Naposledy naše dobrodružství na zapomenutém potoce překazila velká voda. Masa kalné vody strhávala vše, co jí stálo v cestě. A malý potok se tak rázem proměnil v nebezpečný živel, ze kterého šel velký respekt. Snad s sebou silný proud nevzal i hejna ryb, která v potoce žila. To by byl konec našeho ztraceného ráje! No, je zapotřebí to zjistit! Beru prut a krabičku červů a jdu si zachytat. Snad narazím ne nějaké ryby…
PO VELKÉ VODĚ: Na březích okolo ztraceného potoka je silná vrstva smrdutého bahna. Černá hmota se lepí na všechno! Navíc, na okolních keřích a stromech jdou vidět ještě známky po velké vodě. Staré listí a zlámané větve jsou vklíněné všude okolo. Ale teď už je klid. Hladina potoka se jen líně „klouže“. Zůstaly tu nějaké ryby?
STARÝ ZNÁMÝ: Konečně můžu nahodit splávek do vody. Konečně se už zase na zrcadlící se hladině tyčí barevná špička mého splávku. Tohle je nádherný pohled! Ten, kdo někdy chytal na plavanou, mi dá jistě za pravdu. Splávek zatím nehybně stojí na pomalu proudící hladině. Ale najednou! Buch! Mizí pod hladinou…
KRÁSKA: Je to plotice. Nádherná rybička s oranžovým očíčkem. Přikrmuji na mém místě chutným krmením. A začíná eldorádo! Plotice berou jako divé. Asi jsou po velké vodě pořádně hladové. Nakonec chytím ještě několik těchto stříbrných rybiček. Pak hejno odjede neznámo kam.
KARKULKA: Plotice sice odjely, ale to nevadí. Teď nahazuji splávek k zatopené trávě. Barevná špička jen nehybně stojí. Ale po chvíli začne „tančit“ po hladině. Není na co čekat! Sekám! V prutu cítím jemný odpor. Copak to je? Malý perlín. Krásná ryba s červenými ploutvemi!
ZÁBĚR: Zatím berou jenom menší ryby. V duchu se tak začínám obávat, že silný proud vody strhl všechny karasy s sebou. Beru krmení a rozhazuji ho ve větším množství před sebou. Tohle musí zabrat. Na háček napichuji čerstvé červíky. Nahazuji. Ťuk! Ťuk! Špička splávku se jemně zachvěje. A následně se rozjíždí po hladině. Sekám!
NEZMIZELI! V prutu cítím docela slušný tah. Tohle nebude ani plotice a ani perlín. Je to karas! Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Karasi nezmizeli! Jen jim chvíli trvalo, než našli mé krmné místečko. Tenhle je fakt krásný! Nádherně urostlý a zdravě zbarvený. Paráda!
HEJNO: Prvního karase pouštím. Vyměňuji červíky, přikrmuji a zase nahazuji. Netrvá to dlouho a splávek zase mizí pod hladinou. Nastává souboj s další rybou. Je to další karas! Mám velkou radost, že tyhle zajímavé ryby z tohohle revíru nezmizely. Naopak. Vypadá to, že se jim tady moc dobře daří. Tohle je paráda!
ŽIVOT: I když ještě před několika dny se po březích potoka proháněly masy vody, teď už je klid. A život se u tohoto revíru zase vrací do normálu. Na nánosech bahna, starého listí a větví zase roste nová tráva. Ještě chvíli a po velké vodě nebudou ani památky. Je neuvěřitelné, jak příroda precizně funguje. Člověk u vody cítí tu nezdolnou energii, ten život!
PRINCEZNA Z PROUDU: Už se smráká. Tma se pomalu plíží po klidné vodě. Přece jenom ale ještě trochu vidím na špičku splávku. Ta najednou mizí! Přichází zásek! V prutu se rázem objeví velmi silný tah. Tohle bude pěkná ryba! Protivník velice obratně využívá sílu proudu a snaží se dostat k nedalekým překážkám. To rybě nesmím dovolit! Utahuji brzdu a snažím se ji dostat ke břehu. Daří se! Po chvíli se na hladině rozvalí stříbrné tělo ryby. Ostroretka! Tahle krasavice je tak krásnou tečkou za dnešním vydařeným dnem…
Autor: Viktor Krus
