou na dortu. Rybář při něm zažívá neopakovatelné napětí, které končí radostí, anebo smutkem. Zdolávání velkých ryb patří k nádherným rybářským zážitkům. V rukou cítíte tu neutuchající sílu divokého tvora, která vás dostane do stavu naprostého rybářského šílenství, kdy nevnímáte nic okolo sebe.

Ale i zdolávání menších ryb na jemnější vybavení je nádherným zážitkem. Hodnota adrenalinu pak vystřelí nahoru, pokud na zdolávanou plotičku na bič zaútočí obrovská štika. Anebo když z pařezovky vytahujete hltajícího pruhatce, za kterým míří jeho další ježatí bratři.

Rozhodněte!

Jak sami vidíte, rybařina skrývá hromadu okamžiků, z kterých se skládají naše rybářská dobrodružství. Mohou to být maličkosti. Ale i ty dělají z rybařiny tu nejúžasnější záležitost. Nastínil jsem jen pár částí, které možná mohou za to, že chodíme k vodě.

Někoho ale mohou na ní lákat jiné věci. Proto napište do diskuze důvod, proč milujete rybařinu! Podělte se s námi o ně.

Autor: Viktor Krus