V minulých dílech jsme si pověděli vše o nejrůznějších woblerech. Ovšem nesmíme opomenout jeden důležitý faktor, který hraje při lovu dravců nemalou roli – zbarvení nástrahy. Při volbě nástrahy na přívlač velice často uplatňuji jednoduché pravidlo. V čisté vodě používám tmavé barvy nástrah a ve špinavé volím reflexivní zbarvení. Ale proč?
Určitě to znáte. I při sebelepším vedení nástrahy nemůžete přesvědčit vodního predátora k záběru. Pokud se nám toto děje, pak můžeme zkusit jednoduchý fígl. Mnohdy se mi osvědčilo navázat nástrahu s agresivním zbarvením. Dravec, který není zvyklý na tyto neobvyklé barvy ve svém prostředí, zaútočí na nástrahu z obavy, že by mohla být pro něj nebezpečná.
Toto chování neznáme pouze ze světa dravců, ale i kaprovitých ryb. Například hejno malých kaprů se snaží vytěsnit výrazně zbarveného jedince (koi kapra). Nechci tím říct, že by ho snad nějak atakovali, ale jednoduše se od něj straní, protože na hejno stahuje pozornost dravců svým zbarvením. Osamocený koi pak bývá snadnou kořistí.
Mně samotnému se stalo, že jsem viděl odpočívající štiku pod trsem trávy, která po 
opakovaných hodech na wobler nereagovala. Jenže v momentě, kdy jsem změnil nástrahu přírodního zbarvení za reflexivní, tak přišla změna. Záběr!
Dalším vysvětlením, proč dravec v čisté vodě atakuje především nástrahy výrazných barev je, že chytáme na vodě, na kterou „padá“ velký rybářský tlak. Zbarvení tmavšího wobleru a jeho chod vyvolá po čase v rybách podezření. Řešením může být právě přechod na reflexivní zbarvení nástrah.
Ani oko!
Ryba v zakalené vodě špatně vidí. Proto se orientuje především podle vibrací ve vodě. Volíme tedy wobler s výrazným chodem a velice nápadným zbarvením. Toto dozajista 
upoutá daleko větší pozornost.
Nezapomínejme ale ani na jiná výrazná vylepšení wobleru, například na puntíky, které se táhnou po boku nástrahy. Vysvětluji si to tak, že dravec se na onen bod soustředí při útoku. Tyto puntíky jsou pro něj jakýmisi souřadnicemi pro úspěšné zasažení cíle. Proto nástrahy, které mám v perleťových, bílých nebo bledě modrých barvách, vylepšuji velkým červeným puntíkem. Jednoduše ho nakreslím lihovým fixem za skřelemi.
Pozor! Přichází legenda
Woblery ve zbarvení „red head“ (někdy také „erháčko“) jsou nástrahy s červenou hlavičkou a bílým tělem. Tento fenomén v minulosti prezentoval snad každý rybářský časopis, protože úspěšnost těchto woblerů byla nadpozemská. Já ale na tyto jevy moc nevěřím, a proto jsem pátral po odpovědi, proč je toto zbarvení pro ryby tak neodolatelné. Pak jsem kdesi zaslechl zajímavý názor, ke kterému se přikláním. Hlavním „atraktorem“ bude nejspíš červená hlavička.
Dotyčný si všiml, že při pohledu na rybičku v akváriu jí ze spodu prosvitají červená žábra. Stejně tak tomu je i v přirozeném prostředí. Číhajícího dravce na dně vyprovokují k záběru na malý okamžik vykukující rudě zbarvené žaberní lístky.
Barvy noci
S vláčením v noci nejčastěji spojujeme lov candáta a sumce. S barvou si nemusíme dělat starosti. Sumci a candáti žijí převážně u dna a do sloupce vyráží lovit až v černočerné tmě. Jejich přirozenou potravu odhalí většinou stín, který vidí pod měsíční hladinou.
Pokud vyrážíme na sumce, je prakticky jedno, jakou barvu zvolíme. Sumec má v poměru s ostatními rybami velice malá očka. Jeho hlavní zbraní je čich a senzorické orgány zachycující vibrace.
Barvy v proudu
Vzhledem k tomu, že pstruhové vody jsou čistší, než ty stojaté, tak každá barva si najde svého příznivce. Na pstruh potočního podle mých zkušeností platí tmavé nástrahy (olivové, zlaté, černé a jejich kombinace). Na sivena amerického pak spíše používám barvy výraznější, které se liší od přirozeného okolí. Tenhle predátor mi přijde daleko opatrnější, než náš pstruh, a nástrahu často delší dobu pronásleduje. Co se týče „duháka“, tak ten si snad ani nevybírá. Přirovnal bych jej k vodnímu prasátku, protože pozře opravdu všechno.
Autor: Radek Fencl
